Viděl jsem ďábla

Jo, jo viděl jsem ďábla a měl podobu tohohle filmu. Dlouho jsem to odkládal, říkal jsem si, že to bude podle názvu nějaká neškodná duchařina a on je to nakonec docela brutál. No oni jsou ty ťamani docela slušný prasata a umí to podat. Musím se přiznat, že to bylo něco jinýho než jsem čekal, ale na druhou stranu explicitní násilí já rád. Navíc hlavní hrdina byl ultra drsnej psychouš. Byeong-Heon Lee si u mě pomalu začíná získávat status momentálně nejlepšího Asijskýho herce. Škoda přehnaný délky. Trochu to zkrátit a bylo by to na 5* takhle 80% (02.11.2014)

I saw the devil jen pokračuje v tradici kvalitních a drsných jihokorejských thrillerů jako jsou Chaser nebo No mercy. Opět tu máme inteligentního nemilosrdnýho sériovýho vraha, kterýho tu lahůdkově ztvárnil perfektní Min-sik Choi, dokonce bych řek, že je jedním z nejlepších sériových vrahů vůbec a doplňuje ho tu néméně dobrej Byeong - heon Lee, kterej tu plní roli velice krutýho mstitele, jdoucím tvrdě za odplatou a dělá to stejně perfektně jako Min-sik svoje zabíjení, takže tečou potoky krve, rozmlacujou se hlavy, rozřezávaj se těla a to všechno zabalený do kvalitního příběhu, akorát trošku zbytečně dlouhýho a paradoxně ke konci už to byla zase taková moc velká rychlovka, takže si to člověk ani neužil, ale přesto kvalitní a extrémně drsnej thriller. (08.02.2011)

Byl jsem připraven na všechno, od čistokrevné brutální řezničiny až po experimentální revenge-thriller, kde budou všechny mordy podávány výhradně v doprovodu klasické hudby či zrychleného střihu, ale nakonec jsem dostal, jak to říci slušně.... nic. Ne že bych zpochybňoval určitou formální úroveň, působivé interiéry, věrohodné herce nebo několik poměrně sugestivních záběrů, ale zkrátka už jsem se naučil i od těchto cizokrajných filmových úletů očekávat trochu víc, než jen šokující obsah zcela oproštěný od selského rozumu nebo smyslu pro správnou nadsázku. I Saw the Devil disponuje natolik špatným scénářem, že každý další zvrat úspěšně rozpráší snaživě budované napětí a dokonce, což se jen tak nevidí, všechny hlavní postavy odcházejí s nálepkou "hlupák" na čele. Brutalita navíc nedostála ani zdaleka takové úrovně, aby zvládla příběh posunout do vstřícnější zážitkové ligy, a tak jedinými skutečně kladnými jevy zůstávají pár sympatických odkazů směrem k jiným žánrovým dílkům a dráždivý sexuální podtón, který alespoň chvílemi dává vzpomenout na atmosféru zvrácených lidských duší, tak známou z Mlčení jehňátek nebo Se7en... 45% (18.08.2015)

Brutální touha po pomstě zvrhlému vrahovi. Hodně silnej a hodně drsnej vál. Pomalejší a rozvleklejší vyprávění vůbec není na škodu, naopak pomalu a neúprosně buduje ubíjející atmosféru a špatný pocit ze začarovaného kruhu násilí. Vše vyexponováno až do extrémního konce. Chvílemi jsem ke konci přemýšlel že bych tomu dal i tu pětku, ale musím na druhou stranu přiznat, že rozehrání některých situací mi přišlo místy přece jen trochu krkolomné a místy se nabízí otazník - proč zrovna takto a jakto. Ale i přes to - 4 hvězdy a pochvala korejcům za kvalitní a extrémní filmový zážitek. (07.02.2011)

Ji-un Kim po A Tale of Two Sisters, A Bittersweet Life a Hodný, zlý a divný přichází s dalším žánrovým hybridem, přičemž tentokrát spojil do jednoho celku žánry zpravidla nejkrutější – kriminálku s masovým vrahem, jejíž nový směr v roce 1995 přímo udalo Sedm Davida Finchera; revenge thriller – neboli příběh o pomstě – , což je žánr v Jižní Koreji velmi populární, a který Chan-wook Park se svou trilogií pomsty (Sympathy for Mr. Vengeance, OldBoy, Sympathy for Lady Vengeance)vytěžil do mrtě; zároveň se jedná i o hluboce emotivní drama o člověku, kterému se zbortil celý svět a touha po pomstě ho k vrahovi manželky dostává blíže, než by si kdy pomyslel. Forma pomsty je zde – stejně jako v Parkových filmech – celkem originální, nechybějí tu dějové zvraty, které obohacují daný žánr a ženou příběh do nezvyklých směrů a, ačkoliv dochází k naplnění některých klišé, nemohu tvrdit, že bych si byl jist tím, co bude následovat v dalších minutách. Oba rivaly ztvárnili dva z nejslavnějších korejských herců současnosti, Byeong-heon Lee a Min-sik Choi, kteří jsou již tradičně skvělí a musím přiznat, že v momentě jejich prvního střetnutí v rámci jednoho záběru jsem byl tím nejspokojenějším fanouškem jihokorejské kinematografie…kdyby zde účinkovala ještě Ye-jin Son, nejspíš bych už přímo skákal radostí. Viděl jsem ďábla je neskutečně krutý film, ve kterém stříkají hektolitry krve, řežou se údy, přetínají achilovky, trhají čelisti, atd., avšak jeho pravá krutost dlí v nitru samotného tragického příběhu, který je navzdory explicitnímu násilí podán velmi emotivně a nelze říct, že by byl film pouze samoúčelnou brutalitou. Ji-un Kim se nespokojuje pouze s povrchními atrakcemi a především vypráví hluboký příběh, který mne po celou dobu sledování nenechal ani na minutu vydechnout. O Kimově již tradičně brilantní režii a nápadité práci s kamerou snad netřeba mluvit – ten, kdo viděl skvostný A Bittersweet Life, ji zajisté udělá vlastní obrázek. Spolu s The Man From Nowhere představuje Viděl jsem ďábla vrchol jihokorejské filmové produkce (nejen) za rok 2010. (23.12.2010)