Chi-Raq

Klasicka nudna plana, otravna, nicnehovoriaca sracka, ktora preletela svetom bez zaujmu. Esteze reziser Hrot Lee natocil majstrstyky ako Blakkklansman a 25. hodinu - moze byt aj Do the Right thing. Proste medzi 50 - kou a 60 -kou tocil reziser Hrot Lee nudne, plane, otravne, nicnehovoriace sracky, ktore preleteli svetom bez zaujmu a vyraznu stopu nikdy nezanechali : 42 % (26.06.2019)

Na začátku jsem si nechtěl připustit, že by mě to mohlo bavit, ale nakonec jsem zjistil, že mě to prostě baví, že to je skvěle zrežírované, má to výborná hudební čísla a naprosto skvělou stylizaci. Takhle krásně prznit klasická dramata, to by se mi docela líbilo, navíc i na hercích je vidět, že si to neskutečně užívali, což filmu pomohlo. (12.01.2016)

Bohužel úplně disfunkční pokus o zasazení antické Lysistraty do gangy posedlého Chicaga. Nechal jsem se zlákat jen názvem a netušil tu kombinaci veršů, písní, divadelna, umělýho humoru a vůbec podivný post-hippie alternativy, kde mi dílčí mírumilovný apel akorát tak lezl krkem. Ale tetě se to líbilo. (11.01.2017)

Satirický snímek známého aktivisty Spika Lee na téma násilí v Chicagu. Že jsou gangy a každodenní vraždy na ulicích problém dokazuje poměrně vysoký počet významných herců ve filmu v leckdy skutečně bláznivých rolích (především generál King Kong Davida P. Kellyho). Moderně pojatá Lysistrata však není moc velkou pastvou pro oko diváka.. průměrný filmový divák v ČR nemá rád rap a o interních problémech USA ví píču, tudíž se soustředí na ten zbytek, který však působí místy dost artově. Jsem rád, že ve filmu nakonec nehraje teplák Kanye a tak mě ve finále sral jen hlavní hrdina Nick Cannon. A jinak by film mohl být kratší, osobně mě začal bavit až někdy kolem 45. minuty po bezmála 15-ti minutovým monologu Johna Cusacka... (01.05.2016)

Satirický wake up call od jedného z posledných exponentov sociálne uvedomelej filmárčiny made in USA. Kým Tarantino v Hateful Eight manieristicky surfuje na westernovom povrchu a pokúša sa o reflexiu rasového napätia v zemi, Spike Lee tne do živého lyrickou obžalobou gun lobby, konfederačnej vlajky a gangového násilia. Mimo to ponúka nielen uhrančivý cast, precíznu kameru Matthewa Libatique či Blanchardovu náladovú hudbu, ale aj muzikálové čísla a černé samice v kurvích krojoch. Po rokoch opäť dôkaz Spikovej trefnej angažovanosti, relevancie a režijného majstrovstva. (14.01.2016)