Hanna

Kdyby Sylvester Stalone pomiloval* Tarkovského, plodem jejich lásky by byla nepochybně Hanička. Mimořádně odpudivá třináctiletá bloncka, která je schopna svými rachitickými ručičkami naporcovat celé, po zuby ozbrojené útočné komando CIA a zbytek téměř nevydržitelné stopáže strávit na road tripu po Španělsku, kde se sáhodlouze kochá výhledem z nějakého dopravního prostředku a vítr ji umělecky čechrá její prořídlou kštici. Všimnout si předem, že tuto absurdní sračku splácal pan Wright, pachatel Pokání, jenž mělo tolik blahodárný vliv na můj dávicí reflex, vyhýbám se tomu jako Jehovista transfuzi! *Výraz byl cenzurován místní klikou katolických čtenářů, kterým údajně ohrožoval mravní výchovu jejich dětí. Snad mi Bůh odpustí! . (09.06.2011)

První řekněme hodinku mě to nezávislácké ladění sralo a gratuloval jsem si k tomu, že jsem odolal jít nato do kina. Potom jsem si ale začal ten divný galimatyáš postavený na nehezké holce, prostinkém béčkovém příběhu, zkratkovitě pojednané akci, kontrastech (výchova Hanny a její kamarádky, polární krajina vs marocká poušť, epilepticky střižený útěk vs bitka v jednom dlouhém záběru), pohádkových motivech a hudbě Chemical Brothers, začal užívat a ve výsledku byl celkem spokojený. (30.10.2011)

Kdo je sakra Václav Šimek? Prapodivná exploatace jejíž pološílení scenáristé hledají hranici mezi černohumornou komedií a akčním filmem. Množství nelogických ("uměleckých") motivací skutečně dává filmu nádech artovosti. A Wrightova režie je na výborné úrovni. Ale k čemu to je, když je děj filmu absurdnější než automat na kondomy ve Vatikánu? Je mi jasné, co bylo záměrem tvůrců, a jejich záměr se jim povedl, ale já mám o "dobrém" filmu jinou představu. Ačkoliv několik momentů je vyloženě povedených, tak film se mi zapíše do paměti asi především epickou scénou ve které Eric Bana přeplave moře. (24.06.2011)

Psycho. Fandové amerického velkostylu a pózerství nechť si pustí Bourna, či Mission Impossible 3. Jsou to podobně "kynetické" snímky, ale jsou přehledné, lineární a mnohem snáze uchopitelné. Hanna má problém, že je občas na hranici paranoidního thrilleru, který se dost často mění ve tvrdý akční snímek prokládaný scifi prvky. Je cítit britský feeling, který z duše nemám rád. (28.10.2011)

Tak tentokrát jsem se s Wrightem minul. Evidentně se to nestalo jen mně, a jak se zdá, hodnocení se různí podle toho, zda divák přistupuje k tomuto filmu jako k uměleckému dílu anebo si žádá trochu normálního vyjadřování a vypravování, tedy naopak přistupuje k Wrightovu uměleckému dílu jako k filmu. Wright každým dalším snímkem dokazuje svou všestrannost a "hravost", a Hanna bude pevně doufám jeho největším úletem do světa jeho nesporně originálních, a stejně tak nesporně ujetě deformovaných pohádkových představ. Vlastně celý film je jako (nejen ta ve filmu použitá) hudba Chemical Brothers - ve velké většině odlidštěná, cizí, ale se záblesky přitažlivosti a tu a tam skutečně nádhernými místy. Jsem jen zvědav, co ze "Sírši" vyroste, když se bude ochomýtat kolem strejdy Joea ještě pár dalších let... jejímu herectví to očividně prospívá, ale o její hlavu se začínám docela bát:) A když je řeč o hlavě, Hanna je v podstatě snový film - ale ta snová mozaika není moc příjemná na prožívání, a Wright dělá na určitých místech všechno pro to, aby vám to sledování znepříjemnil - rychlé střihy, točení kamerou, strašidelné detaily a do toho šílená hudba, je to spíš jako trip na pomezí good a bad. Rodinka polohipíků se střelenou dcerou v Hannině věku, pohádková duhová chaloupka, neskutečně úchylný Tom Hollander (teplí sadisté ze starých Bondovek hadr) a jeho zvrácené pohádkové pohvizdování, zrzavá liška/zlá královna Cate, a tu a tam podvratné Wrightovo gesto dělající z pohádek něco oplzlého. To se nám to tu ale zapohádkovalo, což? Ale ta estetika je prostě taková a ne jiná, a pro Wrightův počin jménem Hanna taky klíčová. Protože krom estetiky a strhujících hereckých póz (pozor, nikoliv výkonů) už nemá co nabídnout - o ději se totiž nemá smysl bavit a hledat v něm smysl je ztráta času a budování frustrace;) Čili jako moderní umění OK, jako Wrightova exhibice dvakrát OK, ale pro normálního diváka KO. A já se dnes budu počítat k těm normálním... 60% za vizi a efektní řemeslo. (02.01.2013)