The Echo

Originál jsem neviděl ale tohle se mi líbilo dost. Nečekal jsem nic, a dostal jsem celkem dost. A navíc celej film je velký překvapení. Podle hodnocení jsem čekal obyčejnou duchařinu která mě nepřekvapí. Je sice pravdou že film mě nijak nevystrašil ale bavil mě celou dobu. Atmosféra rozpadlé budovy byla parádní a i celej příběh mě celkem bavil a konec byl poměrně překvapivý. Ale není to teda vůbec nic co tu ještě nebylo. Bradford je sympaťák a film jakž takž utáhl, což jsem po jeho výstupech v pár filmech moc nečekal. Ostatní postavy a i herci jsou dost v pozadí a nijak moc to nevadí. (27.04.2012)

Príjemné prekvapenie. Tento hororík s duchárskym motívom síce veľmi nevystraší (pár podarených ľakačiek sa tu však nájde), zato však oko diváka poteší so slušnou mysterióznou atmosférou, ktorá smerom ku koncu pekne graduje až do finále. Zaujala ma aj dejová linka, ktorá nenudila a dokázala navodiť hlad po odpovediach kto a prečo to v tom baraku vlastne straší. Rozuzlenie mi síce prišlo pomerne prozaické, ale našťastie neišlo ani o vyslovenú koninu, takže u mňa spokojnosť. 70/100 (12.03.2015)

Tak tohle je velmi povedené duchařské pokoukáníčko. Pointa jak už to tak u duchařin bývá, zápletka tradiční, ale hodně do výšin to táhne jak samotné zpracování, tak i dobře napsaný scénář, hodně dobré postavy tak i herecké výkony (strašně mě zaujal Hector, jak charakterově tak herecky, soused policajt byl taky výbornej v obou směrech, o Bobbym a Alysse nemluvě). A ta atmosféra houstnoucí zpočátku jen za pomoci velmi nepříjemných zvuků... Tahle malá a nečekaná překvapení mám velmi rád. Takhle si představuji moderní současnou filmovou duchařinu. takovou, která pochopila, že nestačí jen přežvýknout otřepané téma, že se to otřepané téma (a s čím novým chcete ještě přijít?) musí dobře zabalit. Mám chuť jít až na plný počet. A to, že je to remake asisjkého originálu, jsem se dozvěděl až při vkládání tohoto komentáře. Ale vlastně mě to ani nepřekvapuje, naopak, hodně to vysvětluje. 4,5* (03.07.2013)

Stejně jako Nakata či Shimizu, i Laranas byl požádán, aby přetočil svůj Sigaw pro americké publikum. Originál ´sem zatím neviděl, čímž se aspoň vyhnu titěrnému srovnávání, ale na remakeu je jasně cítit inspirace a vykrádání japonských žánrovek. The Echo balancuje někde mezi Ringu a Ju-On a snadno by se utopilo v moři tuctových duchařin, nebýt poctivé (re)konstrukce tvořené poměrně invenčním přístupem. Narozdíl od svých předchůdců Echo buduje atmosféru pomocí zvukové skladby, půvabné práci s prostorem, jeho snímáním i svícením, a především live action postupy a in-camera efekty. Laranasova předchozí zkušenost s reklamnímy spoty a dokumenty tak nepřišla vniveč a oproti drtivé většine hollywoodských tvůrců ji dokázal koncipovat po svém. The Echo mě tak přesvědčilo, že ne všechny novodobé duchařiny stojí za starou belu a vzbudilo ve mě velké očekávání v režisérově připravovaném Patient X. (30.11.2009)

Jak již sám název napovídá, hlavním tématem nebude úžasná hra světel a barev na vašem televizoru. Ano, připravte si pořádné bedničky, pokud možno alespoň 6 a zvuk se k vám bude linout ze všech stran. Již úvodní titulky tomu dávají tušit... Jinak asi ničím nepřekvapí tradiční duchařinou v podobě mrtvých holčiček, vypadaných nehtů a v podstatě všeho, co jsme doposud viděli jinde. Oceňuji však závěrečnou pointu a se zacpanýma ušima se přikloním k lepšímu průměru. :-) 68% (10.12.2009)