Zvláštní jednotka

Podle prvního dílu je Zvláštní jednotka jak svým obsahem, tak i svými hrdiny dokonalým protipólem seriálů, jako je Komisař Moulin nebo jeho starší vydání Navarro, kteří jsou od pohledu sympaťáci se smyslem pro spravedlnost a používající jen ty správné metody. Jejich kolegové ze Zvláštní jednotky jsou naopak unavení a větrem ošlehaní cynikové, kteří ví, že se zločineckým šmejdem není možné bojovat stylem Káji Maříka, a tak nikdy nemají daleko k nějaké té ráně nebo nekompromisní akcí a práva zatčených vnímají jako liberální výmysl ušlechtilých fantastů. Jejich kolega používá obvyklou metodu mučení a pod návalem spravedlivého rozhořčení vypíchne zatčenému gangsterovi oko (zasloužil si to, grázl, měl drzé poznámky), načež odporná štvanice policejní inspekce přiměje tohoto veterána spáchat sebevraždu. Seriál má z mého pohledu tu chybu, že straní té horší straně konfliktu mezi galerkou a policií, protože jestli takhle má vypadat výkon spravedlnosti, pak chci stát na té druhé straně. Ale uvidíme, dám tomu ještě tak dvě epizody a pokud se to nějak zásadně netransformuje, se seriálem, který glorifikuje ty nejodpudivější rysy francouzských speciálních policejních sil (zvlášť protidrogové oddělení je skutečně ve Francii tímto stylem známo), skončím. Celkový dojem: zatím 40 %. (28.05.2010)

Další dávka kombinace akce a deprese z dílny Oliviera Marchala. Členové zvláštní jednotky s postupujícími díly zabředávají hloub a hloub do problémů, které se vrší jeden na druhý. Jejich kolegové i protivníci z řad podsvětí i policejní inspekce jsou stejní nebo ještě horší než titulní parta a jejich metody se nijak neliší. Temné, napínavé, drsné, bezvýchodné - včetně toho konce. (05.01.2013)

"Nemáme na vybranou," zní nejčastější replika z úst šéfa Zvláštní jednotky. Bylo jich pět, zůstali čtyři, jeden za všechny, všichni za jednoho a dávno za hranicí zákonnosti, takže hlavní úkol je zachránit si kůži před (domácími, cikánskými i albánskými) gangstery, především však před kolegy z inspekce. O.Marchal vychází z vlastních zkušeností, nikoho neglorifikuje, jen ukazuje, že lidé potírající ty nejhorší druhy zločinnosti se sami často ke zločineckým metodám uchylují a k jak hořkým koncům to může vést. Atmosférické, akční, adrenalinové, zatraceně dobře napsané i zrežírované. "Měli jsme někdy vůbec na vybranou?" ptá se v posledním dílu druhé série Eddy Caplan. Tentokrát jde o to infiltrovat se do gangu bývalých vojáků, kteří ukradli 400 kg zlatých cihel, a díky této sebevražedné misi získat zpátky nejen svoje ztracené odznaky. Že i pokračování je plné nečekaných zvratů a hodně drsných výjevů ze života podsvětí (i vysokých politických a průmyslových kruhů) není třeba dodávat. "Čtyři mínus jeden", série na sebe těsně navazují, Caplan a jeho tým se v té třetí octne uprostřed války ruskojazyčné mafie, přičemž nechybí ani jedna výživná podzápletka, kdy je to velmi osobní. Několik posledních minut pak diváka doslova uzemní. "Jsme na konci cesty," konstatuje Eddy ve finální epizodě čtvrté (závěrečné?) série, kdy se děj na chvíli přelije z Paříže do Marseille, aby po válce s Turkem eskaloval v ohňostroji násilí. Viděl jsem jen málo seriálů, během nichž si tvůrci nevybrali svou slabší chvilku, ale Braquo je rozhodně jeden z nich. (17.08.2012)

Podrobnější komentář jsem nechal u jednotlivých sérií, které jsou docela vyrovnané - za mě 15%, 14%, 11%, 20%. Celkový dojem je takový, že sledujeme příběh o skupině křivých věčně nasupených poldů, kteří si svým přístupem vytváří neustálé řetězící se problémy. Negativem je nepřehledný děj a přehršel postav a jmen. Taky jsou všichni šmejdi a není komu fandit. Pozitivem je, že to aspoň místy zaujme. ↘️ 15% (02.01.2024)

Perfektni temna az noirova kriminalka, jaky se v americke proste netocej. Ten nejlepsi odkaz na francouzskou drsnou skolu. Spinavy poldove se snazi vybabrat ze sracek, do kterej se nechtene navezli a z kazdym dalsim cinem jsou v tom jeste hloub.. Oliver marchal patri k tomu nejlepsimu, co muze francouzska porevolucni tvorba na poli TV/filmu nabidnout. (30.06.2012)