Samurai

Píše se rok 1600. Japonsko je uprostřed občanských válek. Takezo se touží stát slavným válečníkem, a proto jde se svým kamarádem bojovat do jedné z mnoha bitev. Po prohrané bitvě u Sekigahary se z obou stanou psanci. Při útěku se vyhladovělí setkají s matkou a dcerou, které se živí okrádáním mrtvých vojáků. U těchto dvou ženštin nachází na chvíli útočiště... Tak tohle je zhruba začátek legendy o japonském hrdinovi Musashi Miyamotovi. Ano, ten divoký a nepoddajný psanec Takezo se jednou stane nejslavnějším japonským válečníkem. (02.01.2006)

Prvy diel o legendarnom japonskom samurajovi Miamotovi Musashim. Zacaitok Miiamotovej cesty je putavo odvypravany pribeh o tom ako sa silny, avsak neokresany muz stava velkym telom i duchom. Mnoho skvelych okamihov, krasna kamera (dokonca vo farbe), chytlava ustredna melodia a herecky koncert Toshira Mifuneho. Jeden z tych filmov, ktore keby boli v skorsich rokov vysielane v TV, stala by sa z neho taka klasika ako Vinnetou. (9/10) (13.07.2007)

Ve fotogalerii je v podstatě shrnut celý příběh...SPOILER Takeza bojuje v bitvě, pak se ukrývá s kámošem u dvou ženských, zažene bandity, pohádá se se starší z žen, uteče, vrací se do vesnice, považují ho rovněž za banditu, tudíž ho honí celá vesnice (což sledujeme strašně dlouho), pak ho chytne budhistický kněz, visí na stromě, uteče do města, přičemž se několikrát důvěřivě nechá stejným způsobem napálit, konkrétně i při druhém chycení knězem už ve městě, pak ho vidíme zavřeného s knihami, střih a je z něj samuraj – uf, co to je, nemohli nám ukázat aspoň kousek té jeho výuky? Prostě, když měli vyprávět podrobněji, neudělali to, když měli naopak zrychlit, neučinili tak rovněž. Nějak mě to nedokázalo úplně vtáhnout do děje, ale třeba to ještě přijde v pokračováních tohoto eposu. (22.02.2015)

O co slabší rozjezd o to lepší dojezd, který vzbuzuje nemalou naději, že ve zbylých dvou částech se Jošikawův legendární román o Musašim dočká důstojného zpracování. První část sama o sobě toho však hodna ani zdaleka není, v zásadě by se slušelo ji výrazně pokrátit a spojit až s druhým dílem. (24.08.2010)

Jošikawova předloha se mi moc líbila, takže těžko se můžu vyhnout vzájemnému srovnání. Prakticky všechny scény, co byly v románu, jsou převedeny do filmu. Obvykle jsem rád, když se film hodně drží své předlohy, ale tady jsem trochu proti. Přijde mi, že na úkor děje byla dost osekána psychologie postav. Že je Takézo jak divoké zvíře nepoznáme z jeho chování, ale jen z toho, že to o sobě tvrdí on a mnich. Proto se mi do filmu nepodařilo dostat. Nicméně scény s Takuanem jsem si užil stejně tak dobře jako v knize. Tam mi trvalo dlouho, než jsem k němu našel cestu, ale tady je boží hned od začátku. (26.09.2010)