Kluci jsou zpět

"Just say yes..." C. Owen sa aj produkčne podieľal na snímke, ktorá automaticky žiadny komerčný potenciál ani cieľ nemohla mať. S takýmito "obyčajnými" príbehmi zo života to už tak väčšinou býva. Príbeh je pomerne dobre napísaný, len sa mi nedostal pod kožu tak, ako som si myslel. Napriek tomu ide o slušne pozerateľný štandard, v ktorom ma najviac zarazila výchovný metóda - "Just say yes", ktorú mala rodina napísanú na chladnička. Doprajte deťom takúto hlúpu metódu len na jeden mesiac a nebudete rozkazovať vy im, ale oni vám. "Tati môžem čokoládu?" áno... "Môžem ešte jednu?" áno... "A večer pred spaním a jednu do postele?" áno..."Môžem klapať kladivom po nábytku?" áno..."A môžem ti jednu zajebať po tej plešivej hlave?" no..., áno, udri si...Just say yes! a je po vás, pretože deti bez dozoru a rešpektu - hotoví teroristi! 60%. (09.11.2014)

To nám v tom pravdivém příběhu zase jednou zvěstovali vnitřní hnutí postav tak geniálně, že jsem je úplně chápal a zcela se s nimi sžil. Nééé, to byla ironie. Hlavně, že tam hraje melancholická hudba, když se mám dojímat. Mimořádně nijaký, absolutně bezinvenční film, zřejmě papouškující svojí předlohu v ději, neschopný vykreslit postavy tak, aby se jim dalo věřit, že žijí. Že se jim jen nedějí předepsané události. (25.04.2010)

Vychovávat děti není lehká práce a když vám zemře manželka a malému synovi matka, je to nelehký boj, jehož pravidla se učí bolestně, tím spíš, je-li v tom ještě starší syn z předchozí manželství, trpící naopak bez otce. Příjemně civilní, "obyčejný" film s krásnou australskou scenérií, solidním Clive Owenem, dojemným příběhem a hodně přehnaným, 200% happyendem, který mě i přes sebepřesvědčování, proč by příběh nemohl taky jednou skutečně skončit takhle - udát se může všelicos, dost vadil, jinak za většinu filmu bych šel i o hvězdu výš, kdo má děti pochopí. (16.01.2010)

Joeovi zemřela mladá manželka a zanechala ho s malým synem, kterého Joe ani vlastně nezná, neboť doposud v rodině fungoval jako táta, co se po pár dnech vrátí z pracovní cesty, přiveze dárky a zase odjede. Musí se naučit vychovávat dítě, vést rodinu a snášet smutek ze smrti ženy. Do toho za ním do Austrálie přijíždí syn z prvního manželství, který žil s matkou v Anglii. Ani svého prvního syna pořádně nezná, nikdy se o něj nezajímal. Procházíme proměnou muže, pro kterého vše vždy bylo samozřejmost, jak se učí vychovávat syny, zvládat rodinné záležitosti, nalézat nové přátele či o ně přicházet. A že domácnost se třemi chlapy není jednoduchá. Příjemný snímek, který má silné momenty. Clive Owen dokazuje, že není jen ksicht z akčních snímků. (14.03.2011)

Na tomhle filmu je něco, co mě bavilo, ale zároveň taky něco (někdo), kdo mě pěkně sral. Bavilo mě to, že i přes na první pohled jednoduchej námět se na to dalo koukat a člověk byl zvědavej, co bude dál. Nemalou zásluhu na tom měl C. Owen a jeho starší syn. To, co mě tam sralo, byl mladší syneček. Nejenom že byl rozmazlenej jak rozmazlenej malej fakan, ale taky byl ten synáček rozmazlenej jak zkurvysyn fakan. Přestože způsob výchovy se mi zamlouval. Ale co je moc, to je moc... Vyvrhnul jsem z toho závěr, jak nějakej vyvrhel, ale ten zní, že jednou a dost. (26.10.2010)