Lovcova noc

Dokonale natočený film. Příběhově to už taková velká sláva není. Je to velmi jednoduchá snaha muže, získat schované peníze s odhodláním jít přes mrtvoly kohokoliv ve svém okolí. Velký důraz na vizuální stránku mě však dokázal příjemně okouzlit a například scéna (možný spoiler) nalezení mrtvé matky v řece s jejím autem je fantastický (spoiler konec). Charles Laughton předvedl velký styl a um, který je znát v každém okénku a v každé scéně. Mimo to i herce vede výborně a dlouho jsem neviděl takhle dobře zahraný starý film. Budu se těšit na další setkání a Lovcova noc dostála své reputace velmi kvalitního noir snímku. (31.12.2008)

Začátek padesátých let znamená odklon filmu noir k pochybným hrdinům, morálně vykolejeným zločincům a existenciální nejistotě. Lovcova noc tento trend zdatně předjímá. Mitchumův hrdina ztělesňuje předky všech budoucích maniaků, počínaje Hannibalem Lectorem až k Ledgerovu Jokerovi. Lovcova noc je perfektně nasnímaná a prezentuje jednu z nejlepších prací se světlem, co jsem v noiru viděl (a všichni víme, jak je dobré svícení pro film noir důležité). Co do příběhu však představuje podivný mix Caprova nepřirozeného patetismu a jeho sklonu k optimistickým koncům s noir a hororovými atributy. Krom toho, že výsledek působí jako pověstný dort pejska a kočičky, je film nehorázným výsměchem civilnosti, kterou žánr razí od dob Bogartových snímků let čtyřicátých. V padesátých letech by si pak Wellesův Dotyk zla o něj ani kolo neopřel. (02.10.2010)

Úžasný film, v mnoha ohledech mě přímo ohromil (Powellova krutost, jeho tetování LOVE & HATE, záplava citací z Bible, pohádkový nádech celého příběhu, hladovějící sirotci putující krajinou a žebrající o jídlo, téma náboženského fanatismu, lynčující dav - ten samý, který předtím Powella velebil...). Daly by se o něm popsat stohy papíru (což zcela jistě mnoho lidí už dávno udělalo), takže se za sebe omezím jen na konstatování, že Harry Powell je skutečně arcilotr, jakému není rovno, a že zhlédnutí Lovcovy noci považuji za hodně obohacující (pro každého správného filmového fandu). Btw. některé záběry v tom filmu mi přímo braly dech svou krásou (auto s mrtvou matkou pod vodou, plavba dětí po řece, babka s flintou v houpacím křesle na verandě...). Na plný počet nejdu jen proto, že mi to přece jen trochu přišlo zaseklé v době svého vzniku, a některé věci (typu zadní projekce) tam tedy už dnes působí lehce úsměvně. (24.05.2020)

Z tohto film-noiru mám veľmi rozpačité pocity. Pri predstave, aká je prvá polovica príjemne desivá, hrôzostrašná a nevídaná, tá druhá je nežným prístupom k detskej bezmocnosti akoby vystrihnutá z úplne iného filmu. Robert Mitchum predstavuje jedného z najhorších záporákov - tým mu vzdávam poklonu, pretože na jeho hereckej ,,šialenosti" stojí celá snímka - a spolu s tmavými tieňmi a sugestívnym podfarbením vyznieva film strašidelne presne do takej miery, do akej má. Nočnú scénu, kde Mitchum cvála v diaľke na koni a spieva si pesničku, považujem jednoznačne za najlepšiu a musím pochváliť nápaditú remeselnú stránku. Škoda tej diametrálne odlišnej druhej polovice, toto mohol byť pričinením Mitchuma najdesivejší film-noir v dejinách - aspoň v mojich očiach. (09.09.2010)

Střezte se falešných proroků! Čekal jsem, že reverend to bude z dětí důmyslně páčit celý film. Jenže ono to má mnohem větší záběr. Byl jsem překvapen kudy se děj vydal, ale líbilo se mi to. Mitchum byl senzační. Když si prozpěvoval tím svým hlubokým hlasem, tak si pomalu nezadal s Johnny Cashem. Ještě musím zmínit skvělou vizuální vychytávku, kdy kamera upozorní na děti skrývající se ve sklepě. Něco tak cool bych u tak starého filmu nečekal. (30.08.2019)