X-27

Začiatky zvukového filmu si vyberali svoju daň a prvé zvukové filmy sa vyznačovali nie príliš podarenými dialógmi a hercami, ktorí viac hrali mimikou tváre, než hlasom, čo je aj prípad tohto filmu a Marlene Dietrich, ktorá tu gúľa očami ostošesť, no hlas ma v každej situácii rovnaký, uspávací. Keďže ani dej nie je nejako extra zaujímavý, čistý priemer. (03.12.2018)

Nemám nic proti. Marlene Dietrich, hrála jak hrála, tvářila se jak se tvářila, byla čím byla. Nadšený jsem z toho nebyl. Mohla být i něčím zcela jiným. Ale mory mě braly z neustálého úsměvu Victora McLaglena. Nejednou jsem si říkal - Bože, on má snad tetanus v akutní fázi, kdy už prostě nejde z tváře vyhnat tu křeč. Závěr filmu byl roztomile patetický. (06.09.2011)

Mužská podstata špionážního dramatu je v Dishonored rozložena ženským elementem. Těmi skutečně slabými a zranitelnými (a taky dětinskými) jsou muži, nikoli Marie, sebevědomě flirtující i tváří tvář smrti. Mylně se pánové domnívají, že smyslnou ženu-vamp ovládnou, promění-li ji v objekt – s kódovým označením namísto jména. Svou ponižující roli, a s ní i všechny dehonestující převleky, Marie nepřijímá kvůli své koketné povaze, ale pro možnost infiltrovat se do světa mužů (v některých obzvlášť odvážných scénách zřejmě přímo do světa jejich erotických fantazií) a sabotovat jej zevnitř. Její ženství, podtrhované volbou kostýmů, muže ničí. Nejzranitelnější je protagonistka příznačně jako obyčejná žena ve svých civilních šatech na začátku a na konci filmu (a právě její zranitelnosti hned v prvním záběru využívá kamera, když ji neslušným detailem nohy redukuje na erotický objekt). Stejně jako jiné Sternbergovy hrdinky, i Marie se mění z oběti v lovce, jehož zbraní, díky protagonistčiným schopnostem zbraní smrtící, je tělo. Jím si podmaňuje své kořisti, které vyzývá, aby ji svlékaly nebo líbaly. A stejně jako jiné Sternbergovy hrdinky, ani Marie nemůže ve světě řízeném muži uspět. Její láska nemá proti jejich válce žádnou šanci. 75% Zajímavý komentář: Radko (10.12.2013)

Marlene Dietrich a Josef Von Sternberg je dvojica,ktorá„plodila” zaujímavé filmové počiny,a tento je presne taký,ktorý sa pamätá vďaka postave,ktorú zahrala,jej osudová špiónka... Snímok je to extrémne starý,ale atmoška je zato bravúrna a finále je ešte finálnejšie,ako može byť. Marlene je príťažlivá drzá ako jej postava X-27,hodí sa na to. Vedel som predtým,ako som začal pozerať,kto je to svetoznáma Mata Hari a scéna popravy je „fenomenálna...” Úloha,pre ktorú bude Marlene žiť večne,lebo jej charakteristika býva žiadaná,ako vyzerá na plátne... (27.01.2014)

Jestli se dá Dishonored i dalším spolupracím Dietrich a Sternberga něco vyčítat, tak to, že božská Marlene neslouží filmu, ale naopak film slouží jí. Vše je podřízeno tomu, abyste na ni ani po skončení závěrečného titulku nemohli zapomenout - a alespoň z mého pohledu se to daří skvěle. A závěrečná scéna je naprosto úžasná. Je jasné, o kom se mi dnes bude zdát. (27.05.2007)