Na cestě

Rodačka z Bosny a Hercegoviny se ani tentokrát nevyhne účtování s krvavou válečnou minulostí bývalé Jugoslávie. Na rozdíl od jejího předchozího filmu Grbavica se ale Na cestě místo viny zabývá vírou. Fascinující na něm je to, že přes obrovské protiklady mezi oběma stranami ani jednu nevyzdvihuje nebo naopak neodsuzuje. Jasmila Žbanić se drží přesně na úzké hranici a zůstává radikálně neutrální. Její otázka, jestli tyto dva pohledy na víru dokáží existovat vedle sebe, proto v hlavě zní o to hlasitěji. (20.09.2010)

Neviem či je v Bosne a Hercegovine tak málo hercov, toto je totiž môj druhý film od Jasmily Žbanič s takmer totožným obsadením. Skôr to asi bude tak, že má svojich obľúbencov, ktorých rada obsadzuje. Ale to len tak na okraj...Na putu je zaujímavá sonda do života v povojnovej krajine. Príbeh mladého páru Luny a Amara, ktorý sa snažia o splodenie dieťaťa. Túto ich snahu však naruší náhle Amarove vsplanutie pre moslimskú vieru, ktorá je pre neho únikom z jeho životných zlyhaní. Prílišným "tlačením" na Lunu ohľadom viery však postupne začína strácať aj ju, až...až na ten záver. Tento typ ukončenia filmov takmer bytostne neznášam. Celkovo ma to však zaujalo a rozhodne to nebol zabitý čas. Videné v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou. (01.03.2016)

Tak nevím, je to už mé druhé setkání s tvorbou Jasmily Žbanić a stejně jako u její oceňované Grbavici mám pocit, že se s jejím filmařským viděním nějak míjím. Zajímavé téma muslimského náboženského radikalismu, který dokáže rozložit partnerský vztah dvou mladých lidí plánujících společný život a potomstvo, je sice podáno přehledně, ale tak nějak sterilně. Klady? Vahhábovské hnutí je pro nás nábožensky vlažné středoevropany stejně exotické jako odpudivé, takže jeho zobrazení ve filmu je divácky přitažlivé. No a Zrinka Cvitesic je slušná herečka a pohledná žena, takže je na co koukat. Film jako celek mi ale přišel nevýrazný, popisný a dokázal ve mě vyvolat jen velmi vlažné emoce. Celkový dojem: 60 %. (20.01.2013)

Reziserka Jasmila Zbanic sa marne snazi napodobnovat velikanov svetovej kinematografie, hlavnou devizou filmu mali byt dialogy, no Zbanic nie je expertkou na namakane dialogy, na to su tu ini reziseri. Zbanic sa musi zmierit s tym, ze nema na to natocit plnohodnotnu spolocensku konzervacku   :  60 % (19.06.2022)

Každý z nich podnikal svou cestu. Ona za otěhotněním, on za nalezenou vírou. Jejich společná cesta se ale začala drolit, jejich vztah se postupně zašlapával do prachu země. On, docela pijan, se totiž po ztrátě zaměstnání a náhodném setkání se starým známým z války obrací k ortodoxnímu islámu. Vzdaluje se nejen jí, ale i všemu, co ho doposud provázelo – zábava, alkohol, sex, radost a prozápadní styl života. Karty a fakta jsou rozdané, záleží na divákovi. Kam se přikloní, režisérka nijak zvlášť neovlivňuje, i když v závěru přeci jen nahrává jí. Jde však o to, čím si musíme projít, než se závěru dobereme. Čekají nás dialogy, které zaujmou, situace, které působí civilně a uvěřitelně. Nelze se však ubránit prázdným a hluchým místům a režijnímu uchopení, které prostě nevtáhne. Nic hlasité nebo naléhavého mi v hlavě po projekci neznělo. A to je, myslím, docela chyba!! (29.10.2013)