Lurdy

Na tomhle filmu mi připadalo nejskvělejší to, že je to vlastně taková prázdná nádoba a dost záleží na tom, co do ní který divák naleje. Já jakožto "ateista", či bych měla spíše říci skeptik ohledně náboženské institucionalizace (nevím, jestli nějaký takový pojem existuje, každopádně se mi dost líbí a budu ho používat, i kdyby ho nikdo jiný než já nechápal), jsem viděla film, který naprosto nestranně ukazuje "realitu" tak, že úplně všechno v ní vyznívá absurdně a jakoby nahlíženo s ironíí, ačkoliv tak to není, filmaři si opravdu udržují distanc, jak to jenom jde. A zároveň věřím, že hluboce věřící a institucionalizovaný katolík by si u filmu poplakal a duševně procítil každou jeho minutu a ještě si byl jist tím, že právě viděl film utvrzující ho v jeho víře. A závěrem svého komentáře nebudu specifikovat, jestli jsem ho myslela vážně nebo si dělala srandu, neboť to je právě to samé ostří nožů, na jakém balancuje film, a mně se líbí u toho rovněž zůstat. --- A přece jen zaujmu stanovisko, protože se mi chce reagovat na komentáře negativně hodnotících autorů, kteří říkají "bohužel, nevěřím na zázraky". Já bych jim vystavila spíš jinou diagnózu - bohužel, nemají smysl pro humor. ♥ (07.05.2011)

Nejprve se musí uzdravit duch, až pak teprve tělo. Hlavní hrdince se uzdravilo tělo, duch ale úplně ne a nějak uvěřila až potom, co zázrak skončil, tudíž se jí pak uzdravil i ten duch. Asi takhle jsem pochopil ten závěr, chápete, jak to myslím. Každopádně i tak si myslím, že to celé vlastně byla jenom jakási koláž typu lidí, co přijíždějí do Lurd. O těch, co se tu potřebují za každou cenu uzdravit, i když nevěří, o těch, co věří, ale když se stane zázrak někomu jinému, jenom závidí a nadávají a taky o těch, co nevěří a nakonec uvěří a pak je tu ten zbytek, co věří a bere ty věci tak, jak jsou (třeba ten liliput). Bohužel jsem doufal v nějaké jasnější poselství, kterého se mi moc nedostavilo. Navíc ten film je zbytečně utahaný, byť kameru má dobrou (pokud se teda nezačne zoomovat nesmyslně na jedno místo) a chvílemi působí až mysticky. Ale přece jenom jsem od toho filmu čekal něco víc. Sice je to z Rakouska, které má takový svůj vlastní filmařský styl, co někdy funguje a někdy ne, mě osobně spíš sedí, ale tady to podle mě uvízlo tak na půl cesty. 3* (09.10.2019)

Nestranný film, který jsem si jako ateista užil jako sympatickou černou komedii, ale dokážu si představit, že věřící se na něj budou dívat jako na vážné drama a nebudou s ním mít žádný problém. Lurdy jsou v podstatě krásným důkazem toho, že významy nevznikají plně na straně zdroje sdělení, nýbrž někde na cestě zdroj - přijímač. (06.01.2012)

Premisa o dívce paralyzované od krku dolů, která je během zájezdu křesťanské charity do lázní zázračně vyléčena, je rozvedena do nekřiklavě pojatého vyprávění, které ukazuje na mnohoznačnost "daru" od Boha co se týče přijetí jím obdařené osoby v kolektivu. Mimoděk odhalované motivace a postoje různých postav od dalších účastníků zájezdu přes různé pečovatelky až po kněze v sobě paradoxně značí nevěřícnost a především nepřejícnost tváří v tvář zázraku. Zázrak je pozitivní pouze coby prostředek subjektivního dojetí, ale jinak se stává jím obdařený člověk objektem neadekvátního zájmu. Kontrapunkt protichůdných významů je ve filmu přítomný i skrze užití hudby, které kontrastuje s náladou jednotlivých sekvencí (v trudných každodenních sekvencích chorálová hudba a italopop proti psychologickému napětí závěru filmu). Škoda tezovitého a scenáristicky přepjatého závěru, byť vlastně film jinak končit ani nemohl. (15.11.2009)

Asi se sama do Lurd nikdy nepodívám a tak mě potěšilo, že jsem se tam s tímto filmem ocitla a bylo to dosti autentické. Na zázraky nevěřím ( i když bychom se mohli bavit o tom, co je to zázrak), ale tady o to zase až tak nejde. Spíše je o psychologickou sondu do duše mladé dívky upoutané na vozík a pokud film bereme takto, je působivý a jeho závěr otevírá mnoho otázek, na které si každý musí odpovědět sám. (01.07.2015)