Režie:
Wim WendersScénář:
Wim WendersHudba:
ThomHrají:
Pina Bausch (a.z.), Regina Advento, Malou Airaudo, Ruth Amarante, Jorge Puerta Armenta, Rainer Behr, Andrey Berezin, Damiano Ottavio Bigi (více)Obsahy(1)
Tanečnice Pina Bauschová je legendou. Proměnila taneční jazyk a byla oslavována stejně jako Isadora Duncanová či Martha Grahamová. Pininy jedinečné multimediální kreace, navržené tak, aby v divákovi probouzely emoce, nabízely nenapodobitelný vizuální zážitek. Nyní můžeme zažít synestezii její prosté choreografie, jako bychom ji viděli ve skutečném představení. Tento revoluční 3D film, natočený velkým evropským průkopníkem 3D fotografie Alainem Derobem, zachycuje vzrušující estetiku těch nejskvělejších Pininých vystoupení. (Filmbox)
(více)Videa (2)
Recenze (117)
Není pochyb o tom, že Pina byla geniální. A není pochyb ani o tom, že Wenders ve svě ódě na Pinu uspěl. Je to skvěle natočené, kamera miluje pohyb, 3D využité do posledního detailu, je to zcela osobitý a unikátní film. Nicméně popisovat slovy tanec moc nejde, natož se snažit popsat film o tanci. To se musí vidět. ()
Spíš Pi(čovi)na. Řekněme, že to je moderní tanec nebo co, ale to mě nezajímá. Hlavní je, že film (dokument) byl uplná nuda. Ženský většinou hnusný, chlapi většinou taky, třeba ten jeden vypadal jak ten zlej ze Saw série (Tobin Bell), a ten tanec uplně psycho, ti lidi prostě nejsou normální... a o to jim asi jde. Někdo tomu řiká umění, ale ten mi muže vite co - políbit podpaží... ()
Z tohoto filmu budu ješte hodně dlouho čerpat pozitivní energii. Jsem fanoušek tance - moderního a scénického obzvlášť, proto jsem si užila famózní choreografie, jak ty v divadle - tak ty v ne úplně typických interiérech. Ovšem myslím si, že pro lidi co nevědí do čeho jdou, musela být stopáž filmu naprosto úmorná. Wim Wenders tentokrát podle mě neměl moc práce - tanečníci věděli co mají dělat, on "jen" vymyslel jak to bude vypadat ve výsledku (bráno s nadsázkou :-) ). Nebudu film vychvalovat, mé pětihvězdičkové hodnocení je dost výmluvné. Výsledný dojem: po cestě z kina jsem měla chuť "tančit pro lásku" :-) ()
Na projekci Piny se do kina Čas hrnul mohutný dav, ale k filmu nakonec přívětivý nebyl - alespoň křídlo, v kterém jsem seděla. Chrápající novinář, bavící se cizinci a odcházející publikum zřejmě pro německé mistry Pinu Bausch a Wima Wenderse neměli pochopení. Film Pina je poctou německé tanečnici a choreografce, která změnila směr současného tance. Wenders měl o spolupráci s ní několikrát zájem, ale vždy byl odmítnut. Nakonec to byla ona, kdo režiséra vyhledala. Věděla, že její choreografie zemřou, pokud jim někdo nedá možnost věčného autentického záznamu, který by dokázal zachytit veškerou krásu pohybu. Comeback stereoskopického filmu byl impulzem pro jejich společnou spolupráci, která skončila u konceptu, protože Pina zemřela. Českému publiku není tato umělkyně příliš známá. Její choreografie se u nás v divadle neuvádí, ale je možné vidět část její práce (Café Müller) například ve filmu Pedra Almódovara Mluv s ní. Taneční terminologie definuje její choreografický způsob jako taneční divadlo. Svou prací vytváří taneční obrazy plné vzpomínek, touhy, otázek okolo vztahu muže a ženy, v kterých se střídá něžnost a násilné rituály. Díky dlouholeté spolupráci s jejími tanečníky a její tvůrčí metodě, kdy je pozoruje,vnímá a naslouchá jim, se jí daří zachytit vypjaté momenty, svléknout z nich ostych a zdůraznit živelnost pohybu. Choreografie (Café Müller, The Rite Of Spring a Vollmond), které tvoří jádro filmu, jsem viděla naživo v divadle. Ve filmu jsem se především tedy zaměřila na to, jak jednotlivé fragmenty Wenders uchopil, zasadil je do alternativního prostoru, který trojrozměrně zdůraznil. Pro Pinu byla vždy primární práce s živly (voda, písek, vítr...) a Wendersovi se tuto živelnost podařilo zdůraznit tím, že některé taneční fragmenty zasadil do přírodního prostředí. Díky třetímu rozměru má divák pocit, že sleduje tanec v přímém přenosu. V některých částech je dokonce navozen pocit bytí uvnitř tanečního prostoru. Wender dokázal, že tenec lze zachytit ve své plné kráse i na filmový materiál a já doufám, že trojrozměrná pocta tanci bude pokračovat. Dovedu si představit, že i práci Jiřího Kyliána by 3D slušelo. Pina je částečně dokument, který nabízí i výpovědi tanečníků z Tanztheater Wuppertal a záznamy Piny jako tanečnice i choreografky při práci. Film bude uveden v české distribuci a lze ho vidět v rámci Festivalu tanečních filmu. ()
Můj dosud nejsilnější 3D zážitek a letos asi nejpůsobivější snímek zhlédnutý v kině. Přemýšlím, proč někteří tanečníci neměli dohraný postsynchron > jedná se o parafrázi úvodní promluvy Piny, že tam, kde slova nestačí, tam začíná tanec? Vyjádřili daní umělci svou pocty a city k Pině pohybem samotným? ...Osvobozující podívaná... [Metropol Olomouc, 23.11.2011] ()
Galerie (41)
Photo © NFP Marketing & Distribution
Zajímavosti (3)
- Na festivalu Evropské filmové ceny roku 2011 v Berlíně získal snímek cenu pro nejlepší dokument. (Terva)
- Film měl být původně společným projektem Wenderse a Bauschové – pojilo je přátelství, stejná generační zkušenost a samozřejmě vzájemný respekt k tvorbě druhého. Film dlouho odkládali, neboť Wenders hledal způsob jak mimořádnou jevištní a choreografickou práci Bauchové uchopit, aby na plátně neztratila na své působivosti. Nápad natočit film v technologii 3D přišel bohužel pozdě, po několika úvodních záběrech Pina Bausch v červnu 2009 umírá, takže film vznikl bez její osobní přítomnosti. (Zdroj: Film Europe)
- Snímek je vůbec prvním evropským hraným 3D filmem. (pan Hnědý)
Reklama