Lurdy

Člověk člověku pomáhajícím vlkem. Kdo z vás je sám dost silnou osobností, aby si přál a vydržel žít vedle někoho, komu není třeba pomáhat? ***** Lurdy jsou ryzím, jemně tepaným filmem o pokrytecké a zhoubné povaze pomoci, která ubíjí přirozené zázraky v každém z nás. ***** Jak každý obyčejný člověk vedle druhých a za jejich tichého souhlasu raději zatrpkne a o všechno si ubližuje a žehrá, nebo zarputile všem kolem "pomáhá" a zkrátka tak či tak věří v "pomáhání", místo aby prožíval, posiloval a vytvářel jedinečné zázraky s vědomím, že ničemu není ani třeba, ani možné pomáhat. ***** Všichni na něj čekají, a tak se jim tedy stane, zázrak, a ještě na něm ani neoschne chmýří, a už sledujeme to jemné předivo drobných závistí, malomyslností, ošívání, spekulací, pokoutných pohledů a myšlenek, kupčení, strachů a slabostí - zázrak přetrvá, jen dokud ho budou přítomní křehkým dechem a vědomím zázračnosti existence udržovat při životě, ctít, ale jakmile si jeden po druhém přiznávají, že jsou vlastně nespokojení s tím, jak to dopadlo, že se v nové situaci cítí nepohodlně, nesví a nejistí, že jim to vlastně vadí, zázrak mezi nimi uvadá, až nakonec ani samotná "vyléčená" nemá vůli čelit sama změněné skutečnosti, mezi nepřejícími bližními, a raději usedá zpátky na vozík a volí si úlevný "soucit" a "pomoc" druhých místo jejich ostražitého posuzování. ***** Film o nepřejícné malosti, kterou je jako šlemem potažená lidská společnost. Je jednodušší hýčkat si vlastní známý svět založený na nedokonalosti, nechat se litovat a sám litovat druhé v jejich rozmanitých postiženích, než přijmout fakt, že vedle nás se rozvíjí něco silného a zázračného, neboť to by na nás kladlo stále nové požadavky, nutilo nás čelit sobě a svým možnostem zázraků, zkoumat hranice, vyhánělo nás ze zabydlených děr a pelechů - je nepříjemná pravda, že přijímat, pěstovat a vidět všude kolem opravdové zázraky stojí počáteční bolest, nepokoj a úsilí... to raději zpátky do tepla. ***** Film o společnosti, v níž lidé, pěkně jeden vedle druhého, raději každý ubližují svému životu tím, že ho nerozvíjejí dost, a místo toho se vzájemně utěšují falešnou prospěšností druhým, pomocí v trpnosti, protože pomáhat si klopýtat je jednodušší, než se ve vzájemnosti dobrodružně rozletět, a lidé pořád ještě nejsou připravení na každodenní zázračné bytí, které stojí duševní vynalézavost, a raději tráví čas tím, že se navzájem podrážejí, podpírají a litují. ***** A svrchovaně ironická Jessica Hausnerová nám to předvádí pro jistotu rovnou na těch, kteří se právě kvůli zázrakům scházejí a naplňují si život vedlejšími, s tím spjatými, pomahačskými činnostmi a těší se vznešenými idejemi o dobročinnosti. *** Film, který vlastně nemá daleko ani k takovému Hoří, má panenko, byť z jistého pohledu nemůže být odlišnější. Film, ve kterém ale tohle všechno jako obvykle málokdo uvidí, kterému to přiznají jen ti, co si nenechají kvůli pohodlí vrátit pásku na oči, ani těšitelé, ani spasitelé, ani postižení, ale pouze ti nepostižitelní, kteří přijali i skutečnost, že těšit se a pobaveně se usmívat nad zázraky mohou, jen když s jejich bohatstvím mezi lidmi zůstávají o samotě. Jen když si nenechají pomáhat. (16.10.2014) (méně) (více)