Mužský rod, ženský rod

Na Godardovy filmy se dívám rád (hodně jich mám za sebou a hodně ještě před sebou), přestože s pokročilým věkem, je to stále obtížnější (místo večerního filmového klubu VEFIK budu pro Godarda muset zařadit ranní RAFIK), a to bez ohledu, zda je Godard natočil v mládí či stáří. "Masculin, féminin" je filem z převečera roku 68. Tak nějak to vypadalo asi na celém světě, nevyhnulo se tomu ani maloměsto, ve kterém jsem tehdy bydlel. Nejen ženský a mužský rod byl tehdy více "homogenní" než dnes, ale patřily do něj, do nich, i politické, sociální a existenciální otázky, které se dnes běžně nereflektují. Takhle nějak vypadal svět, než ho pohltil svět zážitků. (10.02.2023)

Opět se nám dostává zkoumání vlivu všeprostupující ideologie nastupujícího konzumu 60. let na chování postav - mladého levičáka Léauda (dítě Marxe?) a mladičké, ale již v showbusinessu prorážející Chantal Goya (dítě Coca-Coly?). Sledování jejich sbližování a následného vzdalování (skvělá scéna hradby mezi Marxem a Colou, hradbou mezi ideálním produktem a realitou najdeme ke konci filmu při nahrávání desky v hudebním studiu), umožněné dobou; reflexe (a zvnitřnění?) probíhajících společenských procesů (vedoucí k jeho konci) u Léaudovy postavy, podané s typicky godarovským finesami - zejména sociologickým laděním v dlouhých záběrech dialogů jednotlivých figur (čímž předjímá své budoucí filmy, zejm. 2 ou 3 choses), samozřejmě osobitým střihem, nečekané "vpády" hudby atp., vše v přístupné a scelené narativní formě (čímž připomíná zase své předchozí filmy). (26.10.2013)

Vlastně mám rád konverzační filmy a tenhle měl o čem povídat, skvěle pojednává o době a o tom, jaké bylo smýšlení mladých, ale nic to nemění na tom, že mě Godard nedokázal až tak oslovit. Přesto ukazuje, že jsou možnosti filmu skutečně široké, záleží jen na tvůrci, jak celé natáčení pojme. Tohle je velmi osobní. (06.11.2014)

Pro mě zatím nejlepší, protože nejzábavnější Godard. Není tak formálně roztříštěný, působí soudržněji, ale přesto je neustále zajímavý, co se týče filmařských technik. Skvělý Léaud (a zejména jeho originální "nahazování" cigarety do úst), zajímavá "nová neznámá tvář" Chantal Goya a výborné absurdní scénky (přesto se tentokrát Godard drží poměrně v rámci realističnosti, což je pro mne další plus). Zaujme také umné propojení politiky a běžného života. Směrem ke konci Masculin, féminin malinko upadá, ale na pětku to v porovnání s dalšími režisérovými filmy vyjde. (13.02.2013)

Rezisera Jean Luc Godarda povazujem dost za artoveho ufona, ale zase u mna ma lepsie meno ako enfant terrible francuzskeho filmu menom Leos Carrax. Tam uz ide o rezisersku lamu. Tuna ide o Pariz 60. rokov s celou jeho atmosferou, mladi ludia su konfrontovani s problemami doby ako Vojna vo Vietname a rasizmus. Filmu vladnu najme vyborne herecke vykony, ktore zabezpecil vyborny Jean--Pierre Leaud /roku 1973 natocil kultovu La Nuit Americaine/, Brigitte Bardot a sympaticka Marlene Jobert /Posledni Adresa s Vino Lenturom/. Maloco stratil na lesku tento francuzsky film aj po takmer 50 rokoch od natocenia. 89 % (10.03.2015)