Lurdy

Na tomhle filmu mi připadalo nejskvělejší to, že je to vlastně taková prázdná nádoba a dost záleží na tom, co do ní který divák naleje. Já jakožto "ateista", či bych měla spíše říci skeptik ohledně náboženské institucionalizace (nevím, jestli nějaký takový pojem existuje, každopádně se mi dost líbí a budu ho používat, i kdyby ho nikdo jiný než já nechápal), jsem viděla film, který naprosto nestranně ukazuje "realitu" tak, že úplně všechno v ní vyznívá absurdně a jakoby nahlíženo s ironíí, ačkoliv tak to není, filmaři si opravdu udržují distanc, jak to jenom jde. A zároveň věřím, že hluboce věřící a institucionalizovaný katolík by si u filmu poplakal a duševně procítil každou jeho minutu a ještě si byl jist tím, že právě viděl film utvrzující ho v jeho víře. A závěrem svého komentáře nebudu specifikovat, jestli jsem ho myslela vážně nebo si dělala srandu, neboť to je právě to samé ostří nožů, na jakém balancuje film, a mně se líbí u toho rovněž zůstat. --- A přece jen zaujmu stanovisko, protože se mi chce reagovat na komentáře negativně hodnotících autorů, kteří říkají "bohužel, nevěřím na zázraky". Já bych jim vystavila spíš jinou diagnózu - bohužel, nemají smysl pro humor. ♥ (07.05.2011)

Zvláštna, netypická dráma, pretože tu nejde ani tak o psychologický rozbor hlavnej hrdinky, ako skôr o psychológiu vedľajších postáv. Christina je chorá žena, ochrnutá na celé telo a odkázaná na pomoc okolia. Potom príde "domnelý zázrak" a ona sa začne hýbať, dokonca sama chodiť. Od toho momentu nastáva prostredníctvom jej okolia hra so širokým spektrom ľudských vlastností. Od závisti, neprajnosti až k ľútosti.... Film je reálny a do bodky vystihol chovanie sa spoločnosti v podobnej situácii. Navyše koniec je veľmi pôsobivý. 75/100 (03.01.2015)

Pomalu plynoucí film se skoro až dokumentárním nádechem má svoje čaro i atmosféru, je zajímavý jak po té vzdělávací stránce coby umělecká exkurze do Lurd, i jako malá sbírka lidí různých charakterů se stejným cílem na jedném místě a dá se určitě v pohodě zhlédnout bez ohledu na věrovyznání diváka. Nepochybuji však, že silně věřící mohou mít z podobného filmu mnohem silnější zážitek, než jaký jsem měl já, co ho beru spíše jen jako zajímavý. Pomalé tempo mi vzhledem k celkové náladě snímku a projevu jisté piety k postiženým a věřícím dlouhou dobu ani nevadilo, ale když se mimo jeden zásadní zvrat celý děj nikam moc neposouval a mimo to už v druhé polovině občas neměl co dalšího nabídnout, začal se mi tenhle film přeci jenom táhnout. Ve výsledku zdaleka nebyl po obsahové stránce naplněn po celou dobu natolik, abych sáhl po vyšším hodnocením, než po 3 hvězdičkách, ani případné poselství tu nebylo pro mě podáno dostatečně silně, nicméně zhlédnutí Lurd určitě nelituji. Ať to zní jakkoliv kacířsky, mým favoritem na téma Lurdy zůstává nadále Zázrakem uzdravený. ;o) [65%] (28.03.2022)

Když se Lurdy objevily v nabídce Festivalu francouzského filmu, silně jsem zvažoval návštěvu kina - především kvůli Sylvii Testud, charismatické herečce, která od dob Strachu a chvění opakovaně dokazuje, že její snímky se vyplatí sledovat a pod vizáží šedé myšky se ukrývá široký umělecký talent. Už tehdy mě ale instinkt a zkušenosti varovaly, že tentokrát bude v Lurdách málo Sylvie a příliš mnoho prodlev, meditací a modliteb. Z větší části jsem se mýlil, protože v Lurdách nakonec bylo příliš mnoho pouze toho prvního. Toho ostatního naopak pozoruhodně málo, dokonce i lidského smutku, bolesti a naděje. Stopáž 96 minut se může jevit v době, kdy se dvouhodinové bijáky staly bezmála standardem, jako rozumná, potíž je, čím je, respektive není, vyplněná. Obsah a sdělení Lurd by se totiž pohodlně vešly do 50minutového středněmetrážního snímku. Zbytek je vycpávka daná neochotou Jessicy Hausner stříhat. U téhle dámy můžete počítat s tím, že když vám pustí karaoke písničku, vychutnáte si ji do posledního tónu, a když se servíruje oběd, můžete ho konzumovat taky a stihnete to spolu s filmovými hrdiny. Lurdy jsou velmi statické a pomalé. Dokonce až do té míry, že filmy o životech trvale ochrnutých, které se odehrávají na lůžku nebo křesle (Skafandr a motýl, Hlas moře), jsou proti nim explozí vzruchu a dynamiky. Jessica Hausner se staví do pozice (zdánlivě) nestranného pozorovatele, který nezúčastněně zaznamenává dění kolem jednoho zájezdu na slavné poutní místo. Uvidíme naděje i pochybnosti jeho účastníků a můžeme držet palce hlavní hrdince, aby jí chvilka štěstí co nejdéle vydržela. V námětu zajímavý a v detailech nesporně silný film ale troskotá na výše zmíněném "naředění" tématu. Je to přesně ten druh snímku, který se díky sebestřednosti režisérky subjektivně zdá dvakrát tak dlouhý, než ve skutečnosti je. Celkový dojem: 40 %. (16.12.2013)

"Je Bůh dobrý nebo všemohoucí? Když je všemohoucí, proč neuzdraví všechny?"                                                           Velice zajímavé postřehy - bábinka, co se snaží pomáhat, sestřule, co honí své zájmy, potlesk těm, kterým se ulevilo, nevraživé a vyčítavé pohledy od těch, kteří si udravení přejí, ale nedočkali se ho. Na jedné straně touha a víra, na druhé pochyby a skepse. V čem spočívá lidské štěstí? Velmi zdařilý a potřebný film. Zajímavé kometáře: wampilenka (16.08.2014)