The Stoning of Soraya M.

Maximálně působivý a znepokojivý snímek..... .... a malá připomínka toho, že na světě ještě žijí stovky milionů v otřesných kulturně-legislativních podmínkách. Přesně ten typ snímku, kde od začátku do konce víte, co se stane, přesto se to tíživou formou valí kupředu a ani na vteřinu to nevybočí z premisy filmu perfektně věrné názvu, který zároveň slouží jako tldr shrnutí děje. Když se blížilo samotné kamenování, tak jsem měl z davového allahu akbar bobky, ufff... Strašně zajímavá je i doba ve které se to odehrává, mocně mi to evokuje padesátá léta u nás a i složení vrstev, které se dostaly k moci je podezřele podobné a je fakt jedno jestli se to v jedné zemi ve jménu rudé knížky, v druhé ve jménu alláha. U nás jsme se s tím už díky bohu vypořádali, jinde ještě trpí. Přitom zvláštní, že v dobách tvrdé totality, se k nám z Teheránu vozily západní věci, které tu nebyly k dostání. Nicméně jsem strašně rád, že jsem se narodil v rasistické, xenofobní, misogynní a vůbec hrozně předsudkové a zkažené white male společnosti a ne třeba někde v Iránu nebo Sýrii. Mimo tematiku a zdrcující filmovou gradaci mne uhranula (ne doslova!) Shohreh Aghdashloo, ta má na šedesátnici naprosto neuvěřitelné charisma a s jejím hlasem i sex appeal. Snad ji mimo štěků "teroristek" bude v západní tvorbě vidět více, zaslouží si to. Slabším povahám a ženám bych to asi uplně nedoporučoval. 10/10 (03.07.2016)

Uměleckými kvalitami filmu se zabývat nebudu, jsou zanedbatelné. Dílo ostatně zaujalo z jiného důvodu, a to jako obraz středověkých poměrů v současném Íránu. Jenže, co vlastně o Íránu víme? --- Román i film jsou dílem íránských politických emigrantů, a je tedy logické předpokládat, že režim ve své vlasti nemají rádi. Autenticitu popisované události popírají nejen íránské úřady, ale i mnozí obránci lidských práv. V každém případě, i pokud se nějaké ukamenování odehrálo, veškerá dramatizace události je románovou a scénáristickou fikcí. --- Íránská revoluce z r. 1979 nebyla žádná selanka, navíc krátce poté zahájil Saddám proti Íránu osmiletou vyčerpávající válku. Revoluce zrušila šáhovy soudy a několik let panovalo cosi jako "revoluční zákonnost". Tehdy se skutečně udály mnohé "soudy", většinou politické, podle civilizovaných norem nepřijatelné. Možná i nějaké to ukamenování. V polovině osmdesátých let republika obnovila systém řádných soudů a věci se vrátily do normálu. Vesnický soud s následnou exekucí je od té doby vyloučený. --- Následující statistiky jsem čerpal především z CIA World Factbook. Gramotnost Íránců, kteří byli ve školním věku po revoluci, dosahuje 97 procent. Stejné číslo pro muže i ženy. Podíl žen mezi studenty íránských vysokých škol je 55 procent. Osm procent poslanců íránského parlamentu tvoří ženy. Ženy volí a mohou být zvoleny stejně jako muži, a volby jsou demokratické, žádná fraška. 77 procent íránských žen užívá antikoncepci. Počet dětí na ženu v plodném věku poklesl ze 6.24 v r. 1978 na 1.83 v r. 2014. --- Co tato čísla říkají? Za šáha ženy rodily děti a stály u plotny. Dnes studují, chodí do zaměstnání, a mají tolik dětí jako Evropanky. Představa že islámská republika zachází se ženami středověkým patriarchálním způsobem je ve světle těchto čísel směšná. Íránská společnost se za vlády ajatolláhů zásadně a nevratně zmodernizovala. Ó ano, íránský režim je přísný a tak nějak nedůtklivý. Ale kdyby si svět o nás dělal představu podle filmu o upalování čarodějnic ve Velkých Losinách, byli bychom nedůtkliví taky. (24.09.2015)

Francouzký novinář Freidoun Sahebjam (James Caviezel) přijíždí do malé vesničky uprostřed Iránu - kde se díky rozbitému autu na pár hodin zasekne. Vyhledá jej jedna místní ženština Zahra, která mu vypráví příběh o své neteři, Soraye a jejím manželovi Alim. Ali si našel mladou milenku, a aby se mohl své ženy zbavit, nařkne ji z cizoložství. V islámské společnosti tím ale nad Sorayou vyřknul ortel smrti. Zahra chce, aby se celý svět dozvěděl o bezpráví, které se v této zemi děje - ale místní to nehodlají dopustit ... Tento film se mi hrozně těžko hodnotí .. na jedné straně poutavý námět i příběh (s nálepkou Based on a true story, samozřejmě), na straně druhé je nutné uznat všechny Nictoriovy připomínky. Jenže kterýto film je stoprocentně politicky korektní? Ukamenování Sorayi je takovou malou (a kontroverzní) sondou do hlubin islánského života (jestli je nadnesený nebo ne vem čert, stačí si ale občas pustit zprávy a informace zde nejsou moc odlišné)... (24.08.2011)

Ja takéto filmy nevyhľadávam, ale keď už prídu, tak si ich s rešpektom pozriem. Škoda, že film nie je intenzívnejší, hlbší a okrem veľmi dramatického finále, veľa toho neponúka. A i posledné konštatovanie, že i po zverejnení tohto príbehu sa aj tak vobec nič neudialo aby sa týmto zverstvám zamedzilo, je smutné. Je to obraz spoločnosti v ktorej žijeme. Filmu by , ale viac prospelo keby bol emotívnejší, cítil som to tam, ale len zriedka a pri takomto silnom príbehu, by to malo mat oveľa väčší rozsah a aj hĺbku. Film mi pripadal ako, že ho niekto chce len rýchlo natočiť, vyrozprávať, aby to mal už z krku. Ale takéto príbehy majú chytiť za srdce od začiatku až po koniec. A tu som to každopádne, celú dobu tak necítil. Slabé 4*. (09.01.2023)

Film, ktery podle me nekritizuje Islam, jako spise malost lidi, kteri zneuzivaji system, v tomto pripade v cele s vydarenym manzelem. Zajimavy pribeh, ktery je velmi dobre natoceny. Herci hraji uveritelne, v cele s vynikajici S. Aghdashloo. Dobre drama, kteremu nic nechybi, scena popravy ukamenovanim je natocena tak verohodne, ze uz tento snimek nikdy nechci videt..., pravdepodobne na nej nikdy nezapomenu. (09.11.2015)