Toho roku, kdy jsem si ostříhala vlasy

Finská režisérka vypráví beze slov, pouze za tónů tuby a dalších nástrojů, o životních okamžicích, kdy se najednou zdá, že nás všechno jen tíží a být ve vlastní kůži je ten nejtěžší úkol světa. Pomocí jednoduché kresby a od patosu odlehčené symboliky ukazuje, že každý se nakonec může z těžké životní křižovatky pohnout, stačí jen nalézt vlastní směr - třeba i ten zdánlivě vedoucí do propasti. (Anifest) (oficiální text distributora)