Barmský videožurnál

Dokument je to zajímavý, ovšem místy to kazí dramatizované pasáže a dotáčky. Jako nahlédnutí do reality rangúnských protestů je to poučné (a uživateli L_O_U_S při tom dojde nesouměřitelnost starostí jeho a lidí v jihovýchodní Asii, zejména když si vzpomene, co přesně v těch posledních zářijových dnech roku 2007 dělal a že o nějaké Barmě ani neměl tušení, protože se nenamáhal sledovat zprávy). Co se dá dělat, myanmarský lid nemůže počítat s tím, že mu někdo přijde v jeho boji za svobodu na pomoc, protože největší světové demokracii leží u prdele (Bushův projev působí naprosto směšně). (671., 4. IX. 2011) (05.09.2011)

Skrytá kamera po Barmsku nehodlá bavit, nýbrž ukázat světu, že v dnešní době ještě existují lidé, kteří věří v to, že rychlým cupitáním, spontánními výkřiky a prázdnýma rukama svrhnou vojenský režim. Nemohu napsat, že mne to nezaujalo, ale ono hrůzné násilí reprezentuje spousta rozhořčených slov a kamera pouze skromně přidá jednu kulku a jednoho, z nevysvětleného důvodu, leklého mnicha. Bylo to sice hodně zajímavé, ale pohled z jedné strany barikády nikdy nemohu považovat za zcela objektivní. (12.12.2011)

Úprimne neviem čo mám k tomuto filmu napísať. Rozhodne sa jedna o veľmi silný dokument, ktorý rozpráva o neľahkej situácií v Barme bez toho aby skresľoval a zavádzal. Podáva materiál a pohľady v znútra štátu, prepojené z úvahami člena DVB, ktoré sme nemali možnosť vidieť, ani počuť, v žiadnej televízií. Je veľmi obdivuhodné ako film narába zo strachom, ako ho dokáže vďaka strihu a hudbe preniesť aj na divákov a hlavne ako dokáže vzbudiť obdiv a úprimnú nádej - ktorá je zachytená v pochode mníchov. Nepamätám si, že by ma nejaký podobne ladený politický dokument takto zasiahol. Rozhodne sa jedná o obdivuhodný filmový počin, ktorý patrí rozhodne k tomu najlepšiemu na poli politických dokumentov, čo boli natočené na podobne ladenú tému . Hlavne preto, lebo kameramani boli na hrane života a smrti, keď sa snažili zachytiť to.. čo bolo zakázané zachytiť. (03.03.2011)

Nejemotivnější dokument, který jsem za dlouhou dobu viděl, díky reportérům DVB jsem mohl vidět všechny události tak živě...O to je bolestnější a víc frustrující fakt, že k něčemu jako změna se ani v nejmenším neschyluje. Nepřikrášlené záběry z ulic a rozhovory mezi reportéry, prožitky zainteresovaných lidí, kteří v oněch událostech dávají všanc svou budoucnost, zkrátka autenticita a lidskost, to vše podtrhuje vážnost barmské situace a vyvolává tolik potřebnou solidaritu, a upřímný soucit. A to bez cíleného tahu na citovou stránku. Velice obdivuji nasazení všech reportérů, samotnou Su Ťij a zejména všechny ty odvážné mnichy, kteří se nebáli vyjít do ulic i po těch strašných raziích a stáli tak strachem zlomenému národu oporou. (19.03.2011)

Podle statistik týkajících se náboženství (?) je v Barmě (Burmě, Myanmaru) převládajícím náboženstvím (?) buddhismus, a sice v původní théravádinové formě. "Úzká cesta - théra váda", je tu tedy hodně široká. Není tedy divu, že původní Buddhovo učení na tomto místě a po tak dlouhé době, čas roztavil a vykrystalizoval tak, že by ho Mistr možná ani sám nepoznal: buddhističtí mniši jako vedoucí politická síla.... Druhým aspektem, který zde zaujme je samotná síť kamerových a mobilových dokumentaristů, kteří se snaží všechno perfektně zachytit, a předat (nejspíš i prodat) dál do světa, v čemž se neliší od řemeslných (citový vztah k předmětu jim neupírám, ale ten mají všichni) kameramanů, ať už filmují gorily, vulkány, tsunami, rebelie, teroristické akce, či jiné věci. Bez nich bychom ovšem tento dokument spatřit nemohli. A tak bychom se ze svých křesel a pohovek nemohli rozhořčovat nad tím, co se to v té Barmě zase děje, a nemuseli myslet na to, co se děje tady. (23.02.2019)