Popelky

Film o třech kamarádkách, které jsou hrooooozně tlusté (dvě z nich nosí pytel na brambory, aby vypadaly větší, a třetí má velikost XL) a tak začnout hubnout. Jedna z nich je Nola, Má alter ego, ženskou protaženou Photoshopem jménem Belinda, co píše do poradny do Bravíčka, Z Belindy se proto stane hvězda a miliony nadšených čtenářek jí píšou děkovné dopisy. O Nolu se zajímá bezva chlapík, který je hezký, bohatý, hodný a já nevím jaký ještě, ale ona, jako správná žena s jedním kilem navíc, nemá žádné sebevědomí. Po osmdesáti minutách konečně praskne pravda o Belindě, ale Nola mezitím zhubla, takže teď má sebedůvěru. A jako správné štíhlé ženě jí to nejen projde, ale ještě jí svět leží u nohou, chlapík jí vyzná lásku, zazvoní zvonec a téhle blbině je konečně konec. (06.03.2022)

O žádný skvost se sice nejedná a film přetéká hloupými klišé (zlá takřka dokonalá šéfová, sympatická boubelka, princ nejprincovatější bez jediné chybičky apod.), ani popelkovský rámec moc nefunguje, na druhou stranu my obyčejné a třeba i trošku ošklivé holky musíme držet při sobě a podporovat se (což je ostatně jedno z poučení filmu). (12.04.2013)

Odpolední limonáda, vcelku odlehčená, ale poměrně obyčejná. Vlastně bych to neměl hodnotit, protože posledních patnáct minut jsem neviděl, hodil jsme lyže na záda a šel na si zabruslit na zbytky sněhu, co zůstaly na horách, ale předpokládám, že konec bude takový, jaký se dá čekat. Červená knihovna vhodná pro ženy, co vědí, že jsou daleko lepší, než jak je okolí vidí a potřebují se v tom utvrdit. (16.01.2011)

Popelka alias Jablko mi byla sympatická, když měla šokující nadměrnou velikost L, dvě stejně vorvaní kamarádky, hákovala v kanceláři, trávila vášnivé noci s počítačem a občas chodila rozcuchaná. Pak přestala jíst oříšky, utáhla prince na moudra z Bravíčka, zakoupila nejohavnější štekle na světě a žila šťastně až do titulků. Umím si představit, jak tohle pouštějí za trest na odtučňovací klinice za tajně ocucanou mentolku. Tak kdo si dá tři ohryzky po Popelce? (05.05.2017)

Nic proti ničemu, stokrát viděno stokrát hráno, jedním okem tam a někudy jinudy hned zase ven, žila byla Roman Tyčka, a tak dále, a tak dále. Neuráží a žádný druh bolestí nepůsobí (ani nebudí puzení bolest působit). Zajímavé to ale je jenom pokud se vám líbí Poppy Popoluška. Což je sice i můj případ, ale téhle rutinní jednohubce nemůžu dát víc než šedesátku. (11.09.2012)