Mimina

Jednou za čas je fajn mrknout, jak nám ty děcka rostou před očima, bez toho, že by se kolem nich nějak polemizovalo, mudrovalo a vůbec zbytečně mluvilo. Přesně tohle Babies dělají - děcka rostou, žvatlaj, prozkoumávaj okolí a žádnej dospělák ani voice-over se do toho zbytečně nemíchá s faktama nebo nedej bože poselstvím. Nic světobornýho to neni, ale jednou za čas je fajn vypnout. Btw: Největší frajer je ten malej černoušek! :-D (22.03.2011)

Naozaj pozoruhodný snímok, v ktorom sa doslova skúmajú prirodzené prejavy štyroch odlišných ľudských spoločností na vzorke štyroch batoliat. Jednak ide o veľmi prirodzený a nenássilný snímok, ktorý len tak pozvolna plynie, dej neponúka nijak zvlášť zaujímavé informácie, či informácie, pre ktoré sú v dnešnej dobe dokumenty tak vyhľadávané. Pár veľmi vtipných konfrontácií síce vzniká, ale aj to nie je samostatná práca filmárov. Kto je však v momente projekcie filmu aspoň trošku infantilne naladený, tomu sa bude to bude páčiť. 70%. (18.12.2010)

Vypadá to, že někteří z vás od tohoto dokumentu čekali bergmanovské drama o diametrálnosti reality a estetična. Pokud jste v názvu snímku hledali nějaký skrytý smysl, hledali jste marně. Mimina jsou přesně taková, jaká očekáváte - roztomilá, žvatlající, někdy uřvaná a občas zapáchající. A to na všech kontinentech. Před měsícem jsme si se ženou pořídili také jeden exemplář, takže bylo s čím porovnávat :) (10.10.2011)

Nezpochybňuji, že dokument je napěchován zajímavými záběry na růst dětí v nejrůznějších krajinách (mě osobně velmi zaujal způsob vychovávání dětí v Africe, i když není ničím překvapivým, pokud o tomto kontinentě něco víte). Na druhou stranu mi zde chyběla nějaká další vypovídací schopnost. Proč byl snímek natočen? Je sice hezké sledovat, jak děti vyrůstají, ale v dokumentu chyběl jakýkoliv doprovodný komentář a nějaké "hlubší" rozuzlení. Z tohoto důvodu jej hodnotím jako podprůměrný. (07.01.2013)

Všechny antropologické studie můžou jít do kopru, pokud banda lidí, jako tvůrce téhle podívané, bude vytvářet představu kulturního nerelativismu. Odkazuji na Dadela, který hovoří o jednotvárnosti. Ano, takhle to skoro působí. Navíc, je otázka, co byl vlastně záměr? Poukázat na velké hlavy malých dětí z Mongolska, na přehršel Japonců, protěžování malých dětí z USA nebo na to, že nemůžou mít děti v Africe chřipku, pač spapají kdejaký šutráček? To asi nebude pointa, že? Přesto si ale myslím, že metráž je adekvátně krátká k tomu, kolik toho museli vlastně natočit, aby tyhle scény vytáhli? Za obličejíčky, střih a snahu je mé hodnocení! Jako film je to každopadně zajímavé i přes mé remcání. (03.11.2010)