poster

Mimina

  • Francie

    Bébés

  • slovenský

    Detičky

    (festivalový název)
  • anglický

    Babies

Dokumentární

Francie, 2010, 79 min

Režie:

Thomas Balmès

Scénář:

Thomas Balmès

Hudba:

Bruno Coulais
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Pethushka
    ****

    Věřím, že natočit některé momenty vyžadovalo hodně trpělivosti. Myslím, že se to ale vyplatilo. Jelikož dokument nezahrnuje téměř žádné dialogy ani rozhovory, film se poměrně vlekl. Místy i trochu nudil. Rodiny ale byly vybrány vhodně a rozdíl mezi nimi byl znát. Nejpohodlnější život mi přišel v Japonsku. Naopak si nedovedu představit život v Namibii a asi ani v Mongolsku. Některé zvyky jsou opravdu zarážející. 4*(21.8.2011)

  • Slarque
    ****

    Lehce komediální konfrontace nejvyhrocenějších kontrastů prvního zhruba roku v životě dětí. Přírodní společnosti v namibijské savaně či mongolské stepi jsou srovnávány s (možná až zbytečně moc) vyspělými kulturami velkoměst Tokio a San Francisco. To vše z pohledu mimin. Dialogy rodičů jsou tedy ponechány v originále bez titulků, ony jim ostatně ty děti taky nerozumí. Komentář se naštěstí nekoná. Za zmínku stojí hudba, která je natolik hravá, že kolikrát vykouzlí smích i z docela běžných situací (např. hrdinský motiv k prvním krůčkům dítěte neměl chybu). Na dětech nijak neulítávám, ale tenhle film je prostě dobrý.(16.9.2010)

  • Aelita
    ***

    Mládě orangutana ve dvorské zoo odlišuje od těchto mimin jedině to, že má chlupy. Jinak jejich chování je úplně stejné, to jest bez zábran. Ovšem dále se cesty malého orangutana a lidských mláďat se rozejdou - první zůstane přírodním tvorem, ti druzí se stanou více či méně civilizovanými tvory. "Mnohé výzkumy vlčích dětí ukazují, že pokud se člověk nenaučí mluvit přibližně do sedmi let, pak má pramalou šanci řeč se plnohodnotně doučit, propásl svou senzitivní fázi." Senzitivní fáze jsou ohraničené časové úseky, období zvláštní citlivosti a vnímavosti dítěte, kdy je dítě naladěno pro získání určitých dovedností, učí se samo, bez velké námahy. Tento časosběrný film i přesto, že není zamyšlen a natočen jako psychologické a sociologické studium, ale nejspíš jako ždímačka na dojetí nad dětskou roztomilostí, ukazuje určité rozdíly ve výchově v různých lidských kulturách a podmínkách. Své dojmy z té výchovy bych shrnula takto: USA - konzument technicky vyspělé civilizace, Japonsko - činitel a nástroj technicky vyspělé civilizace, Mongolsko - svobodný samostatný soběstačný člověk, Namibie - čistá lidská existence. Mimina mne nedojala, ale líbily se mi takové praktické vychytávky jako jízda čtyřčlenné mongolské rodiny včetně novorozeněte na motorce, "dudlík" z masa se sirkou místo plastového kroužku, umývání mimina jazykem a utírání pokakaného zadku o koleno matky, které se následně očistí ohryzanou kukuřicí. Díogenés ze Sinópé měl pravdu - příroda nás vybavila vším, co potřebujeme k přežití ... v přírodě, nikoliv v moderní civilizaci. S přírodní a přirozenou namibijskou výchovou bychom v sofistikované technicko informační společnosti byli ztracení jako vlčí děti.(16.10.2011)

  • Janek
    ****

    Je jedno jaký vztah máte k miminům; tohle se sleduje strašně dobře a místy je to skutečně vtipné. Výborný nápad, hravě provedený. 90%(4.10.2010)

  • tomeš
    **

    Dobry napad, ze ktereho vyleze, ze nemame plytvat vodou a ze jinde lidem k zivotu staci opravdu malo. Parkrat jsem se ale pobavil, nasnimane to neni spatne. Ale ze bych z toho byl nejak vedle, to ne, cekal jsem - na zaklade traileru - vetsi terno.(2.1.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace