Pár vtipných momentů ( historka o tom jak si strýček zápomněl vzít na hlavu násadu do které mu v manéži zaseknou sekyru..) ale jinak nezajímavé a ..........nudné(21.5.2005)
Cirkusové prostředí mi nikdy zvlášť sympatické nebylo, nicméně vzpomínkový úvod mi přichystal zážitek přímo nevídaný. Osobně se své dětské maličkosti ani nedivím, a mám pocit, že se stejně cítil i pan Fellini, který se mi opět v něčem podobal. Vždyť už jen to krátké představení některých členů jeho rodné vesničky mě nechalo zamyslet se nad otázkou, jestli ten prostý lid není někdy většími klauny než profesionálové z oboru... Prequel k Amarcordu se nakonec ale nekonal a zvolená pseudodokumentální forma se mi líbila, i díky výstupům kritiků filosofujících o cirkusovém prostředí, potěší také cameo výstupy režiséra samotného a krásné Anity Ekberg. Škoda jen, že artistická čísla mi s postupujícím časem přišla poněkud stereotypní, i proto jsem možná k tomuhle druhu umění nikdy nepřilnul. Celek ale sám o sobě není špatný, když však srovnám stránku satiry třeba se Zkouškou orchestru, musím ke své lítosti přiznat, že na víc než čtyři hvězdy film nemá. Což ovšem neznamená, že na vtipné vyřízení si účtů s novináři (FF díky kýblu na hlavě nestihne odpovědět na otázku, co chtěl tímhle filmem říct) nebo "osmiapůlovský" závěr nezapomenu.(5.6.2010)
Zařazení Klaunů do žánru komedie je hodně zavádějící. Film je natočen dokumentární formou a jak už je u Felliniho zvykem, je prokládán spoustou snů a vzpomínek, z nichž některé ano, jsou opravdu vtipné. Film, který popisuje pád jednoho (nádherného) řemesla ale nemůže být ve výsledku veselý.(29.12.2005)