Lusitania - vražda v Atlantiku

Celkem kvalitní hraný dokument, který ale na můj vkus zbytečně předhazuje vlastní konspirativní smyšlenky a některá fakta (uvádějí tu jiní, nebudu vypisovat) si podle toho "upravuje". To ale nemění nic na tom, že si dějově vede dobře a divákovi osvětlí bravurním způsobem všechny okolnosti i důsledky, které ho ohledně této nešťastné události mohou zajímat. Slabinou jsou určitě trikové scény, které se Spencer nesnažil maskovat, jenže co by člověk chtěl po hraném dokumentu, že ano ... 75% = 4/5 (28.10.2010)

Začnem s tým, že pri potápaní lode ja jasne vidieť, že sa jedná o kulisy (člnová paluba je vo filme viditeľne prepojená so základom lode, nafarbeným načierno). Za druhé sú záchranné člny vo väčšine príliš malé a majú nereálny dizajn, pripomínajúci skôr sadru ako drevené latky pozliepané k sebe. Za tretie je tu fakt, že keby sa Lusitania vo svojich posledných chvíľach nad hladinou nakláňala tak ostro, zaryla by sa hlboko do dna, čo podľa devastačných znakov vraku a hĺbke dna približne 90 - 100 metrov nie je možné. Je tu ešte pár lacných chybičiek (napr. spomínané skladacie člny, ktoré by sa podľa historickej korektnosti mali nachádzať pod tými hlavnými, akosi záhadne vo filme vysublimovali), ale na ne všetky postačuje jeden nepopierateľný argument - jedná sa o dokumentárny film. A to mení mnohé. Postavy profesora Holbourna a Avis mi vždy pripadali akosi umelo a "tvorcovsky", ale skutočnosť je taká, že sú to všetko reálne postavy, ktorých činnosť bola spracovaná do posledného detailu. Keďže sa jedná o dokumentárny film snažiaci sa o najväčšiu historickú korektnosť, tak si myslím, že sa to pomerne vydarilo. (27.06.2017)

Na jedné straně bezprecedentní vražda téměř 1200 civilních pasažérů zaoceánského parníku Lusitania, z jiného úhlu pohledu zase docela vhod přicházející záminka k vtažení takové velmoci jako je USA do První světové války a britská Admiralita si může spokojeně mnout ruce, protože je zrovna období, kdy národ znamená víc, než pravda. Polodokumentární styl mi moc nesedl, snaha o relativní objektivitu ano a pro ty, kterým se to zdálo příliš kruté, tak vězte, že o třicet let později vyrovnali Sověti účty i s mnohonásobným přídavkem mrtvých civilistů, žen a dětí navrch (potopení lodi Wilhelm Gustloff). Matematika umí být někdy odporná, že..? Jakmile se začnou do války zatahovat civilisté, stává se ještě extrémnějším svinstvem a ukažte mi takovou, která by to nedělala... (08.07.2010)

Bylo moc smutné sledovat a poznávat všechny ty lidi, kteří nic netušili, jak se jejich osud naplňuje. A Němce, jak se radují. Je možné, mít je rád ještě méně? Chápu ten film, jako jedno z varování, protože každá válka je příšerná. Ale když jsme mysleli, že to nejhorší je za nimi, pocit úlevy, že se alespoň část pasažérů zachránila, nějak zhořkl z toho, kolik špíny se ještě vyhrabalo na druhé straně. A jak jinak, zametli ji pod koberec. S elegancí. Z filmu jsem si odnesla úryvek: "Vláda má chránit svoje občany, ona ale chrání sama sebe." (05.08.2009)

Tento dokument bohužel selhává právě v tom, o co se snaží nejvíce, v zasazení do historických a dobových souvislostí, kdy se v rámci eurounijního co jsme si to jsme si snaží až příliš umenšit činy Německa v rámci ponorkové války (zcela bagatelizovány postupy Německa v rozporu s kořistním právem). Scénář byl BTW občas ne příliš přesný. Konkrétně: posádka U20 nevěděla, že jde Lusitanii, velitel měl za to, že jde o Mauretáii, která v té době sloužila jako transportní loď vojáků. Přesto by rozhodně tento polodokument neměl zapadnout. (03.09.2009)