Zakázaná zóna

Na příběh stačí tři věty: Mezi Mexikem a USA se na velikém území rozmohla nebezpečná forma mimozemského života. Mladý muž jede nedaleko od tohoto území vyzvednout dceru svého šéfa. Vlivem okolností jsou oba nuceni cestovat zamořeným územím. Akční monster scífko? Monsters jsou ve skutečnosti latentní romancí, která je decentně započatá na samém začátku, decentní zůstává po celou svou stopáž a v závěru se dočká rovněž decentního a překrásně elegantního upgradu. Oni jsou ti dva mírně statické a neoriginální figurky, ale jsou také bez problému uvěřitelní. Poněkud nedoceněný film doplatil v hodnoceních diváků možná na to, že se nestal další Válkou světů, Dnem nezávislosti či jinou trikovou megalománií o mimozemské invazi, ovšem tady pozor - tahle věc, která stála jen několik tisíc dolarů, má chvílemi přesvědčivější vizuál, než někteří jeho mnohonásobně dražší vrstevníci (a že těch triků a různých postapokalyptických panorámat není zase až tak málo). Nádhera. Edwards pojal celý nesložitý příběh formou jakési pseudodokumentární road movie, přičemž až na několik (strategicky zcela ignorovaných) logických nedostatků úspěšně buduje dojem, že by to takhle nějak vážně mohlo vypadat. Sugesce šlape na sto procent, v patřičných momentech pomáhá atmosférická hudba, monstra jsou působivá a v několika scénách film zdařile reflektuje odvěkou potřebu lidstva vytřískat cokoliv z čehokoliv. Těšily mě i různé detaily, třeba všude rozeseté cedule a plány s infikovanou zónou, reportáže v televizi a drobné komentáře civilistů, které skutečně znějí jako drobné komentáře civilistů a ne jako repliky bezvýznamných komparzistů. Pokud bych měl vybrat přívlastek nejlépe vystihující tenhle film, bylo by to vedle slov "sympatický" a "osobitý" zejména slovo "zajímavý". Gareth Edwards, který je podepsaný pod režií, scénářem, kamerou a vizuálními efekty, má obrovský potenciál. Snad neshoří v monstrózních Hollywoodských stodolách, kterým hodil lákavou vizitku. (04.07.2011)

Pozor spoilery: Film se snaží být úplně jiný než ostatní sci-fi a sází na minimum akčních scén, pomalý scénář a děj, kde se nic zásadního neděje. Někteří to zde vychvalují, že film je právě tímto zajímavý, ale já za sebe musím říct jedno velké ne! Už začátek je hrozný. Kde se vzaly, tu se vzaly, objevily se dvě postavy. Nic se o nich nedozvíme, prostě se najednou vyskytly v Mexiku a mají se přemístit do nejlepší země na světě - do USA. Nápad infikované zóny od pobřeží Pacifiku až ke Karibiku spolu s neznámými monstry z vesmíru je zajímavý, ale bohužel je podaný naprosto nezáživně. Ještě než samotná výprava začne, tak se tam objeví X stupidních a nelogických situací a ani poté, co se naši hrdinové s několika domorodci vydají na nebezpečnou pouť, se vůbec nic nezlepší. Mně by ani nevadilo, že se tam toho zas tolik neděje, ale jakým způsobem je to divákovi podáno, tak z toho bych blil. Nuda, nezáživnost, sem tam něco zašustí, sem tam nějaká houba na stromě, chvilka napětí a jsme skoro doma. Za tou obrovskou zdí (btw pěkné kulisy, to jo) je naše země, jsme v bezpečí. A nebo ne? Je to tu nějaké jiné, pozor, možná se ještě něco stane... Ne, ne, to je jen rande dvou chobotniček, které si nejdřív chtěly koupit nějakej chlast na benzínce a mrknout na telinu. Happy end. Nepředvídatelný polibek. Romantiku z vesmíru střídá romantika lidská. Konec. Chtěl jsem dát aspon 2*, protože nápad je to dobrý, prostředí pěkné a atmosféra je místy taky slušná, ale konec to úplně zabil. 30% (05.04.2011)

Romantická sci-fi road story (akční monster horor rozhodně nečekejte), odehrávající se poblíž (a uvnitř) karanténního pásu země mezi USA a Mexikem, který je už pár let infikován nešťastně importovaným mimozemským životem. První polovina filmu je nepříjemně nudná (nic než dva nijak zvlášť charismatičtí cestující), druhá jednoznačně zachraňující, tedy lepší, zajímavější, atmosferičtější. Po vizuální stránce je to film (vzhledem ke svému mini rozpočtu) vytřískaný až na obdivuhodný max, vše vypadá přesvědčivě a to i včetně občasně se zjevujících gigantických chapadláků. Škoda, že se zakázaným územím neprojdeme o trochu déle, a že snahu o co nejvyšší realističnost nezanedbatelně kalí nízká pravděpodobnost celé situace (zazdít?? ne, vyhladit!) včetně několika dílčích blbostí. Ale jo, můj dojem je nakonec dobrý, určitě i díky parádnímu závěru filmu. (02.02.2011)

Monsters, výrazně nízkorozpočtový celovečerní debut režiséra Garetha Edwardse, jsou patrně jednou z nejosobitějších romancí poslední doby, která je ovšem velmi sofistikovaně maskována mimikry sci-fi, a to tak, že dlouho není poznat, že o nějaké křížení žánrů vůbec jde. Postapokalyptický nádech asi nejvíce upomíná k Darabontově Mlze, jenže namísto bezvýchodnosti fatálního konce je celý příběh právě naopak o naději. Jestli je romantický prvek záměrně korigován, o to více vystupují do popředí různorodé významové přesahy - Monsters jednak alegoricky popisují neempatický vztah americké supervelmoci, obehnané neprostupnou zdí, k zemím třetího světa, interpretovat to však lze i jako americkou reflexi 11. září a následné uzavření se do sebe, posílení izolace a odříznutí od zbytku světa, tedy potenciálních agresorů a nepřátel, které jen zvyšuje paranoiu a akcentuje spirálu odcizení a nepochopení. Stavění zdí spouští ještě hlouběji sociální kotvu Američanů. A není náhodou, že jedním z křížených žánrů tohoto filmu je i road movie, neboť právě cestování a styk s jinými kulturami může onu sociální kotvu opět povytáhnout. Lakmusovým papírkem smyslu odříznutí se od zbytku světa jsou opakující se otázky ohledně pocitu bezpečí. Tvůrci naštěstí neservírují odpovědi divákovi polopatě, mnoho věcí zůstává nevyřčených a každý si může odpovědět sám, na jaké straně gigantické hraniční zdi je vlastně ne/bezpečno. Velmi silnou devizou snímku je pak naprosto čistě fungující chemie mezi dvěma hlavními představiteli, ta civilnost a uměřenost jejich projevů mi pomohla sžít se s osobitým přístupem britského self-made mana, který si celý film dělal doslova doma na koleně. V dnešní době a v podmínkách panujících napříč velkými kinematografiemi postup naprosto unikátní a neuvěřitelný. Stejně jako naprosto nepochopitelné podhodnocení tohoto originálního britského sci-fi filmu... (28.12.2012)

"Je divné se na Ameriku dívat zvenku. Prostě sedět kousek od ní a dívat se dovnitř." Edwards nám posiela fascinujúcu pohľadnicu zo sveta, ktorý si príroda pomocou obrovských ctulhuovských octopoidov berie späť. Monsters je pre mainstreamového diváka len ťažko stráviteľná, iná road movie v kabátiku depresívneho sci-fi thrilleru, ktorá medzi riadkami a prostredníctvom postavy fotografa (Scoot McNairy je pre mňa vychádzajúca hviezda, ktorú budem pozorne sledovať) ukazuje spoločnosť, odsúdenú na zánik, a ľudí, ktorí len čakajú vo fronte na smrť. Práca s kamerou je jednoduchá a pritom famózna - krása otvorenej krajiny, odrazy vo vode a neskutočne živé farby. Záver je prosto nádhera. Prekvapenie a možno aj film roka, ktorý pracuje so žánrom v indie formáte vzpierajúcom sa bežnému laickému divákovi a ohuruje "post-rapokalyptickou" campovou estetizáciou starých monster snímkov s priliehavým kabátikom a nánosom prachu. Dalo by sa o tom písať oveľa viac, ale nebudem to zbytočne predlžovať. Facka milovníkom tradičných AAA blockbusterov. 100% P.S.: Nová Godzilla je v dobrých rukách. (18.12.2013)