Fenomén Gott

"Kájo musíš,musíš - tohle jááá musím zvládnout sááám"... viz Básníci :). Já osobně ani jeho osobu ani jeho písničky nemusím. Nevím o co se vlastně tento dokument snažil. Nemanželské děti, ke kterým se hlásil až v pozdějším věku. Pro mě "absurdní" obrázek u vánočního stromečku se svými dcerami, kdy ty dvě starší tak nějak smutně koukaly, jak si jejich "tatínek" hraje s těmi malými. Ony samy asi takového tatínka moc nezažily. Nechci, ale nikomu sahat do svědomí a nějak zvlášť moralizovat... To, že má někdo nemanželské děti, není jen výsadou Karla.. Jak v dokumentu pravil sám "velký Karel": "narození Dominiky jsem ani své mamince neřekl". Důchodce, který má malé dcerky, o 30 let mladší ženu. Všichni ho mají a měli rádi jako zpěváka a hlavně "jako člověka". Období normalizace - Výtka toho, že nemá rád, aby byl označován jako "normalizační zpěvák". Fanynky, které mu fandí od 6 let až po zasloužilé důchodkyně. Ano, neberu Kájovi, jeho slávu. Ve své době, byl asi něco "nevídaného" - z vyučeného elektrikáře HVĚZDOU, ale teď už jen přežívá, z těch dob, kdy opravdu byl na výši. Nebyl to dokument v pravém slova smyslu, bylo to něco jako oslavná, křečovitá , nic neříkající "Óda na Karla Gotta". (10.05.2009)

720. hodnocený film: nevím, co jsem vlastně čekal od dokumentu o zlatém slvíkovi, ale ozhodně to bylo víc, než mi bylo dáno. Ta holka, co to natočila spíše jen těžila z díla svého otce a jeho slávy (podobně jako ze slávy samotného Karla Gotta). Nikterak Gottovi v jeho kariéře nepomůže a ani mu neuškodí. Jako dokument docela dobrý, ale čekal jsem víc. 3* jsou maximem. Na to, jak byl tento pořad bombasticky medializován pomocí upoutáven na Nově, tak fakt docela průser. 3* (11.05.2009)

Upřímně - zajímal mě pohled na člověka, který je už minimálně dvacet let hudebně mrtev. Tohle je typický "narozeninový" dokument - shrnutí všeho a zároveň ničeho a já při sledování přemýšlel, kdy to tedy ten fenomén vlastně začne zobrazovat. Nestalo se tak a já viděl vše, co už k vidění bylo. Ospalé a bez života. Jediné, co mě trošku zvedlo bez židle, byly řeči Ladislava Štaidla. Netvrdím, že to měl vždy a za všech okolností jednoduché, ale ty blbosti, co tam povídal o tom, že když mohl on za normalizace do zahraničí, mohli logicky i ostatní umělci, si mohl vážně nechat pro sebe. (03.06.2009)

Velice pěkný dokument o našem nejlepším zpěváku, který se drží vlastně celý život na vrcholu popularity nejenom u nás. Což je víc než pozoruhodné. Je to Pan zpěvák na kterého prostě nikdo nemá. Můžete ho nenávidět, ale to je asi to jediné co můžete, že má talent jako málo kdo se mu prostě upřít nedá. A ještě k tomu je to velice sympatický člověk, žádný nafoukanec. Dokument nám nabízí pohled na život zpěváka při cestování a doma v rodině. (10.05.2009)

Karel Gott jako zpěvák určitě fenomén je, což je ale asi tak všechno. Všechny ty kecy kolem na mne působily značně křečovitě a účelově a jen mě přesvědčily, že lidsky je mistr spíš karikatura překonávající bez většího hnutí věky. Božský Kája je představitel mas, mas s růžovými sny o úspěchu a slávě, rozjuchaných a roztančených mas, které už ze své podstaty normalizují. Dokument byl veden v duchu: Pád bolševismu zapříčinili spíš veksláci, než chartisté. No jasně, vy jste přeci chtěli pracovat, rozdávat lidem na západní a východní straně zdi jen radost, nic víc.. ble! (10.05.2009)