Pina

Vážne neviem, čo tomuto spracovaniu objektívne vytknúť. Ale nedá sa nič robiť, nie som fanúšikom tanca, ani aktívnym ani pasívnym a dokonca nie som ani veľkým fanúšikom divadla. Každopádne 100 minút tohto jemne experimentálneho filmu celkom rýchlo utečie má svoje silné momenty. Tie sú pre mňa takmer všetky exteriérové scény, pretože skrátka pôsobia filmovejšie ako tie v samotnom divadle. Pre fanúšikov tejto umelkyne a jej "bandy" môže ísť o jeden z top filmov, aké kedy videli. Pre mňa išlo najmä o to, že som spoznal niečo nové. (29.10.2020)

Nemohu začít jinak než poznámkou na okraj: Na Pině lze jasně vidět mou změnu filmového nazíraní. Má cinefilie zapříčiňuje čím dál větší úctu k filmařské práci, ještě před pár měsíci bych totiž tento film hodil do hlubokého podprůměru a kritzoval, dnes hodnotím sice průměrně, ale zato s velkým respektem k pánu Wendersovi, komentář bude tím pádem pochvalný. ___ Hold tanci, hold Pině Bausch a její bizarní, ale krasné choreografii od poetické duše Wenderse. Režisér skvělé pochopil jak se dá pracovat s filmovým médiem a natočil pravou syntézu hudby a tance - omezené divadelní jeviště a to co se na něm děje promítl do téměř neomezeného filmové světa a tím paní Bausch a její umění ukázal širší veřejnosti respektive publiku, jenž se nebojí jít do trochu "jiného filmu". Pina je totiž obtížně sledovatelný snímek (pro mě určitě, v tanci se nevyznám - takže jsem některé taneční figury nepobral), ale diváka si najde, pevně tomu věřím. Ale já jim nebudu a právě proto i přes hluboký respekt, který mám k lidem (a umění), jenž jsem vyjmenoval, nemohu hodnotit nadprůměrně. Snímek totiž nudí (nemá pořádný nosník), pochybuji, že si ho ještě někdy pustím. 60% (24.10.2012)

Pozoruhodně úchvatný film v dokumentárním stylu jako oslava tanečního pohybu a zajímavé německé choreografky Piny Bausch, šéfky výjimečného mezinárodního tanečního souboru Tanztheater Wuppertal Pina Bausch. A začíná neuvěřitelné představení, ukázky, oslavy pohybu, který není obyčejným tancem, ale daleko více je myšlenkou, emocí, řečí, náladou, výkřikem a pohlazením. Energicky výbušné, emočně a pohybově náročné, hypnotizující ve svém pohybu a gestech. Jsou zde ukázky ze čtyř výjimečných náročných tanečních představeních: Café Müller, Svěcení jara, Vollmond a Kontakthof. Neméně podmanivé jsou i taneční pohybové variace až performance z běžného prostředí města Wuppertal. Tanečníků zde vystupuje nepřeberné množství, a všichni velmi zdatně přispívají k fascinaci tohoto druhu umění, kdy každé gesto, každý pohyb, každý nepatrný záchvěv dokáže elektrizovat atmosféru a gradovat enormním způsobem emoční prožitky z této nevšední podívané. Nádherná pocta zemřelému, půvabná oslava života, citů a naděje. Navíc je to velmi podnětné v životní pouti a směřování dál. (14.06.2012)

|| Scenár: Wim Wenders | Hudba: Thom Hanreich | Produkcia: Jeremy Thomas | Distribúcia: ? | Štúdio: Neue Road Movies, Eurowide Film Production, Zweites Deutsches Fernsehen (ZDF) | Rozpočet: 4,5 miliónov $ | Tržby: 14,620,458 $ | Ocenenia: Oscar - 1 nom.: Najlepší dokument, CPH:DOX - Cena divákov, Camerimage - Najlepší 3D dokument, European Film Awards - Najlepší dokument, German FCAA - Najlepší dokument, Najlepší Editing, Guild of German Art House Cinemas - Najlepší Dokument, Philadelfia FF - Cena divákov, Rome FF - cena HAG. Spolu: 11 výhier a 21 nominácií || Skvelo spracovaný dokument, ktorý naproti drvivej väčšine podobných biografických počinov nepoužíva len archívne materiály a zdĺhavé rozhovory s blízkými, ale vďaka ruke Wendersa prináša znovunachoreografované a zrežírované scény z diel samotnej Piny, v audio-vizuálne modernom kabáte, avšak s autentickou scénografiou, rekvizitami a choreografiami. Skvadra tanečníkov a ich spoločný pochod po krásnych scenériách je peknou symbolikou pre hodnoty, ktoré by mal mať každý umelecký súbor k tomu, aby mohol byť plnohodnotne funkčný, a to hlavne - súdržnosť. 80% | HD, EN DTS | (29.08.2011)

Wenders k 3D přistupuje úplně jinak než hollywoodská produkce. Hraje si s třetím rozměrem, využívá ho při tanci, při skocích, při pohledech tanečníků do kamery. A jeho dílo působí plasticky. První evropské hrané 3D, pro mě osobně zřejmě i nejlepší 3D mimo tvorbu IMAXu (ano, je sice hezké se trojrozměrně proletět s Avatarem, ale nic to nevyjadřuje). Tady má ale smysl. Vtáhnutí do tance, když točíte film o choreografce, je několikanásobně důležitější než vtáhnutí do nějaké akční řežby. (11.11.2011)