Po škole

Je smutný, že místní "filmoví znalci" se s tímto filmem nedokáží vyrovnat. Ve chvíli, kdy se někdo nedokáže vyvázat při sledování filmů z oceňování kategorie nějaké normativnosti, tak sám sebe šidí nejenom o zážitek z dobrého filmu, ale v podstatě o celý jeden rozměr chápání kultury vůbec. Skutečnost, že Afterschool nepoužívá hudbu a nájezdy kamery v emocionálních scénách, že kamera mnohdy znemožňuje blízkost a viditelnost většiny postav, není chyba. Existuje celkem dost filmů, které nepředpokládají, že divák je uplný idiot, který potřebuje, aby ho někdo emocionálně vodit za ručičku ohranými postupy. Některé filmy chtějí, aby jim divák vyšel naproti a nezapomněl přemýšlet, protože takový dialog mezi divákem a filmem může celkem pomoc v uvědomění si různých normálně nečitelných rozměrů problému. Afterschool asi nechce za každou cenu rozbrečet diváka - ono to není tak těžký, k tomu občas stačí na youtube hledat videa štěňátek v útulcích. Afterschool se neotřele vztahuje k tématu a počítá s otevřeným a chytrým divákem. Z tohoto hlediska se jedná o extrémně znepokojivý a koncepčně poměrně silný film. Oproti filmu "posledních 15" je Afterschool příběhově mnohem zralejší a citlivější a Campos se už oprostil od dětinské manifestování vlastní nonkonformity a protisystémovosti. "BabyHaneke" je něčím možná výstižná přezdívka, ale Campos došel k vlastnímu svébytnému filmovému výrazu. Každý má právo na svůj vkus, ale pokud si někdo vysvětluje oceňování tohoto filmu jenom jako výraz pózy nebo hipsterství, tak zjevně sám ztrapňuje svoji inteligenci. (06.07.2013)

Michael Haneke ve svých rozhovorech občas říká, že dělat z traumatické události emotivní drama, je v podstatě nechutné a z hlediska filmaře morálně nezodpovědné. Naráží tím třeba na Spielbergův Schindlerův seznam, kde (mimo jiné) scéna ve sprchách celý nesmírně komplexní a choulostivý problém zredukuje na "napětí" a otázku podvracení očekávání. Afterschool je pak přesně filmem, který tuto strategii vypovídání o problematických událostech prostřednictvím patetických emocí zesměšňuje, respektive ji ukazuje jako nedílnou součást hegemonického, ale zcela neefektivního řádu. Snímek prakticky znemožňuje tradiční identifikaci s protagonistou, nebo s jakoukoli postavou, o které vypráví. Postavy se neustále necházejí buď mimo rám nebo na jeho kraji, případně jsou otočené k nám zády nebo jsou pouhými rozostřenými siluetami v pozadí. Video, které o klíčovém incidentu Rob natočí (a které Burke označí za největší sračku, kterou kdy viděl) se ukazuje jako jediný adekvátní způsob, jak o něm vypovídat. Právě z oněch filmařských "chyb", nedodělků, přetažených záběrů apod. dokonale vystoupává na povrch ona narušenost příznačná pro ten problém. Finální přestříhaná verze s trapně emotivní hudbou je samozřejmě vrchol nevkusu. Chápu, že je Afterschool silně nedivácké, ale právě proto je výborné. Vybízí k intelektuální debatě nad problémem, aniž by se muselo snižovat k trapnému ždímání citečků. (29.06.2013)

Výborný a důležitý film. Vzhledem k tomu, že stylově, žánrově i námětem je tohle film přesně podle mýho gusta, navíc s excelentními hereckými výkony, napíšu jen, proč nedávám pět: 1) Takhle prohnilej a stupidní učitelskej sbor působí v kontrastu s filmem samotným dost nerealisticky 2) vtipy s pamětním videem (včetně skladby pro závěrečný titulky) si mohli tvůrci odpustit 3) scénář mohl bejt přece jen trochu nahuštěnější, víc "akce" a míň proslovů ve školní kapli by neškodilo 4) jestli se nepletu, závěrečná "aha" scéna je jediná, co není zařazena v chronologickém znění - škoda té nedůslednosti... (08.07.2013)

Opäť film, ktorý mohol z námetu vyťažiť omnoho viac, ale svojim finálnym spracovaním skončil na smetisku filmových dejín. Drámy s prvkami psychológie zasadené do školského prostredia milujem, ale Afterschool bolo zatiaľ to najhoršie, čo som z tejto kategórie filmov videl. Campos schováva všetko napätie a možnú finálovú gradáciu veľkého psychologického filmu za sexuálne fantazírovanie hlavného hrdinu Roberta a tak sa dosť vyhýba pôvodnej filmovej myšlienke. Alebo chcel poňať ako hlavnú myšlienku práve toto "fantazírovanie"? Ak hej, podarilo sa mu to, ale ja som toto videl ako niečo z druhej koľaje a za hlavnú ideu filmu považujem niečo úplne iné. Talbert Twins. To najpodstatnejšie, čiže ony a ich smrť ani nebola objasnená. To, že v tom boli drogy mi ako odpoveď nestačí. Zrejme som náročný divák, asi áno. Ale chcem vedieť od koho ich mali, a čo sa dialo tesne predtým ako padli na školskej chodbe k zemi. Celé to bolo akosi zvláštne domotané a akoby zle dokončené. Akoby si tvorcovia pred koncom povedali: "Záver urobíme úplne o niečom inom." Tak vznikol Afterschool - "zlátanina" z rôznych fragmentov príbehu, ktoré ale nedávali v konečnom dôsledku väčší zmysel, a nemohli vzbudiť u diváka záujem nad filmom po jeho skončení rozmýšľať. Bola to slabá záležitosť a jednohubka, ktorá mi divácky nechutila. (31.01.2016)

Nápad s tím, že jsou lidé závislí na brutálních videích a to se přenáší do jejich života....není špatný. Ale tenhle film je takový od všeho trochu. Vlastně se nic nedozvíme a jenom se skáče od jedné části příběhu k druhé. A když si člověk začne myslet, že konečně pochopil nějaký záměr, nebo smysl, tak za chvíli zjistí, že se hluboce spletl. Příjde mi, že ani nemá žádnou pointu, nemá závěr, jako by se děj vůbec nepusunul. Ale za nápad, některé scény a zajímavou kameru dávám **. (18.05.2012)