Zítra snad bude líp

Rodinný film o matce,otci,dvou synech a o jejich dědovi.Táta píše perverzní scénáře pro svého šéfa který s tím krmí filmový průmysl,jeden ze synů je gay a navštěvuje často bary kde hledá seznámení a jeho otec z toho není nadšený,do toho matka přiveze domů svého starého otce s úmyslem starat se o něj což časem shledá jako špatný nápad.Nevrlého starého pána hraje Brian Dennehy,ten herec který jako šerif kdysi naháněl Ramba v lese a zde se pochcává,simuluje choroby a je rád když mu přiteplenej vnuk přenechá svůj pokoj.Dcera s ním má velké starosti a když má jeho chování rodina plné zuby tak se ho rozhodnou dát do domova důchodců,ale než k tomu dojde má děda srdeční záchvat a z nemocnice ho pak odvezou rovnou domů.Věta která se mi nejvíc líbila od starého pána:,,U SVÉHO PRVNÍHO PSYCHIATRA JSEM BYL VE 28.DOKTOR HACKMAN.ŘEKL MI ŽE ČEKAT ŠTĚSTÍ JE VZHLEDEM K MÉ RODINNÉ HISTORII ZBYTEČNÝ A NEREALISTICKÝ PŘEPYCH"...(U psychiatra jsem sice nikdy nebyl,ale jinak bych se s tou větou docela ztotožnil a asi né jen já).Film je průměrná oddychovka a všude kde hraje Helen Hunt má film nádech lidskosti. (24.12.2018)

Nedovi (Liev Schreiber) se začíná hroutit život. Jeho práce, tvorba scénářů pro pornografickou kabelovou televizi, jej nijak moc neuspokojuje, jeho starší syn mu oznámil, že je gay a sexuální život s manželkou (Helen Hunt) už taky není to co býval. Zvlášť když se k nim do domu nastěhuje jeho tchán, zahořklý a nemocemi prolezlý stařík, který vyžaduje kompletní servis. Když začne pracovat na novém scénáři s pohlednou kolegyní, začne si vše uvědomovat daleko více ... Původně jsem se na tento film dost těšil, páč Lieva Schreibera i Helen Hunt mám docela rád. Jenže nakonec jsem z filmu hodně zklamaný, protože jsem se u jeho sledování dost nudil, konání jednotlivých postav jsem taky moc nechápal, a navíc mi všechny trable Nedovy rodiny byly docela ukradené. Ještě bych možná chápal, kdyby rozuzlení bylo následkem něčeho seriózního, co si Ned uvědomí a začne konat jinak, a ne jen že dostane do držky od expřítele své exmilenky. Takže jednu hvězdu za Schriebera, jednu za Helen Hunt a víc nedám... (10.10.2013)

Snaha o vytvoření zajímavého filmu, o kterém se bude mluvit, se tvůrcům, především scénáristovi, poněkud vymklo z rukou. Připomínalo mi to pověstný pejsko-kočičkový dort: trocha nevěry, trochu buznic, trochu protivného fotra, trochu usmíření, trochu... de facto jediná opravdu povedená scéna byla, když si vysmažený tatík s vysmaženým synkem navzájem lžou o tom, co dělali večer:-) (12.02.2011)

Syn je gay, starý otec zomiera, otec prechádza mužskou menopauzou, jeho žena plače, trpí a utiera a divák pri tom neveriacky krúti hlavou. Toto sa skutočne niekde deje? Príbeh "zo života" má od života poriadne ďaleko a v polohách, kde by o živote mohol byť (vzťah starý otec/jeho dcéra) zúfalo zlyháva. Slabé 3*. (14.10.2012)

Situace s teplým šéfem, který je místy pes a místy kamarád, nebo soužití s těžce nemocným tátou/tchánem by si zasloužily víc prostoru a film na nich mohl stát a skvěle fungovat. Témat je ale mnohem a mnohem víc, jenže je na ně pouze 89 minut. Syna a manželku bych klidně odkázal na druhou (až třetí) kolej. Pro televizi ale jinak docela fajnový film s pár zajímavými zápletkami a osudy. (27.11.2019)