Lourdes
Lourdes
Lurdy
Režie:
Jessica HausnerScénář:
Jessica HausnerKamera:
Martin GschlachtHrají:
Sylvie Testud, Léa Seydoux, Elina Löwensohn, Bruno Todeschini, Gilette Barbier, Orsolya Tóth, Gerhard Liebmann, Linde Prelog, Petra Morzé, Jacques Pratoussy (více)Obsahy(1)
Christine je téměř celý život připoutána na invalidní vozík. Tím, že se cítí být sama, vydá se na výlet do Lurd, ikonického města poutníků v Pyrenejském pohoří. Jednoho rána se probudí zdánlivě vyléčená. Film Lurdy je krutým příběhem. Nemocní lidé z celého světa přichází na toto posvátné místo s vírou, že získají zpět své zdraví, protože Lurdy jsou považovány za místo zázraků, nadějí, pokoje a uzdravení se pro mnoho zoufalých a umírajících lidí. Ale cesty boží jsou nevyzpytatelné a naděje, která je tak blízko smrti, se může naplnit, což se zdá absurdní ve chvíli, kdy se život ubírá ke svému konci. Lurdy jsou scénou, na které se odehrává lidská komedie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (127)
toto byla opravdu zajímavá podívaná. Hrozně reálně natočený film, který si na nic nehraje, jen zkouší ukázat jak to "chodí" se zázraky v Lurdech. Nejvíc se mě na něm líbilo, jak se postavy chovali přirozeně a podle naturelu díváka si může každý odnést z filmu jiný pocit. Krásně je tam ukázána jak je už křesťanská víra instituciována a byrokratizována a o lidi moc nejde, jen aby jich bylo stále dost - teda to jsem tam cítil já. Díky čekání na zázrak a reakce na něj je cítit stále napětí a dá se ten pomalý děj zvládnout. Humor, natož černý, tam přímo není, záleží jak vnímáte chování ostatních postav kolem hlavní hrdinky. Film bych určitě nespecifikoval jako drama, spíš by se hodil hraný dokument. Koho neodradí modlitby každou chvíli a nemá vyloženě odpor vůči "černoprdelníkům" tak by se mu to mohlo líbit. ()
Lurdy představené s chladným „kubrickovským“ odstupem a s jízlivostí jak z „Hoří, má panenko“. Zájezd poutníků, který má lidem nemocným a osamělým, pomoci aspoň na chvíli rozehnat samotu a přinést duchovní, případně i tělesné uzdravení, je ve skutečnosti poznamenán mnoha podobami lidské lhostejnosti, zatvrzelosti a sobectví. Ani ta ochrnutá, opuštěná žena, která tu posléze možná je a možná není uzdravena, není výjimkou. Není to zbožný film ani film snadný, nýbrž hořká, místy přímo zlovolná podívaná, která nepřipraveného diváka duchovně spíš vysaje, než posílí. „Lurdy“ Jessiky Hausner představují výtečnou provokaci, drsnou, ale neřekl bych, že přímo rouhavou. Útěchu však neposkytnou. [díky Artranovi za postřehy] ()
Roztomile absurdní a paradoxní film. Absurdní a paradoxní jako instituce víry a zázraků sama. Nejsem Bůh, a kdybych byla, asi bych se škodolibě chechtala. Asi jako stvořitel Pratchettovy zeměplochy, který do svého světa naházel falešné zkameněliny, aby měli vědci nad čím bádat. Nebo jako režisér, který uprostřed "jako" bitky nechá jednoho z herců doopravdy zabít. Taková nenormálnost se ovšem retušuje trošku hůř, protože něčí smrt se vrátit nedá. Vybočení z normálu se totiž netoleruje nikomu, ani Bohu ne. Ta úleva, že to vybočení bylo jen na chvíli, ta musí být obrovská. A můžeme směle zase prodávat zázraky na poutních místech a vyprávět známým, že jsme "to" viděli. Ale chraň vás ruka Páně, jestli byste chtěli vstávat z vozíku! ()
Na tomhle filmu mi připadalo nejskvělejší to, že je to vlastně taková prázdná nádoba a dost záleží na tom, co do ní který divák naleje. Já jakožto "ateista", či bych měla spíše říci skeptik ohledně náboženské institucionalizace (nevím, jestli nějaký takový pojem existuje, každopádně se mi dost líbí a budu ho používat, i kdyby ho nikdo jiný než já nechápal), jsem viděla film, který naprosto nestranně ukazuje "realitu" tak, že úplně všechno v ní vyznívá absurdně a jakoby nahlíženo s ironíí, ačkoliv tak to není, filmaři si opravdu udržují distanc, jak to jenom jde. A zároveň věřím, že hluboce věřící a institucionalizovaný katolík by si u filmu poplakal a duševně procítil každou jeho minutu a ještě si byl jist tím, že právě viděl film utvrzující ho v jeho víře. A závěrem svého komentáře nebudu specifikovat, jestli jsem ho myslela vážně nebo si dělala srandu, neboť to je právě to samé ostří nožů, na jakém balancuje film, a mně se líbí u toho rovněž zůstat. --- A přece jen zaujmu stanovisko, protože se mi chce reagovat na komentáře negativně hodnotících autorů, kteří říkají "bohužel, nevěřím na zázraky". Já bych jim vystavila spíš jinou diagnózu - bohužel, nemají smysl pro humor. ♥ ()
Galerie (25)
Zajímavosti (5)
- The Independent o filme napísal, že "pozoruhodným zvratom filmu je, že ho možno brať ako dôkaz sily viery alebo ako jej jemné podkopávanie". (Arsenal83)
- Komparzisti vo filme boli skutočnými pútnikmi do Lúrd. (Arsenal83)
- Keď scenár prvý raz pristál na stole Sylvie Testudovej, jej prvotná reakcia bola, že nechce robiť nič ako hranie mníšky alebo niečo s náboženstvom. Po prečítaní scenára okamžite zmenila názor. (Arsenal83)
Související novinky
Nová přehlídka francouzského filmu v Praze
Francouzská kinematografie oslovuje tradičně široké masy diváků, a tak se distribuční společnost Film Europe Media Company rozhodla zrealizovat festival Crème de la crème, kde slovenským divákům… (více)
Člověk člověku pomáhajícím vlkem. Kdo z vás je sám dost silnou osobností, aby si přál a vydržel žít vedle někoho, komu není třeba pomáhat? ***** Lurdy jsou ryzím, jemně tepaným filmem o pokrytecké a zhoubné povaze pomoci, která ubíjí přirozené zázraky v každém z nás. ***** Jak každý obyčejný člověk vedle druhých a za jejich tichého souhlasu raději zatrpkne a o všechno si ubližuje a žehrá, nebo zarputile všem kolem "pomáhá" a zkrátka tak či tak věří v "pomáhání", místo aby prožíval, posiloval a vytvářel jedinečné zázraky s vědomím, že ničemu není ani třeba, ani možné pomáhat. ***** Všichni na něj čekají, a tak se jim tedy stane, zázrak, a ještě na něm ani neoschne chmýří, a už sledujeme to jemné předivo drobných závistí, malomyslností, ošívání, spekulací, pokoutných pohledů a myšlenek, kupčení, strachů a slabostí - zázrak přetrvá, jen dokud ho budou přítomní křehkým dechem a vědomím zázračnosti existence udržovat při životě, ctít, ale jakmile si jeden po druhém přiznávají, že jsou vlastně nespokojení s tím, jak to dopadlo, že se v nové situaci cítí nepohodlně, nesví a nejistí, že jim to vlastně vadí, zázrak mezi nimi uvadá, až nakonec ani samotná "vyléčená" nemá vůli čelit sama změněné skutečnosti, mezi nepřejícími bližními, a raději usedá zpátky na vozík a volí si úlevný "soucit" a "pomoc" druhých místo jejich ostražitého posuzování. ***** Film o nepřejícné malosti, kterou je jako šlemem potažená lidská společnost. Je jednodušší hýčkat si vlastní známý svět založený na nedokonalosti, nechat se litovat a sám litovat druhé v jejich rozmanitých postiženích, než přijmout fakt, že vedle nás se rozvíjí něco silného a zázračného, neboť to by na nás kladlo stále nové požadavky, nutilo nás čelit sobě a svým možnostem zázraků, zkoumat hranice, vyhánělo nás ze zabydlených děr a pelechů - je nepříjemná pravda, že přijímat, pěstovat a vidět všude kolem opravdové zázraky stojí počáteční bolest, nepokoj a úsilí... to raději zpátky do tepla. ***** Film o společnosti, v níž lidé, pěkně jeden vedle druhého, raději každý ubližují svému životu tím, že ho nerozvíjejí dost, a místo toho se vzájemně utěšují falešnou prospěšností druhým, pomocí v trpnosti, protože pomáhat si klopýtat je jednodušší, než se ve vzájemnosti dobrodružně rozletět, a lidé pořád ještě nejsou připravení na každodenní zázračné bytí, které stojí duševní vynalézavost, a raději tráví čas tím, že se navzájem podrážejí, podpírají a litují. ***** A svrchovaně ironická Jessica Hausnerová nám to předvádí pro jistotu rovnou na těch, kteří se právě kvůli zázrakům scházejí a naplňují si život vedlejšími, s tím spjatými, pomahačskými činnostmi a těší se vznešenými idejemi o dobročinnosti. *** Film, který vlastně nemá daleko ani k takovému Hoří, má panenko, byť z jistého pohledu nemůže být odlišnější. Film, ve kterém ale tohle všechno jako obvykle málokdo uvidí, kterému to přiznají jen ti, co si nenechají kvůli pohodlí vrátit pásku na oči, ani těšitelé, ani spasitelé, ani postižení, ale pouze ti nepostižitelní, kteří přijali i skutečnost, že těšit se a pobaveně se usmívat nad zázraky mohou, jen když s jejich bohatstvím mezi lidmi zůstávají o samotě. Jen když si nenechají pomáhat. () (méně) (více)