Win Win

Wii-n Wii-n. Drama o cestě za velkým vítězstvím. V malém. Indie průprava festivalového oblíbence Thomase McCarthyho vyvstává na povrch zásluhou p o m a l é h o tempa vyprávění a díky neochotě filmu se rozjet. Jinak bude zápletka pro toho, kdo viděl alespoň dvě hollywoodská sportovní dramata, průhledná jako vitrína s vítěznými poháry. Zájmem o širší souvislosti blbé nálady postav sice komplexnější (krize, stres, tlak a tak), přesto mne Win Win na rozdíl od Přednosty a Nezvaného hosta vůbec neoslovil. Bylo mi jedno, proč je Giamatti ve svrabu, jak se do něj dostal a jak se z něj vyškrábe. Zkrátka jak zaplní svůj vykleštěný život. Pro zosobňování typu zvaného „average joe“ není vhodnějšího herce, ale tady jeho průměrnost přerůstá v naprostou nezajímavost. Což je slovo, kterým by se dal zastřešit celý film. 50% (23.08.2011)

Tzv. „malý film o malých lidech“, typický americký indie posledních let, lidský, mírný, vřelý, přívětivý... Je až tak moc přívětivý, že je skoro černobílý, bez překvapení a bez zvratu... zapomenutelný. Možná proto tam jako Damoklův meč visel ve vzduchu ten smrtící úder v podobě latentního homosexuála; vůbec netuším, co za nevystřelenou pušku to mělo být. Přiznávám, že bych takovou idylu přál všem vyděděncům, mám rád šťastné filmy, které si nehrají na umění naturalismem za každou cenu. Ale nic se nemá přehánět. Lepší trojka a přihlédnuto k žánru (jinak bych šel výš). (22.08.2011)

Indie produkce má mnohé do sebe, nemusí předvádět bombastickou výpravnost, neboť jí netřeba tolik hledět na komerční stránku věci, nemusí být za každou cenu cool a mohou v ní hrát i normálně vypadající herci s postavami a tvářemi, jaké znáte z vašeho sousedství. Navíc disponuje značnou měrou svobody a tak se může vyslovovat k aktuálním problémům a dotýkat se bolavých míst (americké) společnosti. Režisér Thomas McCarthy je specialista na malá komorní dramata a jeho třetí film není jiný, takový lidský, příjemně melancholický, často i humorný, ale přitom v podstatě bolavý. Ač se tu většina komentujících vyjadřuje ve smyslu, že jde vlastně o sportovní film, jsem jiného názoru, neboť Win Win je čisté sociální drama. Sport hraje jen okrajovou roli a možná slouží jen jako oslí můstek k uvědomění si, že i v životě je důležité bojovat a snažit se vyhrát. (Mimochodem, oficiální text distributora píše cosi o wrestlingu, což je buď projev lživé reklamy nebo prosté omezenosti, snad každý by měl poznat, že jde o zápas v řecko-římském stylu.) Pochválit lze vynikající a přesný casting, většina rolí je typově přesně obsazena, tahounem je samozřejmě Paul Giamatti, jehož charisma loosera je zjevně platné univerzálně a dá se říci, že si na něm postavil kariéru. Ono se dá celkově konstatovat, že filmy Thomase McCarthyho jsou obecně plné looserů, přičemž Win Win není výjimkou. Po Přednostovi a Nezvaném hostovi tedy McCarthy natáčí další skvělý pozvolna plynoucí film..a je to dobře...kam také v tomhle světě chvátat... (30.11.2011)

Aj "vďaka" PFL som zhliadol trailer k tomuto snímku snáď 18 krát, avšak zakaždým som sa schuti zasmial. Mnohokrát sa stáva, že po videní ukážky k filmu si povieme, toto bude bomba. Navštívime kino, ale odchádzame sklamaní, niekedy až rozhorčení. Toto bol presne opačný prípad, kedy s malými očakávaniami zažijeme obrovské prekvapenie a spokojnosť. Skutočne zábavné od začiatku do konca, skvelé výkony všetkých zúčastnených (Bobby Cannavale prekypoval vtipnými hláškami, často aj na vlastný úkor, aj keď si to očividne neuvedomoval :-D ), proste sympatická komédia, ktorú stojí za to vidieť :-) (28.07.2011)

McCarthyho jednoznačne najdiváckejší film a pre mňa sklamanie 46.MFF KV. Na rozdiel od The Station agent a The Visitor, ktoré ho vďaka dokonalej symbióze silného príbehu a práce s hercami zaslúžene vystrelili na autorské výslnie, je chyba Win Win v príbehu podsúvajúcom modelové situácie tak typické pre americké rodinné filmy (a feel good movie), ktoré nemám rád. Herecky absolútne (Alex Shaffer je objav), pocitovo naopak absolútne neuspokojivé. (07.07.2011)