Kluci jsou zpět

Film se zdánlivou zn. "obvyklý" je skutečně neuvěřitelnou jízdou, prošpikovanou špičkovými hereckými výkony ve všech věkových kategoriích, onanistickou kamerou, Sigur Ros, zralým scénářem, Elbow, Clivem trpícím v obilí, Clivem, jehož birthday parties a šikana je snem všech dětí; britskými sportovními bonmoty a témeř hmatatelnou tragikou. A to nízké hodnocení tady? Screw you CSFD - just say YES! (01.06.2013)

Velmi zvláštní film, jehož kouzlo podporuje kamera, střih, nápaditá režie i herečtí představitelé. Krásné australské scenérie pomáhají jako kulisa v pozadí, ale prim hraje příběh, v němž se reflektují podoby dospívání, které v případě dospělého člověka projednou nepracují s vlastnostmi jako infantilní a hloupý. Clive Owen využívá své herecké protředky, kterými mě zaujal v Potomcích lid,í a Hicks si ho dobře vybral, protože tady je může perfektně využít. Na snímku je zajímavé tempo, neboť může zapůsobit uspěchaně. Většina scén je velmi krátká, následují za sebou v rychlém sledu, ale jsou dostatečně vyvážené na to, aby ukončené scény nezanechaly nedořečené problémy. Zkratkovitost využívá velmi pečlivě a děj tak odsýpá, aniž by zapomněl něco rozvinout. (06.03.2011)

To nám v tom pravdivém příběhu zase jednou zvěstovali vnitřní hnutí postav tak geniálně, že jsem je úplně chápal a zcela se s nimi sžil. Nééé, to byla ironie. Hlavně, že tam hraje melancholická hudba, když se mám dojímat. Mimořádně nijaký, absolutně bezinvenční film, zřejmě papouškující svojí předlohu v ději, neschopný vykreslit postavy tak, aby se jim dalo věřit, že žijí. Že se jim jen nedějí předepsané události. (25.04.2010)

9.2. 2010 - klasický příběh s klasickou kamerou a sklasickým uchopením. Herec Clive Owen si zase po delší době pořádně zahrál a hrál perfektně. Po smrti Joeiho ženy to bylo opravdu zajímavé a Joe to s odstupem času pochopitelně přestal s takovým tím rodičovským režimem a Artim si začal dělat, co chce. V žádném jiném filmu až na Satan přichází jsem neviděl tak zlou tvář jako měl Artim v autě, kdy ho chtěl otec vzít někam na výlet. Příběh mě občas udivoval a občas jsem se trochu nudil. Ke konci to dopadlo, jak mělo a já jsem uspokojen na čtyři hvězdy. (09.02.2010)

Ztratil milovanou ženu ( manželku ), aby následně našel ( cestu ) nikoliv k jednomu, ale rovnou k dvěma synům. Takhle nějak si představuji přízvisko milý, hřejivý, " obyčejný " snímek ze ŽIVOTA. Žádné útočení na divákovy city, " pouze " citlivě převyprávěný příběh o vztahu otce - syna (ů) a jejich vyrovnávání se se ztrátou milované osoby - manželky ( matky ) . Konečně ( po delší odmlce ) opět role, ve které mohl Clive přesvědčit o svých nesporných hereckých kvalitách. Naprosto přirozený, nenucený, civilní herecký výkon v kombinaci s volně plynoucí Hicksovou režií, která nikam nespěchá a nádhernými scenériemi Austrálie dělají z tohoto snímku nezapomenutelný zážitek. (18.03.2010)