Snadný prachy

PENÍZE JSOU REÁLNÉ. TEĎ JE TŘEBA ZEPTAT SÁM SEBE, JESTLI TO PŘIJMOUT, NEBO SI MYSLET, ŽE TO TROCHU SMRDÍ..... /// Mlaďas J.W. má na účtu dvě kila, ale je chytrej a mohl by vydělat na globálním ekonomickým průseru. Aspoň si to myslel. Jenže osud chtěl, aby svůj život spojil s Araby, Srby a Albánci – tedy lháři a podrazáky, co se modlí každej k jinýmu bohu. Dlouho – vlastně furt se v poklidu vypráví, důraz se klade na charaktery, ukázat motivy a důvody...atd, atd. Decibely ohromí jen při návštěvě nočního klubu (nikam nechoď!, furt píšu o filmu!). Všechno se podřizuje a připravuje pro hodinu ,,H“, kdy se charaktery dají ,,do pohybu“. NEMYSLI SI, ŽE ZNÁŠ LIDI, SE KTERÝMA PRACUJEŠ! Film o drogové mafii zdlouhavě ukazuje, že ,,BÍLEJ KŮŇ“ nikdy černý stádo nepovede. Leda že by..... . Zbytečně DLOUHÉ, ale ZAJÍMAVÉ, možná až psychologické vyprávění, které určitě v závěrečná půlhodince – když řada předem naplánovaných i nešťastných příhod graduje, nabídne nadprůměrný filmový zážitek. Jestli čekáte americkej popcorňák – tak tohle ti kluci ze ,,severu“ netočej. Jejich filmy a příběhy jdou jinou cestou! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechci čekat na americkej remake. 2.) Jmenuji se Michael Scofield a chci se naučit zdrhnout z vězení. 3.) Pracuju pro Abdulkarima. 4.) Zjistím, proč nekupovat psa od Albánců. 5.) Chystám se podnikat s klukama z Arábie a tichými společníky jsou Albánci (slyšet je jen několik Srbů). 6. Jsem bílej kůň osedlanej přičmoudlým jezdcem. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (06.05.2011)

Multinárodní propletenec obchodu s kokainem a jeden namachrovanej týpek s touhou přijít k nějaké té korunce... Na své cestě za bohatstvím ale naráží svou nerozhodností a neochotu přizpůsobit se brutálním způsobům jednání v tomto "biznise"... Film slouží i jako podivné sociální drama se zbytečnou milostnou linkou... Příběh přesto působí uvěřitelně a taková ta atmosféra všudypřítomné nejistoty a toho, že tě někdo podrazí, se vystihnout povedla... Ještě bych pochválil obsazení, kde je každý jednotlivý gangster osobitý a originální, typologicky přesný, slizký a nechutný... (07.01.2013)

Týpek má kameru a levnou amatérskou prostitutku. Oba dělaj, že se viděj poprvý... On jí nabízí prachy, aby mu ukázala kozy... Ona dělá stydlivku... On přihodí litr... Ona svlíkne triko. On chce vykouřit... Ona nechce ani slyšet... Pak střih a scéna se přesune za zastávku autobusu. On přihodí dva litry... Ona otevře pusu a strčí si do ní jeho penis. Střih a pár záběrů na souložící občany... Semeno, láva, smegma, magma na tváře a je vyděláno... Hmm, aha, tak to asi není ono... tak nic... jen mi to něco připomnělo... Jé, pardon, takhle dáma nejezdí, splet jsem si to s pokerem. (24.06.2011)

Jelikož mám v oblibě starší Refnovy dánské filmy o kodaňském podsvětí, musela mě tahle švédská nedomrlá nápodoba zákonitě zklamat. Námět je de facto stejný - srbské gangy se opět přetlačují s všelijakými barevnými gangy o trh s fetem, ale zatímco u Refna mě to hodně bavilo, tady už moc ne. Děj na mě většinu času působil tak nějak trapně, jak se křečovitě snažil o světáckost, skoro jako kdyby to točili Češi... Hlavní "hrdina", norský studentík, který se v závěru pustil do přestřelky s policajty jako ostřílený gangster, byl k smíchu. A švédský Radovan se s tím dánským už vůbec nedá srovnat... Prostě zklamání, hodně slabé tři. (06.01.2015)

Asi takhle: NEJpříjemnější překvapení a překonání vlastních očekávání za hooodně dlouhou dobu má jméno… Snabba Cash. Skandinávci jednoznačně dokazují, že tento žánr je jim vlastní a bodují (u mě) na všech frontách. Námětem, samotným zpracováním, hereckými výkony neokoukaných tváří, vizuálem, stylovým soundtrackem, až po VELMI jistou režii. Bonbonek a delikatesa pro fajnšmekry, kterou rád po čase rozbalím a ochutnám znovu. A hlavní deviza snímku?! Jednoznačně autenticita a propracování jednotlivých charakterů. Zatímco 90% snímků podobného ražení si “zkouší na něco podobného hrát”, (což jim ve výsledku láme vaz), Snabba Cash je od první do poslední minuty naprosto věrohodný. Teď pár řádků k snímku samotnému. JW je “mladej frajírek , kterej by rád víc přičichl ke zlaté smetánce” a žil si na vysoké noze. Bohužel mu k tomu chybí to nejdůležitější a to sice money. Co mu však schází na cash flow, to dohání měrou vrchovatou intelektem, (ikdyž…., ale o tom až o něco později). Šance (příležitost) se má chytnout za pačesy a tak, (když se JW naskytne) , dlouho neotálí. Problém je ten, že dostat se do mlýnku mezi Araby, Srby a Albánce nevěstí dlouhodobě nic dobrého a užívání si života “na výsluní” netrvá déle, než bys řekl IKEA. V momentě, kdy jim nemáte již co nabídnout, se pro ně stáváte bezcennou a zbytečně riskantní přítěží. Tento snímek Daniela Espinosy není rozhodně líbivým, nesnaží se divákovi podbízet, jít mu naproti, nepřidává své sympatie ani na jednu či druhou stranu, “pouze” věcně a syrově předkládá fakta a vypráví příběh. Tím bude (možná) pro mainstream hůře stravitelným, pro mě osobně je to trefa do černého a pěst přímo mezi oči. P.s. Bál jsem se závěru, ale (naštěstí) naprosto zbytečně. 90% (23.05.2011)