Večírek

"Paní spadla do bazénu." "Zachraňte šperky." Výborná komedie, ale jiná, než byste čekali. Připravit se na to znamená předejít možnému zklamání. Takže: indický herec Hrundi V. Bakshi je díky administrativní chybě pozván na večírek hollywoodského producenta a v sérii nehod likviduje jeho vilu... Když to takhle napíšu, nejspíš si pomyslíte, aha, další varianta inspektora Clouseau. Vůbec ne! Clouseau se pokaždé znemožnil vlastním přičiněním a jeho komika počítala se škodolibým smíchem nad tím, jak se díky své nadutosti zas a znovu chytá do vlastních pastí pod heslem "pýcha předchází pád". Hrundi je v tom nevinně. Je slušný, tichý a zdvořilý. Do prekérních situací se dostává, když se snaží s někým spřátelit, udělat dobrý dojem nebo si prostě jen ze slušnosti netroufá obtěžovat své hostitele s nějakým problémem. Tam, kde by například Mr. Bean zbaběle uprchl z místa činu nebo to svedl na někoho jiného, snaží se Hrundi napravit chybu a tím spouští lavinu dalších nepříjemností. Jestliže dokázal Sellers vzbudit divákovu empatii i jako nafrněný blb ze Surreté, tak v roli outsidera, k němuž se všichni obracejí zády a ignorují ho, boduje dvojnásob. Daleko víc než panterovské anabáze mi Večírek připomíná filmy Jacquesa Tatiho a konkrétně třeba scénu garden-party v Mém strýčkovi. Jiná věc ale je, že v české verzi (s brněnským dabingem, kupodivu obstojným) nejspíš přicházíme o celý jeden rozměr filmu. Sellers si potrpěl na slovní komiku a není žádná náhoda, že je hrdinou Ind; škoda, že to dabing ignoruje. Jinak bychom věděli, proč se hosté tváří tak pohoršeně, kdykoli se Hrundi představí nebo by bylo patrnější, že mluví vlastně jen ve zdvořilostních frázích z anglické konverzace. 80% (29.03.2006)

Peter Sellers ako nemotorný a roztržitý indický skoroherec, dobrák a smoliar, ktorý sa omylom dostane na hollywoodsku party...a ako tento slušňácký abstinent s malým mechúrom a mimoriadnym talentom pre trápnu konverzáciu... v spolupráci s náhodným parťákom - čašníkom, elegantne spitým pod obraz spôsobia nepretržitý prúd všetkých druhov humoru... Pretože to nie je zďaleka všetko - k slovu prídu aj neposlušný záchod, ruskí tanečníci v bazéne alebo banda hipíkov a pomaľovaný slon... Absolútny gejzír humoru vďaka ktorému som sa chvíľami cítil ako malý a váľal sa v záchvatoch po koberci! (21.10.2020)

"Každá párty má svého cvoka." A každý snobský večírek potřebuje pořádně rušivý element. Někomu by stačila ruská kapela, jinému pomalovaný slon, ale tou správnou atomovou bombou je jedinečný Hrundi V. Bakshi. Jeho taneční, střelecké, technické, ekvilibristické, instalatérské i kazišukové schopnosti jsou vysoké kvality, ale má mezi svými groteskními výstupy příliš dlouhé a nezábavné pauzy. Patrně proto mi připadal daleko humornější výkon nameteného číšníka a vrcholem byla scéna, kdy začal Michele francouzsky zpívat. To mě rozněžnilo tak, že jsem jí přál potkat někoho rozumnějšího než toho indického šaška, ale scénář byl k mým přáním hluchý. (06.10.2016)

Večírek jsem viděla kdysi na ORF a pořád o něm básnila svému značně skeptickému manželovi. Pak ho dávali v TV u nás a my jsme se na sebe v jednu chvíli krátce po začátku podívali s úplně stejným úsměvem jako Hrundi a ten nám vydržel až do konce. Manžel dokonce neusnul, touto poctou se může pyšnit jen pár filmů. SUPER! Neskutečně milá groteska v nejdivočejších barvách. Jako interiérový labužník jsem si též smlsla na domě. Po včerejšku (16.5.2011) dodávám, že je to velmi účinná náplast na depresivní filmy typu Prokletý ostrov....A manžel opět neusnul! Chechtali jsme se fakt hodně, nejvíc tentokrát opilému číšníkovi. (12.01.2010)

Ok, chce to vydržet. Někdy kolem 50. minuty už se ty trapné a spíše rozčilující nehody nakumulují tak, že se kvantita empiricky změní v kvalitu a už to prostě začne být netrapně vtipné i zpětně, při pohledu na bohorovného Inda s nezničitelným úsměvem, mile a bezelstně pobaveného všemi těmi roztodivnými překvapeními, jež nepodstatný, ale zábavný vnější svět nabízí každou vteřinou (samozřejmě aniž by byl s to uvědomit, nakolik tomu svým přístupem napomáhá) vám nakonec nezbude než se navzdory stupňující se destrukci totálně uvolnit a nechat to plynout – čímžto se oprávněně domnívám, že se jedná o nejrychlejší, nejsvéráznější a nejpůsobivější praktický kurz odpoutání a ovládnutí základní dovednosti východních filosofií – uvedení se do stavu nelpění absolutně na ničem. Mimochodem – ten Bakshiho stoický úsměv je asi opravdu jediná nezničitelná věc v celém příběhu. *** Nezapomenutelná a nosná sama o sobě je pak role metodicky se opíjejícího číšníka, jehož postava je vtipná od samého začátku – její herecké ztvárnění má oscarové rozměry z doby, kdy Oscar ještě hodně znamenal, a tu první polovinu filmu, než začne kumulativně fungovat sám ze sebe, jsem určitě vydržela jen díky němu, čímž této promyšlené roli převozníka do druhé, části vzdávám zasloužený hold. Závěrem se sluší jen dodat, že euforie a katarze, jimiž diváka snímek odmění ve finální části, kdy na scénu vstoupí dcera hostitelů se svými rebelskými přáteli, jsou epochálního kalibru. *** Výborným komentářem k filmu a jeho zpřístupnění divákům tu posloužil uživatel Oskar. *~ (24.07.2020)