Obsah
-
Představa toho, že máte pod kůží komunikátor na úrovni mobilního telefonu, není nereálná. V dokumentu uvidíte experiment, při němž má vědec implantován v ruce mikročip a s jeho pomocí řídí robota. Jaké jsou další možnosti, ale také smysl využívání umělé inteligence? „Netočili jsme film o vědeckém objevu, nebo o tom, jak takový čip funguje,“ vysvětluje dramaturgyně Jana Hádková. „Je to ostatně věc tak složitá, že ji lze pouze ukázat, ale těžko laikům vysvětlit. Ptáme se spíš, kde jsou hranice, za kterými se začíná vytrácet lidská individualita. Protože profesor Kevin Warwick předvedl na pražské ČVUT jen jedoduchou demonstraci toho, jak lze propojit lidské tělo s umělou inteligencí. Jeho další směřování ovšem vede k tomu, aby byl takový mikročip implantován přímo do lidského mozku. Představte si, že jak tady sedíme proti sobě, nebudeme muset vůbec mluvit – protože prostě budeme vědět, co si ten druhý myslí. Není to trochu děsivé?“ Tak daleko profesor kybernetiky na univerzitě v britském Readingu sice ještě nedošel, ale není od těchto úvah již daleko. Mikročip v mozku by měl umět přímo komunikovat s počítačem – to znamená, že dříve nebo později by vývoj tohoto spojení došel tak daleko, že veškerá data, proudící informačními sítěmi, by byla automaticky přístupná vašemu mozku. Onen bezeslovný dialog je pak jen otázkou správných spojení. Znamená to ovšem také to, že člověk může být snadno řízen, lépe řečeno ovládán. Jak a kým? Lépe snad nedomýšlet... Autoři dokumentu Lucie Tomanová a Vít Olmer zaznamenali nejen diskusi Kevina Warwicka se studenty techniky, ale na názor se zeptali i představitelů různých filozofických a náboženských proudů. Nakolik pozmění technologické vylepšení vnímání lidské identity? A bude ještě takový jedinec vůbec schopen normálních lidských vjemů, citů? Jak bude vypadat rodina budoucnosti? Někteří studenti se jistě budou věnovat bádání v tomto oboru a jejich práce přinese další výsledky, další možnosti. Řada z nich se ale již dnes zamýšlí nad samotným smyslem tohoto výzkumu, nad jeho možnými dopady, nad tím, zda je člověk schopen nést zodpovědnost za realizaci takových projektů. Technický pokrok se nezastaví. Je nanejvýš načase spojit s ním i rozvoj uvažování o samotné lidské existenci. (oficiální text distributora)
Představa toho, že máte pod kůží komunikátor na úrovni mobilního telefonu, není nereálná. V dokumentu uvidíte experiment, při němž má vědec implantován v ruce mikročip a s jeho pomocí řídí robota. Jaké jsou další možnosti, ale také smysl využívání umělé inteligence?
„Netočili jsme film o vědeckém objevu, nebo o tom, jak takový čip funguje,“ vysvětluje dramaturgyně Jana Hádková. „Je to ostatně věc tak složitá, že ji lze pouze ukázat, ale těžko laikům vysvětlit. Ptáme se spíš, kde jsou hranice, za kterými se začíná vytrácet lidská individualita. Protože profesor Kevin Warwick předvedl na pražské ČVUT jen jedoduchou demonstraci toho, jak lze propojit lidské tělo s umělou inteligencí. Jeho další směřování ovšem vede k tomu, aby byl takový mikročip implantován přímo do lidského mozku. Představte si, že jak tady sedíme proti sobě, nebudeme muset vůbec mluvit – protože prostě budeme vědět, co si ten druhý myslí. Není to trochu děsivé?“
Tak daleko profesor kybernetiky na univerzitě v britském Readingu sice ještě nedošel, ale není od těchto úvah již daleko. Mikročip v mozku by měl umět přímo komunikovat s počítačem – to znamená, že dříve nebo později by vývoj tohoto spojení došel tak daleko, že veškerá data, proudící informačními sítěmi, by byla automaticky přístupná vašemu mozku. Onen bezeslovný dialog je pak jen otázkou správných spojení. Znamená to ovšem také to, že člověk může být snadno řízen, lépe řečeno ovládán. Jak a kým? Lépe snad nedomýšlet...
Autoři dokumentu Lucie Tomanová a Vít Olmer zaznamenali nejen diskusi Kevina Warwicka se studenty techniky, ale na názor se zeptali i představitelů různých filozofických a náboženských proudů. Nakolik pozmění technologické vylepšení vnímání lidské identity? A bude ještě takový jedinec vůbec schopen normálních lidských vjemů, citů? Jak bude vypadat rodina budoucnosti? Někteří studenti se jistě budou věnovat bádání v tomto oboru a jejich práce přinese další výsledky, další možnosti. Řada z nich se ale již dnes zamýšlí nad samotným smyslem tohoto výzkumu, nad jeho možnými dopady, nad tím, zda je člověk schopen nést zodpovědnost za realizaci takových projektů. Technický pokrok se nezastaví. Je nanejvýš načase spojit s ním i rozvoj uvažování o samotné lidské existenci. Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Shadwell
Profesor Warwick se nám snaží naznačit asi tolik, že ti, kteří v budoucnu nepropojí svoji nervovou soustavu s implantáty, ustrnou na mentální úrovni fanoušků fotbalové Viktorie Žižkov. Snad právě to, že na Žižkově bydlí, popohání pana profesora v nasazení. Pro fanoušky fotbalu je dokument vůbec poučný – doví se, na kterých stadionech mají nejlepší a kde naopak nejméně chutné klobásy. ____ Vědec, vizionář a cyberpunker Warwick nijak překvapivě mnohé roztrpčuje, zejména v ortodoxních náboženských kruzích. Věřící naznačují, že by bylo dobré, aby vědecká práce byla jaksi pod kontrolou ostatních diskursů – hlavně umění nebo náboženství, protože věda a technika lidstvu zásadně nestačí, takže by se bez kultivace mezilidských vztahů mohla věda stát nástrojem v rukou primitiva. Vědec není povznesen nad morálku, filosofii či náboženství – a musí být tedy v jistém smyslu vychováván. Rozumím dobře starosti, která je v těchto řádcích obsažena, nemohu však se vším souhlasit – a to právě kvůli oné zvláštní povaze vědy. Považuji totiž za naprosto úžasné, že se ve vědecké komunitě zcela přirozeně a díky samovolným korekcím vyvinul étos, který by mohl být naopak vzorem jiným komunitám a diskursům, včetně umění nebo náboženství: přirozená skepse, ochota ke kritickému přijímání opačných stanovisek, svědomitá práce, poctivost, svobodná diskuse, nepodléhání autoritám a dogmatům, odpovědnost, věrohodnost. Je tomu tedy přesně obráceně: jsme ovládáni kulturou, která se nerozvinula tak daleko jako věda; vědecký člověk je už na Měsíci, ale my pořád žijeme s morálními pojmy od Homéra. Druhak, pominu-li pohyb dokumentu ve světě masmediálního krajního zjednodušování polárně vyostřených sloganů, který proti sobě nutí stavět jedince ze zdánlivě protichůdných barikád, kdy si takzvaně svoje žblebtne pánbíčkář i scientista, aniž dojde k nějaké syntéze nebo rozumnému konsenzu, opomíjí se tu konzistentnost světa a z ní vyplývající nerozpojitelnost vědy od víry, umění od vědy a víry od umění. Nebýt Einsteina, nebylo by Picassa. Tak byla prospěšná i astrologie, neboť z ní byl živ Kepler a Tycho Brahe, když ji prodávali pověrečným panovníkům, aby měli prostředky ke zkoumání astronomickému; nebýt astrologie oněch lidí pověrečných, neměli bychom dnes astronomie. Analogicky nemůžeme mít dvě minulosti, cestujeme-li časem. Kdybyste mohli cestovat zpět v čase a zabránit vlastnímu zrození, pak byste tu nebyli a nemohli byste s tímto cílem cestovat v čase. Všechny ty řeči o měnění minulosti jsou ne úplně v pořádku. Minulost byla, jaká byla. Není možné mít dvě minulosti, jež jsou v nějakém smyslu navzájem neslučitelné. Cestujete-li zpět, abyste ovlivnili nějakou historickou událost, pak jste museli být částí této události v době, kdy nastala. Vidíme tedy, že je nutné pozorovatelné hodnoty společnosti srovnávat nikoliv s nejpravděpodobnějším souborem hodnot vzniklých, ale s nejpravděpodobnějšími hodnotami vázanými podmínkou, že dovolí budoucí existenci pozorovatelů – nás.(11.9.2010)
-
J.Connor
Jako letitému fanouškovi cyberpunku je mi samozřejmě osobnost prof. Warwicka dobře známá. Navíc i Stelarcovy show jsou proti jeho práci jen dětskou hrou. S chutí jsem se tedy na krátký dokument podíval a vědeckého podivína si poslechl. Jeho české souvislosti mě pak velmi příjemně překvapily. Fádní televizní dokument o velmi zajímavém člověku.(31.12.2011)
-
4ward
Nadprůměrný obsah, podprůměrná forma.(3.12.2011)
-
Rondell
zajímavej obsah, trapnej olmer..(13.12.2011)
