Na sever

Moc hezký film, který nám mimo nádhernou přírodu ukazuje krátké úseky ze života podivuhodných bytostí, které na své pouti potkává hlavní hrdina. Který vlastně jediný má na podivnost jaksi právo - víme o něm, že se léčí na psychiatrii. Nevtíravá hudba, která umocňuje vizuální složku filmu taky potěší. (13.02.2016)

Jomar (Andreas Daasmo Christiansen) je zajímavá postava. Chce dobrovolně zůstat jako pacient v psychiatrické léčebně. Jeho lékařka mu to však nedovolí, naopak mu sehnala práci u lyžařského vleku. A zde Jomara začínáme poznávat. CITÁT - Byl jsem nemocný.......... A jak to tak bývá, za vším hledej ženu. Jomar jednu měl a má i syna, dlouho je neviděl. Jednoho pěkného zimního dne se rozhodne....... Chce vidět syna, ale jediným výjezdem z místa, kde žije je tunel a Jomar má z tunelů strach. Dokonce víc než z ohně. Jednou, při sledování televize, kde dávají National Geographic o největších požárech v tunelech se to v Jomarovi hne. Road movie může začít. Film má naprosto úžasnou hudbu (Ola Kvernberg) určitě ji oceníte nejen v sedmnácté minutě. Jomar je muž, kterého musíte litovat a zároveň se jeho činům smát, jinak to snad ani nejde. Tak tedy bere skútr, nějaké léky, cigára, nějaký ten chlast a vyrazí. Cestou onemocní, je léčen, bere si pivo z cizího domu CITUJI - Jmenuju se Jomar Henriksen, mám na severu syna......... potká muže, jenž mu chce dát vše a také jednoho zvláštního poutníka ze skútrem připoutaným k tělu. Prostě taková severská rodinka...... Nejlépe ji asi oceníte při scéně z alkoholem, dámskýma vložkama a vyholenou hlavou. CITÁT - A teď počkáme......... Po mnoha útrapách, poruchách a abstinenci se Jomar dočká konce své cesty, kam ho však zavede to už je na vás. Nádherná je scéna okolo 70 minuty, ale nechci prozrazovat. Nádherná, mrazivá road movie. (08.07.2012)

Osobně bych tu komedii vyškrtla, protože ten úsměv na rtech bych mohla spočítat na prstech jedný ruky. Zvláštní road snow movie Jomara za svým synem a možná i za pomalým poznáváním sebe sama. Po cestě se střetává s pár pitoreskníma postavičkama, jak se píše v obsahu nahoře, ale celkově mám pocit, že si Rune Denstad Lango opravdu hodně zasoukromničil a nám toho předal dost málo. Nádherné záběry na krajinu a ani ten modrý filtr nepomohli k lepšímu dojmu. (27.02.2013)

Krajinou vločkami pokrytou a hornatou sa Jomar vydáva za poznaním nikdy nevideného synátora. Na univerzálnych bežkách, na nadupanom snežnom skútri, pod vplyvom opiátov, pod prienikom vlastného odhodlania si valí po neoznačených trasách. Čo zastávka to protipólne vzpruženie (tampón, indiánsky stan) i usvedčenie v naplnení svojich prianí. "North" pôsobí v rámci škandinávskych feel-good podivností celkom ambiciózne, len tam nevidím takmer nič čo by ma dokázalo vyviesť z miery alebo aspoň niečo čo by ma vyviedlo z omylu, že sa jedná o typickú stávku na istotu. Príjemná, ale - vzhľadom na konkurenciu - stále len priemerná festivalovka... (08.06.2010)

Ve spoustě komentářích se střídají slova jako "nezajímavé", "nudné", "nevtipné." Nedokážu souhlasit ani s jedním. Mě se tato mlčenlivá, avšak svým způsobem velmi výmluvná cesta "Na sever" velmi líbila. Pokud se mluví o komedii v souvislosti se severskými filmy, nemůžete od nich očekávat klasický a výrazný humor, na jaký jsme zvyklí. Severský vtip je specifický v tom, že se v melancholicky posmutnělém příběhu na pozadí drsné, zimní krajiny snaží ve vší té vnitřní bolesti, pocitu odloučení, osamění a citového strádání vykrojit nějaký kousek a "posypat" ho trochou, zcela sotva viditelného, či vnímatelného vtipu. Já zde pár takových momentů objevila, a vykouzlily mi lehký úsměv na tváři, pod kterým se však i tak skrývala ona melancholie. Milá dívka s deníčkem, mladý bagrista a jeho fígl s tamponem na hlavě a starý muž čekající ve stanu s řetězem na noze. A samozřejmě nádherná, mrazivá příroda bez hluku, davů spěchajících lidí a stísněnosti urbanizovaných metropolí a velkoměst. Bez všech těch banálních a plytkých hovorů okolního světa, které se nám v mysli slévají do jednoho nesmyslného bzukotu. Bez pocitu nepříjemných pohledů, které nás sledují, když projdeme kolem zástupu lidí. Bez prostor zastavěných moderními nákupními komplexy a lidí, kteří se jako šílení ženou, aby kupovali "nezbytné" "super značkové" výrobky a oblečení, aby byli "in". Bez všech těch skupinek povrchních dívek řešících "nehty, vlasy, krásu, módu" a podobné banality, kupujících si sračkoidní ženské časopisy. Bez skupinek mladistvých smradů a vygumovaných kreténů, jejichž jedinou slovní zásobou jsou slova jako "chlastat, vole, debile, p*čo" doprovázené hýkavým primitivním smíchem. Bez mládeže s nezájmem o jakékoliv skutečné hodnoty, na níž je prováděn brainwashing pomocí současné přetechnizovanosti a vyumělkovanosti světa. Bez doby, v níž se často city a tolerance ztrácejí v sociálních sítích, drahých mobilech a značkových hadrech. Bez vší té povrchnosti, bezohlednosti, nezájmu, lží, odsuzování, předsudků a svazujících konvencí. Na sever je chladivým pohlazením proti všem těm místům, kde máme pocit, že na nás vše padá, lidí je příliš, hluk moc výrazný a kde bychom se radši schovali na místo, jako je v tomto filmu. (08.02.2012)