Závěť profesora Dowella

K filmu jsem se dostal náhodou skrz knihu. Ta je, na sovětského autora, výrazně západní a bezesporu kvalitní. No a stejně je na tom i tento film. Jasný, rok 1984 je z filmu patrný, ale knihu, a hlavně závěr knihy, vystihl poměrně přesně. Zde nejde o kvality filmařiny tolik, jako o samotnou myšlenku příběhu. A ten je v rámci sci-fi top. Takový myšlenkový přesah u sci-fi a ještě podepsaný sovětským autorem? Je vidět, že kvalita se rodí všude a nemusí jít nutně o propagátory komunistánu. (09.08.2019)

Dať to niekde na odľahlú sibírsku základňu, alebo aspoň do zasneženej komunistickej Moskvy bez slnečných lúčov, hneď by to bolo stráviteľnejšie, či možno až lahôdkové. Ale odhalené hrude škaredých štyridsiatnikov a ich slnečné okuliare v trópoch asi menej otravovali v písanej forme v predlohe. Je tu láska, kriminálna zápletka, zopár nepríjemnejších frankensteinovských záberov a nejaké tie hlbšie myšlienky počas celého filmu a samozrejme tá najdôležitejšia na záver, ale stále to nefunguje tak, ako som očakával a z témy sa dalo rozhodne vyťažiť viac. (22.07.2018)

Posledním sovětským filmem před Dr. Dowelem byly pro mě Dopisy mrtvého muže - a byly perfektní. Výjimečnými je činily mimo jiné dokonalá kamera pohlcující sovětské lokace, skýtající vhodných post-apo výhledů neúrekom. Kulisy černomořského pobřeží naproti tomu iluzi technicky pokročilé kliniky kdesi subtropech nenahradí a podobně rušiví byli i rusky hovořící černoši a zjevně odepsané "luxusní" Mercedesy. Když zapracoval repetitivní hudební motiv, elektronický, přesto s ozvěnou balalajek, měl jsem zaděláno ne velmi ambivalentní pocity. Takhle podivná výprava sráží film, jenž pracuje se zajímavými sci-fi hypotézami. Od osmdesátkového ruského filmu jsem meditace o tom, zda je sídlem duše výhradně mozek, zvláště s tak duchovním vyzněním, nečekal - i když čekat konzistenci od kulturní produkce nejvýchodnějších bratří bylo nejspíš ještě bláhovější. Z obsazení stojí za zmínku hlavně mluvící hlava geniálního doktora v podání osoby jménem Olgert Kroders, jež mi hodně připomínala chladný, nekompromisní výraz Richarda Burtona. Divácký zážitek z těch podivnějších. (03.08.2014)

Od rozhlasové hry s Ivanem Trojanem jsem se dostal ke knize a od knihy k filmu, přičemž celá cesta zabrala zhruba měsíc. Na jejím konci stál film, který se vynikající knize s výtečným námětem (nechápu, že jsem neznal) nemůže ani zdaleka rovnat. Na rozdíl od předlohy je totiž tahle filmová adaptace zbavena veškeré atmosféry, předlohou se inspiruje skutečně velmi volně, víceméně vlastně jen postavami a výchozí zápletkou, zbytek je úplně jinak a bohužel ne moc dobře, protože ačkoliv film trvá hodinu a půl, já jsem se většinou stopáže pronudil, závěrečná tiskovka je sice fajn, herec, který hraje profesora Dowella je super, ale to bohužel nic nezachrání. Navíc dr. Corn (Kern) v tomhle filmu není ani trochu ďábelský. Škoda, mohlo to být mnohem lepší. Těžký průměr, který ničím nezaujme. Ale předloha je opravdu výtečná! (16.09.2020)

Už dlouho mě nepotěšilo vydání DVD tak, jako u tohoto snímku. V paměti mi spíš než film utkvěla útlá knížka z edice Saturn Hlava profesora Dowella, kterou jsem v dětství četla stejně ráda jako Verneovky. Film mne ani po téměř 30. letech nezklamal. Napínavému příběhu nelze upřít originalitu a velmi současnou myšlenku, jak daleko může zajít věda, než se jí do cesty postaví etika. (28.02.2013)