Srbský film

Nemůže si hrát na „uměleckou formou ztvárněnou“obžalobu zvráceností a zla ve filmech něco, co je samo čiré zlo a NIC VÍC NEŽ SNUFF, chabě maskovaný nějakými rádoby intelektuálními a pseudopolitickými žvásty. // nová část komentáře: Mě osobně by bylo ctí a potěšením zajít si s Faustkou u nás v Plzni třeba do Besedy na jakýkoli pořádný splatter, který by (jako mnou uznávaná specialistka) vybrala. Ze sálu bychom vyšli spokojení, ona třeba i unešená, a já bych jí gentlemansky z vlasů a z ramen ometal krvavé zbytky nejrůznějších vnitřností. Pak, při večeři nad špagetami a s pusou od kečupu, bychom detailně probírali, kde a jak konkrétně mohli tvůrci filmu ještě víc přitlačit na motorovou pilu... // Sice nejsem žádný znalec, ale pěkných pár pěkných brutálů už jsem si taky s gustem vychutnal. Jenže u těch jsem cítil, kromě omamné vůně hektolitrů krve, také ducha filmařiny, nadsázku, lásku k žánru... a režiséry i těch největších ujetin, které mi kdy sevřely žaludek, bych klidně požádal o autogram, kdybych autogramy sbíral... A nechci složitě řešit, kudy vede umělecká čára mezi reálným a kašírovaným snuff. Co jsem ze Srbského filmu cítil, to totiž vím naprosto přesně a zcela jistě: TOHLE NATOČIL ZLEJ ČLOVĚK. _____ Poznámka: jedná se o přepsaný komentář, původní byl celostránková tapeta, nevýstižný a konfrontačně laděný. Stalo se. A vyřčené slovo ani párem volů... proto jsem ponechal původní komentář dostupný (na mém profilu, na konci hlavní strany) (05.01.2013)

Scénář: Aleksandar Radivojevic, Srdjan Spasojevic .. Oscilátor - od dvaceti k osmdesáti. Ani v jedné mezní pozici se však nedostává na maximum, ale kmitů k vymezené spodní hranici je přeci jen více než těch opačných. (25.11.2010)

Nakonec ne. Atmosféra přitom houstne skoro sama, drsné scény i přes občasnou hyperzvrácenost neruší a herci si svoje party odehrávají i v situacích, kde bych určitě čekal nejednu chvíli plnou ostudného přehrávání. A když audiovizuální forma baví a znepokojivá nálada začíná opatrně naznačovat temný konec, tak to přijde. Finální dvacetiminutová krvavá smršť na místě, kde jsem čekal katarzi a dostal jen trapnou sebeparodii. Spasojevic jako malé dítě strhne přes hodinu skládanou stavbu z kostek a v návalu vzteku ji rozkope. Vzhledem k tomu, že je v takovéto podobě Srpski film asi jediný svého druhu, je to vlastně docela škoda. (30.08.2012)

Tohle už je docela za hranou, ne? Film o snuff-pornu, který má být vyjádřením nejniternějších režisérových pocitů a osobních postojů k dění v Srbsku za posledních x let válek a politického a morálního marasmu? Film o snuff-pornu jako facka politické korektnosti? Ale no tak... To, že ukážu zdrogovaného nad-samce, jak znásilňuje zuboženého malého kluka či dokonce novorozence, nemá s politickou korektností vůbec nic společného; to nemá co dělat s pocukrovaným světem dneška, který se chová politicky korektně, ale ve skutečnosti je za svou fasádou samá špína a hnus (=volná citace režisérových slov z nějakého rozhovoru). To jsou jen kecy, kterými se dá ospravedlnit naprosto cokoli. Vysloužilému pornoherci Milošovi byla učiněna královská nabídka. Ale přesně v okamžiku, kdy po počátečním váhání Miloš podepíše smlouvu s producentem Vukmirem, ztrácejí režisérovy kecy o metafoře "..poválečné společnosti a jedince vykořisťovaného až na dřeň ve jménu ochrany a přežití jeho rodiny..." veškerou validitu, protože zcela zkresluje mechanismus uchopení moci. Miloš podepsal, protože chtěl. Přitom věděl co podepisuje a všechny indicie naznačovaly, že to je špína! Mohl svobodně ODMÍTNOUT. Ptal se režisér těch skutečných "vykořisťovaných", jestli opravdu chtěli? Jestli by neodmítli, kdyby viděli tolik podezřelých okolnosti? Tenhle film by se dal interpretovat i jako urážka Srbů, protože Miloš podepsal, protože chtěl velké peníze, kterých se mu nedostávalo, ale pro uživení rodiny neudělal nic jiného (nezaměstnaný, nechá se živit ženou...). Je to hnusný film a za ty stupidní kecy o politické korektnosti by Spasojevic měl dostat nakopáno do zadku, protože kdyby měl pravdu, tak tenhle film nikdy nenatočí (anebo skončí jak Pasolini po dokončení Salo...). 1* za první půlku. (22.06.2013)

To, že som toho už videl veľa a vydržím asi všetko je pri tomto filme bezpredmetné, pretože tento film si nepozrie len tak hocikto. Poriadny exploitation pre skalných fanúšikov daného subžánru je určený pre veľmi malé publikum a bežný hororový divák ktorý začína pri Kruhu a končí pri Sawe sa nechytajá a asi by to nevydržal. Srpski film je naozaj silná káva a sám som si pri jednej scéne povedal "to snád nie". V rámci svojho (sub)žánru splna všetky atribúty a dokonale plný to čo exploitation má, šokuje. Takéto halo si pri hororove pamätám naposledy asi pri Hostely, ale toto je iná liga a vlastne aj iný šport. Režisér Srdjan Spasojevic sa zaraduje do skupny europskych hororových režisérov, ktorý otriasli novodobým hororom a spravili malý humbuk. Dovolím si tvrdiť, že Srpski film je tá malá hranica medzi normálnym hororom a Japonskými shock horormi. Ocenujem explicitné násilie a to, že násilie nebolo samoúčelné. Film by som odporúčal každému divákovi, pretože pri tomto filme oceníte hodnotu slovného spojenia "ved je to len film". Nie je to nechutné. Je to hra s divákom počas polovice filmu, aby ho v druhej polovičke na konci dorazí už spomínané explicitné násilie. PS: Ako by povedal Vukmir, "To je film" :) PS2: Ale stálu sú lepšie filmy, ktoré zhnusia viac a intenzívnejšie(Martyrs, Haute Tension, Inside) (07.08.2010)