Expres na západ

Těžké po všech směrech a protože tvůrci pod tou tíhou hekají a podlamují se jim kolena-je z toho nakonec docela zklamání..... Oba ostřílení herci dělají co můžou ale na takhle uzavřeném prostoru s takovým textem prostě řemen občas spadne a najednou chybí gesta(nekonečně opakované mnutí očí a zoufalé facepalmy přímo bijou do očí),chybí pohyb(z židle na gauč,pak chviku přešlapovat a zase z židle na gauč..).... Problém není až tak ve filmařině jako spíš v samotném textu, který se tváří být chytřejším než je a jehož jedinou zbraní proti divákovi je bezhlavě(až nepřirozené) kulometné tempo, které ale zabíjí gradaci a jakékoliv vypointování celé přestřelky. (31.08.2011)

Psycho oneroomshow snímek. Film v popisu slibuje zamyšlení se nad životem z pohledu ateisty a "věřícího". Jaké bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že autor tohoto filmu je rovněž ateista plně se ztotožňující se zoufalým pohledem herce ateisty a věřící tam je jen tak lehce nastíněn dle autorovy zkreslené představy, jako osoba vhodná pro argumentaci a vyvolávání témat, které chtěl autor rozpitvat. Uznávám, že film obsahoval i pár zajímavých myšlenek a otázek... Ale při pohledu na celek jsem film vnímal jako nemocniční kapačku, která postupně divákovi vpouští do žil jed a to v čím dál větších dávkách... a jako takový ho rozhodně nikomu NEDOPORUČUJI! (24.11.2012)

Nejlepší je, když si k filmu v klidu sednete a přitom budete mít čistou hlavu, nezatíženou nejrůznějšími problémy a ptákovinami. Takhle přesně jsem to udělala já. Tenhle film totiž od svých diváků vyžaduje plnou soustředěnost a to hned od prvních minut. Nebylo pro mě lehké mu přijít na chuť. Přiznám se, že mě velmi zlákaly dvě velké herecké legendy a samozřejmě HBO. To plodí samé kvalitní filmy a pořady, což už je samo o sobě zárukou kvality. (28.05.2012)

Jedna místnost a dva chlapi, to nezní zrovna moc zábavně. Když je však jedním Tommy Lee a druhým Samuel L., tak je jasné, že tohle za zhlédnutí stojí. Ale asi by to chtělo divadlo nebo kilometrovou úhlopříčku, aby divák alespoň čas od času projevil svou aktivitu pootočením hlavy. Takhle se prostě vizuálně nic neděje a to, že Bílý několikrát naznačuje opuštění místnosti, žádnou akci skutečně nepřinese. Síla je tedy v tom, co oba říkají, což je fajn, ale v kombinaci se statickou scénou to trochu uspává a tak si nejsem jist, zda jsem si do života odnesl tu správnou myšlenku. Jestli jsem si tedy nějakou myšlenku odnést měl. (15.01.2014)

Mám s tímhle počinem dvojí problém, první výtka je zásadní (kompozičního rázu, týkající se vztahu času a myšlení), druhá čistě hodnotová, z ranku normativní kritiky (tedy nutně arbitrární). Zaprvé: filmy, v nichž se neděje než to, že se v dialozích přetřásají hluboké, abstraktní myšlenky (víra a ateismus, život a nihilismus, vykoupení a sebevražda) si žádají delší stopáž. Hodina a půl je hrozně málo - ostatně i dvě hodiny mně přijdou málo -  to je čas akorát tak na „čus a nazdar“, hrozně kraťoučká doba, ve které se nedá pořádně nic projednat (kór když jde o otázku bytí a nebytí), slova do sebe náraží a rychle a nevratně mizí ve víru času. Věřím, že by ve mně McCartyho román (Vlak Sunset Limited) zanechal hlubokou stopu, potenciál tahle debata má, ne že ne, nicméně adaptace mně tím, že se nezvládá napojit na „myšlení pomalé“, že tomu svou dynamikou brání, přijde zkratkovitá, polovičatá, jednoduše řečeno neúplná (chybí pauzy, „trávení“, opětovně promyšlení stanovisek). Své poslední naděje vkládám do Malmkrogu. Zadruhé: nekonvenuje mi, s jakou lehkostí získává k závěru SPOILER vrchu profesorovo hledisko SPOILER, nabyl jsem dojmu (nutno podotknout, že možná jsem jen něco nepochopil, že jsem se v určitém momentu mohl ztratit) že film v jistou chvíli začne jedné z postav stranit, nadržovat, s tím jsem se, přiznávám, neztotožnil, tohle setkání mělo zůstat bez jasného vítěze, ideálně obapolným znejistěním, případným slevením ze svých pozic. 65 % (19.11.2022)