Hotel 'U mrtvého horolezce'

Trošku podhodnocený film. Natočen v 70. letech, ale atmosférou i hudbou evokuje spíše osmdesátky. Nefunguje ani jako sci-fi, ani jako detektivka, zápletka je (stejně jako v knize) jednoduchá, včetně rozuzlení, které je svým způsobem šokující, ale je podáno takovou formou, že vás vlastně nepřekvapí. Sci-fi prvků je přítomno minimum. Film je působivý přesně v těch ohledech, které knize chybí: chladná a mrazivá atmosféra hor ve spojení s Grünbergovou hudbou vytváří zvláštní sevřenou, místy až tísnivou náladu, která prostupuje celým dějem. Herci jsou, podobně jako postavy v knize, nevýrazní, což jen přispívá k celkové odtažitosti, ale v tomto případě je to jen ku prospěchu. Samotný hotel jsem si při čtení představovala jinak, ve filmu je mnohem temnější a modernější, já si ho představovala jako omšelou stavbu se starobylým interiérem. Celkově film působí neosobně, jako by se vůbec nesnažil vytvářet dojem na diváka. Líbí se mi vtípek bratrů Strugackých (jestli nechcete přijít o překvapení, dál nečtěte): v knize Snewar volá služebnou Kajsu, aby Glebskému odnesla zavazadla. V tu chvíli se objeví bernardýn Lelius. Glebski si myslí, že je to Kajsa a říká: "S obrovským zájmem bych byl sledoval, jak bude tenhle pes s ženským jménem vytahovat mé kufry, ale to už mě majitel pevnou rukou táhl do hotelu." Ve filmu pak tašku opravdu odnáší Lelius a Glebski ho pobaveně sleduje. Nevím, jestli to Strugačtí takto zamýšleli, nebo jestli jsem si to domyslela já sama, ale pro mě to byl jeden z mála momentů, kdy film "prolomil ledy". (21.07.2017)

Některé filmy ani nemusí být kdovíjaký děj, dokonce se v nich ani nemusí moc dít. Stačí vykreslit atmosféru a udržet ji. Krimi sci-fi (v tomto pořadí, takto žánrově víceméně přepnuté a nepřelínané) Hotel 'U mrtvého horolezce' tohle zvládá na výbornou. Kriminalista se složitým sovětským jménem jede na udání do hotelu. Záběry z cesty autem a na krajinu do níž se dostává společně s vypravěčským voice-overem a pár záběrů z hotelu načrtnou prostředí. Tady bych se rád zastavil - interiéry hotelu fungují skvěle, člověk by v takovém místě pevně usazeném pod štíty hor chtěl být. To, co se tam potom děje, už není tak důležité. Dokážu přiznat, že je skoro škoda, že film v jednom momentu sklouzne do fantastického žánru a ladění a la Ten little indians by mu slušelo více. (10.12.2018)

Lehce vědecko-fantastická (většinu stopáže je tahle složka umě ignorována) detektivka, která má k dispozici jednoho lehce nablblého inspektora, pár divných postaviček, neskutečně podmanivou atmosféru a jednoho bernardýna. Škoda, že na scifi je přítomno hrozně málo fantaskních prvků (nebo alespoň jejich náznaků) a na detektivku je zas samotný případ směšně jednoduchý a s nulovým napětím, čili tíha celého filmu stojí na atmosféře, která je vskutku velmi dobrá, už jenom proto, že je doprovázena hrozně zajímavou dobově ambivalentní hudbou (ano, vím, že ten popis je hovadina, ale stojím si za ním), díky které i záběr na osobu pozorující tančící páry a vypouštějící při tom bubliny (... bubly, bubly ..) vypadá dobře, jenže sebelepší atmosféra film nespasí, není-li podpořena něčím jiným. Zajímavé, leč průměrné. (24.03.2014)

ČESKOSLOVENSKÁ KINOPREMIÉRA: ÚPF = XI./ 1981 - réžia českého znenia (ÚPF Praha) = Elmar Klos ml. - estónsky sci-fi film o stretnutí s mimozemšťanmi v odľahlom horskom hoteli. Nemôžem hodnotiť lebo si to už príliš nepamätám. TECHNICKÁ POZNÁMKA: Nakrútené podľa novely od bratov Strugackých. (29.7.2009) (29.07.2009)

Od Strugackých jsem sice v dětství četl dvě tři věci, ale tenhle Hotel mezi nimi nebyl. A je to možná dobře, aspoň nemusím srovnávat film s knižní předlohou, která bude bezpochyby jako obvykle lepší. Tedy knížku jsem nečetl, ale zato jsem jako prcek viděl tenhle film. A přiznám to na rovinu - spolu se Studnou ze Zemana a jistou úchylně nedětskou pohádkou, byl Hotel u mrtvého horolezce (už ten název!) moje velká noční můra. Prapodivný děj kterému jsem mnoho nerozuměl, prapodivná hudba, prapodivný hlas vypravěče a hlavně ona prapodivně děsivá scéna, ve které se Hinckus potká tváří v tvář se svým dvojníkem v kožichu. Ta na mě zapůsobila tak, že jsem si ji pamatoval až dodnes, kdy jsem dal tenhle film podruhé. A po více než třiceti letech ho překvapeně shledávám naprosto skvostným a úchvatným - skvostná atmosféra, skvostná hudba, skvostné postavy, skvostný zvuk (tentokrát už estonský), skvostné horské exteriéry i hotelové interiéry, skvostné kostýmy a výprava (a jedny brýle), prostě skvostně nostalgická vzpomínka na sedmdesátky, kterou jsem si vychutnal od první do poslední minuty. Nadávám si, že mě nenapadlo podívat se po tomhle filmu dřív, zhltnul jsem ho se zatajeným dechem a v návalu 'ostalgie' bez váhání pětím! (25.04.2015)