Jsem číslo čtyři

Při zpětném pohledu jsou jasné dvě věci: 1) že Caruso dostal obtížný úkol, když měl natočit první část očividně několikadílného akčního sci-fi příběhu; 2) že jestli někdy na tu filmovou dvojku (nebo klidně i trojku!) dojde, bude to nehorázná akce srovnatelná s těmi největšími blockustery několika posledních let. I Am Number Four totiž není ničím jiným, než jen nezajímavým rozjezdem pro jedno gigantické kulervoucí dobrodružství: -náct mi dávno není a líbilo se mi to. (17.04.2011)

Celkem snesitelný mix Stmívání a Jumpera. Příběhově je to sice stejně plonkový jako zmíněné 2 filmy a první hodinu se toho moc neděje, ale celý to celkem příjemně uteče a herci jsou celkem sympatičtí. Závěrečná půlhodinka naštěstí dřívější absenci akce aspoň trochu zachrání a kouká se na ní velmi pěkně. I tak ale zamrzí, že D. J. Caruso promarnil svůj talent zrovna u tohodle filmu.50% (08.05.2011)

Naprosto dokonalý placebo efekt. Scénáristický brak, který je ale pořád sympatičtější, než podobně laděný Jumper a to díky nostalgické vzpomínce na seriál Roswell a nadupanému soundtracku. Pravda některé scény na sebe nenavazují tak, jak by měly, ale úvod jak od Emmericha, prostředek podobný Proroctví od Proyase okořeněný 30 dní dlouhou nocí a závěr alá Fakulta? C´mone :) Stejně nejvíc plusových bodů nasbírá Čtyřka ve scéně citující Disturbii. Olyphant trestuhodně nevyužitý, ale samotné finále v konečném součtu představuje zábavně epickou odměnou. Sečteno, podtrženo - příjemná jednohubka, která není TAK zlá, jak by se z hodnocení kolemjdoucích mohlo zdát. (05.05.2011)

My měli Fakultu, kde byl za ideál frajera považován fetující dealer drog Zeke Tyler (ano, inspirace mého nicku), dnešní generace teenagerů má svoje "Jsem číslo čtyři" s mladým metrosexuálem Pettyferem. Scénář je uzpůsobem vkusu dnešní teen generace a já s ním neměl sebemenší problém. Dokonce jsem se přistihl, že to tomu párečku přeju a jejich vztah mi přišel elektrizující (asi jsem měl slabší chvilku). V podstatě je to sci-fi z prostředí střední školy s kvalitními efekty a vždy charismatickým Olyphantem. Závěr je trikově zajímavý a vizuálně přitažlivý, nemám nic proti, jen prosím nepokračovat dvojkou. Bavil jsem se. 70% (20.05.2011)

Popcorn, kolu, pohodlný křeslo a jde se na věc. Jsem číslo čtyři si to zaslouží. Jedná se totiž o popkorn zábavu nejtěžšího ražení. Mladí studenti, outsideři, člověk si zvyká na to, aby si je oblíbil a nakonec vcelku solidní finále, které nezklame svojí tradičností pro Hollywood. Víc jsem ani nechtěl, naopak, přesně to jsem potřeboval a díky za to D. J. Carusovi, který s tímhle nápadem přispěchal a udělal z něj fajn odpočinkovou zábavu, u které si člověk moc dobře odpočine. Stačí jenom odpadnout, vypnout a vnímat obrázky. Ne každý to zde patrně podle hodnocení dokáže. Zřejmě si neuvědomují, že film byl vždycky považován především jako zábavný prostředek a ne věc, která do hlavy přenese miliardu otázek bez odpovědi. (12.09.2011)