Jak jsem strávil tohle léto

Dva muži a několik soudků jemně nasolených ryb aneb Ай, чукотка, до чего ж ты холодна. 1) Spoiler. Dva muži představují dvě generace Rusů, odlišné, jak jen možno. Starší Sergej představuje autoritu, přísné až asketické zodpovědné plnění povinností. Mladý nezkušený Pavel má jiný přístup k životu i k práci. Svému staršímu druhu nerozumí, spíše se ho obává. Lehké náznaky jakési snad až šikany ze strany Sergeje Pavel nedokáže ani přijmout, ani odmítnout. Poté, co Pavel zatají zprávu o neštěstí Sergejovy rodiny ve snaze nebýt poslem špatných zpráv a nerozhněvat si parťáka více, než svým laxním přístupem k práci již učinil, situace se začne zhoršovat. Pavlovo jednání nabývá psychopatických obrysů, racionální uvažování mizí a nastupuje svět paranoidních představ. V tomto bodě mi film připadá poněkud nevěrohodný. Očekával bych, že na podobné mise jsou vysíláni lidé dostatečně psychicky odolní._____ 2) Velmi mě zaujaly dlouhé statické záběry, krásně podtrhující atmosféru. Ve filmu se moc nemluví, dokonce se tu toho ani moc neděje a přesto by se napětí dalo krájet. Některé momenty se mi zaryly do paměti a těžko se jich budu zbavovat._____ 3) Velmi výstižně popsal duchovní background hrdinů filmu komentátor Radko****._____ 4) 38letý režisér a scénárista Alexej Petrovič Popogrebskij točil film chronologicky. K tomu Dobrygin (Pavel): Максимум – могли перескочить через одну сцену. Я не смотрел ни одного плэйбэка, я не видел ни одной картинки – не было никакого самолюбования. Я только играл и чувствовал – так или не так._____ 5) Pro 24letého Grigorije Dobrygina byla role praktikanta Pavla filmovým debutem, velmi podařeným, nutno podotknout. Однажды ко мне заходит Попогребский и говорит, что нужно будет немножко сойти с ума. И я сошёл. Дня на три я действительно сошёл с ума._____ 6) Natáčení začalo na polární stanici Valkarkaj na Čukotce (6 hodin jízdy terénním vozem z Peveku, nejsevernějšího města Ruska, 4 700 obyvatel) v červnu, kdy slunce v lokalitě prakticky nezapadá. Nejdelší natáčecí den tak trval až 23 hodin. Oceán byl tehdy pokryt ledem. Když o tři měsíce později natáčení končilo, všude ležel čerstvý sníh a začal se tvořit nový led. První sníh napadl 3. srpna. Průměrná teplota onoho parného léta byla 5 stupňů nad nulou. (19.05.2014)

Filmom z meteostanice na Čukotke nikdy nehovorím nie! Ostáva len dúfať, že keď sa už podarilo automatizovať všetky majáky, u meteorologických staníc sa to nestane nikdy! Inak by sme prišli o takéto príbehy, kde sa ukazuje dôležitosť komunikácie, empatie či schopnosti odhadnúť charakter blížneho svojho. Pravdou je, že mladíkovo správanie je také, že svedomitý vedúci by mu nezveril ani obsluhu automatického výťahu. A jeho sociálne schopnosti sú na úrovni vlkmi odchovaného dieťaťa. Bohužiaľ. (07.12.2020)

Dej do ruky flintu dvěma magorům a nech je, ať si hrají na druhou světovou. :-)) Film začíná hodně pomalu, dokonce až tak pomalu, že jsem měla chuť ho vypnout, nicméně nakonec jsem vydržela a dočkala se mikrodramatu dvou opuštěných osamělých chlapů. Nejdřív se chová jako blbec jenom mladý Paša, ale nakonec se ukáže, že je to nakažlivé a tak se k němu zmateně přidá i rozvážný Sergej. Nejspíš jim jdou ty širé pochmurné arktické pláně na hlavu. Film to snad není úplně špatný, co nám chtěl autor říct, jsem nakonec kupodivu pochopila, ale podruhé bych to už nedala. Je to zbytečně dlouhé a příběh sám je zpola vykonstuovaný, takže nejvíc zaujme kamera a pochmurné záběry na šedivou polární přírodu. To je ale málo, tohle vidíme v každém druhém neamerickém filmu. (06.05.2015)

Když respekt přeroste v strach, není to dobré. Two-men-show pa rusky. Magie snímku je v tom, že jsem si po celou dobu stopáže nepřestával v hlavě tipovat následné chování hrdinů. Akce -> reakce. Jaká bude? Jako surrealistická psychohra s divákem je Jak jsem dopadl tohle léto trefou do černého. Vlezlý odér nejistoty se v podobě všudypřítomné severo-polární mlhy rozlézá divákovi v hlavě, šokující náboj několika scén je potom tak silný, až se z toho tají dech. Už vidím, jak se američani chystají na vlastní verzi s jedním velkým flashbackem, aby ukázali, co tam Sergej s Pašem tu dlouhou dobu před zapnutím [REC] dělali... že se to potom tak posralo. Až na přehnané množství úúúžasných dlouhých záběrů (tak jsme lidi, ne - taky mám rád svěží lenost filmů, ale tohle byl extrém) a na pár problémů s uvěřitelností elementu lidského chování super. (06.11.2010)

Ruský "dokument" á la National Geographic o rutinní a osamělé práci na metorologické stanici v pustině, kde se z naprosto hloupé až nepochopitelné příčiny rozpoutá psychologický a posléze reálný boj mezi dvěma muži...Rozvláčné tempo vyprávění bych byl ochoten tolerovat vzhledem k tomu, že může demonstrovat prvek izolace i pomalu plynoucího času v daných podmínkách, ale chování samotných postav nikoliv...V momentě, kdy se ozve první výstřel, jdou reálně budovaná atmosféra, vztahy i motivy jednoduše k čertu... (22.10.2010)