Večírek

Osobně považuju některé skeče za minimálně rovnocenné partnery Edwardsových a Sellersových eskapád v Růžovém panterovi. Pravda, celý film neudrží neskutečně hovězí situační poetiku večeře či hry s automatickým ovládacím panelem, nicméně i tak má Večírek skvělou atmosféru, báječně hrajícího Sellerse, krásnou Claudine Longet a pro mně především neuvěřitelnou postavu ožralého číšníka, který Peterovi velmi zdatně sekunduje a místy dokonce strhává pozornost neurvale na sebe. Plus krásně kýčovitý šedesátkový závěr, záruka dobré nálady. (13.03.2008)

Hlavni postava mi tedy moc sympaticka nebyla, ale to vsechno kolem mi prislo neuveritelne vtipne. Na tom vecirku jsem uz chybel jenom ja.-). Takovym komediim uz bohuzel asi odzvonilo. Te scene se slonem urcite, za tu by dneska tvurci byli tahani po soudech za tyrani... Ale za me opravdu povedena komedie. (24.03.2024)

Ok, chce to vydržet. Někdy kolem 50. minuty už se ty trapné a spíše rozčilující nehody nakumulují tak, že se kvantita empiricky změní v kvalitu a už to prostě začne být netrapně vtipné i zpětně, při pohledu na bohorovného Inda s nezničitelným úsměvem, mile a bezelstně pobaveného všemi těmi roztodivnými překvapeními, jež nepodstatný, ale zábavný vnější svět nabízí každou vteřinou (samozřejmě aniž by byl s to uvědomit, nakolik tomu svým přístupem napomáhá) vám nakonec nezbude než se navzdory stupňující se destrukci totálně uvolnit a nechat to plynout – čímžto se oprávněně domnívám, že se jedná o nejrychlejší, nejsvéráznější a nejpůsobivější praktický kurz odpoutání a ovládnutí základní dovednosti východních filosofií – uvedení se do stavu nelpění absolutně na ničem. Mimochodem – ten Bakshiho stoický úsměv je asi opravdu jediná nezničitelná věc v celém příběhu. *** Nezapomenutelná a nosná sama o sobě je pak role metodicky se opíjejícího číšníka, jehož postava je vtipná od samého začátku – její herecké ztvárnění má oscarové rozměry z doby, kdy Oscar ještě hodně znamenal, a tu první polovinu filmu, než začne kumulativně fungovat sám ze sebe, jsem určitě vydržela jen díky němu, čímž této promyšlené roli převozníka do druhé, části vzdávám zasloužený hold. Závěrem se sluší jen dodat, že euforie a katarze, jimiž diváka snímek odmění ve finální části, kdy na scénu vstoupí dcera hostitelů se svými rebelskými přáteli, jsou epochálního kalibru. *** Výborným komentářem k filmu a jeho zpřístupnění divákům tu posloužil uživatel Oskar. *~ (24.07.2020)

Večírek sice nemá sevřenost a myšlenkovou hloubku filmů jako Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu nebo Byl jsem při tom ani neobsahuje takovou smršť zábavných gagů jako to nejlepší ze série o Růžovém panterovi. Je to ale v zásadě tentýž druh humoru, jaký známe v podání komisaře Clouseua, tzn. sympatický nešika, který to myslí dobře a má snahu, která ale obvykle vyústí v katastrofu, aby na konci hlavní hrdina díky svému příslovečnému štěstí vyvázl se ctí. Tady je jeho humor zasazený do grotesky, která si evidentně střílí ze snobského prostředí hollywoodské smetánky. Film nemá bůhvíjaký scénář a v některých momentech byl scénárista trošku bezradný, takže humor spočívá v zmateném pobíhání, pádech a rekvizitách typu pomalovaného slona. Nicméně přesto jde o nadprůměrný kousek. Celkový dojem: 75 %. (19.05.2009)

Peter Sellers ako nemotorný a roztržitý indický skoroherec, dobrák a smoliar, ktorý sa omylom dostane na hollywoodsku party...a ako tento slušňácký abstinent s malým mechúrom a mimoriadnym talentom pre trápnu konverzáciu... v spolupráci s náhodným parťákom - čašníkom, elegantne spitým pod obraz spôsobia nepretržitý prúd všetkých druhov humoru... Pretože to nie je zďaleka všetko - k slovu prídu aj neposlušný záchod, ruskí tanečníci v bazéne alebo banda hipíkov a pomaľovaný slon... Absolútny gejzír humoru vďaka ktorému som sa chvíľami cítil ako malý a váľal sa v záchvatoch po koberci! (21.10.2020)