Lurdy

Nesúhlasím s názorom oficiálneho distribútora, že Lurdy sú scénou, na ktorej sa odohráva ľudská komédia. Ani keď to myslí nadnesene....Zažila som atmosféru Lurd osobne (vrátane negatívnych javov, ktoré nie sú primárne podstatné), a tak ma tento príbeh naozaj zaujal. Áno, je natočený prekvapivo realisticky, ale nie celkom dokonalo. Podľa mňa to nie je celkom vyvážené - chýbala mi tu výraznejšia kladná postava. Nie zidealizovaná, ale pravdivá. Možno trochu viac žiariaca, taká, ktorá by vniesla do príbehu viac nádeje. Bol tu iba jej náznak v podobe nenápadnej staršej spolubývajúcej, ktorá sa popri množstve iných takmer stratila......Inak absolutne súhlasím s Mariinom, divák si môže vybrať: vieru, alebo skepsu.... (19.02.2012)

Velmi zajímavý snímek natočený překvapivě v neutrálním, skoro až odtažitém duchu s nádechem černé komedie. Zachycuje nejen fyzický stav a následné "uzdravení" hlavní hrdinky, ale především psychologický dopad, který tento zázrak doprovází ji i její okolí. Výborná je místy atmosféra a hlavně herecký výkon Sylvie Testud. Zakončení je prosté a přesto působivé. Finální scéna s vozíkem tak nejen díky vybranému hudebnímu doprovodu známe italské písně Felicita, což znamená v překladu štěstí, donutí nejednoho diváka k zamyšlení. (8/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Pomalu plynoucí film se skoro až dokumentárním nádechem má svoje čaro i atmosféru, je zajímavý jak po té vzdělávací stránce coby umělecká exkurze do Lurd, i jako malá sbírka lidí různých charakterů se stejným cílem na jedném místě a dá se určitě v pohodě zhlédnout bez ohledu na věrovyznání diváka. Nepochybuji však, že silně věřící mohou mít z podobného filmu mnohem silnější zážitek, než jaký jsem měl já, co ho beru spíše jen jako zajímavý. Pomalé tempo mi vzhledem k celkové náladě snímku a projevu jisté piety k postiženým a věřícím dlouhou dobu ani nevadilo, ale když se mimo jeden zásadní zvrat celý děj nikam moc neposouval a mimo to už v druhé polovině občas neměl co dalšího nabídnout, začal se mi tenhle film přeci jenom táhnout. Ve výsledku zdaleka nebyl po obsahové stránce naplněn po celou dobu natolik, abych sáhl po vyšším hodnocením, než po 3 hvězdičkách, ani případné poselství tu nebylo pro mě podáno dostatečně silně, nicméně zhlédnutí Lurd určitě nelituji. Ať to zní jakkoliv kacířsky, mým favoritem na téma Lurdy zůstává nadále Zázrakem uzdravený. ;o) [65%] (28.03.2022)

Nejdřív filmařsky. Ten televizní styl mi časem hodně lezl na nervy. Vlastně se to nijak nelišilo od hraného dokumentu. Také střih je televizní a ubíjející. Velmi podivná je práce s hudbou a zvukem - jednou kontaktní zvuk až příliš hlasitý, jindy (když by byl potřeba) zcela chybí. Hudba vybrána zcela strašidelně. Co se dějové linky týče. V tom pomalém rozvíjení jednoduchého příběhu vynikají povrchnosti postav. Vlastně o těch postavách nic nevíme. A v tom je zakopaný pes. Zde jsou jen nemocní a zdraví. Věřící a ne až tak věřící. Závistivci a snaživci. Pochybovači a hledači pravdy. Zamilovaní a nemilovaní. Osamocení a plní života. To vše by mohlo dát dohromady zajímavý výsledek, ale vše je podáno strašně povrchně. Vojákovi se nejdřív líbí sestřička, potom holka na vozíku. Sestřička zapomíná své povinnosti, a ráda lyžuje. Co víme o hlavní hrdince? Proč sem jela? Z vlastní vůle? Má nějaké příbuzné? A co ta starší paní, co se o dívku na vozíčku stará, když ošetřovatelka stále odchází? Čím ta je nemocná, proč tu je? Nevíme. Celkové vyznění je také takové nijaké, dokonce se zdá, že spíše negativní vůči věřícím, Lurdám a podobným akcím obecně. Jenže v Lurdách se někteří lidé prokazatelně uzdravili. Proč o nich není pořádně řeč? Proč se neříká, jaký měli život oni? Takto mi to přijde příliš jednostranné a povrchní. Navíc Lurdy nerovná se jen nemocní, sestřičky a kněží. Třeba můj nevěřící otec sem jel párkrát jako řidič zájezdního autobusu, a i když je nevěřící, udělalo to na něho dojem. Zkrátka, co člověk, to jiný pohled na Lurdy. Takto okleštěný skoro dokument vlastně nakonec nevypovídá nic o ničem, jen klade otázku, kdo si uzdravení zaslouží, a zda skutečně šlo o uzdravení. Asi nejsilnější je scéna se zpovědí, kdy kněz říká, že i lidé, kteří mohou chodit, mohou žít neplnohodnotný život. (12.11.2013)

Je to přesně tak, jak napsal Matty; "Koho film neosloví v duchovní / pocitové rovině, neosloví ho vůbec." A jako ateistu mě jen těžko může oslovit něco, co tak urputně a zatvrzele propaguje nadpřirozené schopnosti Boha. Přimět člověka k zamyšlení nad pravým významem víry lze i jinak, než prdnutím přímého přenosu bohoslužby do filmu. Krom hudby vybrané podle mého vkusu tak není o čem mluvit. Leda o neandrtálském páru, který se mnou Lurdy sledoval včera v hradeckém Centrálu. Máte jedinou kliku, že jste filmoví křupani, co opouští sál už při závěrečné stmívačce, jinak bych asi obětoval svou termosku a omlátil vám ji o hlavu. Doufejte, že už tam na sebe nikdy nenarazíme. (11.01.2012)