Guzaarish

Nic nového pod sluncem, aneb Mar adentro (nebo kdo ví co ještě) 100x jinak. :-) Ještě nás tak u sledování napadlo, že téma eutanazie a Indie, kde lidi umírají na ulici a nikoho to nevzrušuje, prostě nejdou dohromady přes to, že je příběh zasazený do křesťanského prostředí. Ovšem výtvarné zpracování rozhodně stojí za vidění. (06.02.2011)

(3x) Už je to nějaký ten pátek, co jsem se stala přítelkyní indického filmového zázraku. Už mám za sebou nějaké to sdílení nejšťastnějších momentů, které lze strávit s filmem, od uplakaných čtyřhodinových rodinných dramat přes dokonalosti lásek na mnohý způsob po požitek stvořený pouhým řasením sárí. Ale zdá se, že to pravé jsem potkala až nyní. Pokud bych mohla vybrat z celého spektra této nádherné filmové země a udělit šestou hvězdičku, připadla by právě Bhansaliho pomyslnému šperku jménem Guzaarish. Pokud se tak často hovoří o hereckých koncertech například v kontextu s minimalistickými inscenacemi nebo komorními dramaty, věřte, že je možné je neomylně zasadit i do rámu velkého filmu. Mistrovství Hrithika a Aishwaryi nenalézá srovnání v žádné v jejích dosavadní práci a daleko za sebou nechává i jejich první setkání v jinak výborných projektech. Práce s prostředím Mascarenhaseova domu a jeho funkčním zařazením mezi hlavní postavy děje patří mezi skvělé volby a jen umocňuje celkový zážitek. Stejně tak dokonalá barevná kompozice, pravidelné hry s odlišnými náladami, a nepřebernou škálou emocí skládá dohromady požitek nad vším. V tomto příběhu nejde jen o otázku bytí, ale o život sám. "You can call me Ethan now." _ Miluju vlastní zvlhlé oči, které se ani při reprízách nedokáží zbavit slz smíchu ani slz štěstí po celou dobu projekce. #festivalbollywoodskehofilmu (26.07.2011)

Nádherný a přitom tuze smutný film s opravdu podařeným vizuálem, odkrývající nejpodstatnější téma, které se týká nás všech. Je to téma života a smrti s mnohými otázkami, na které je velmi těžké odpovědět bez vnitřního nahlédnutí do svého srdce. V tomto příběhu se rozvíjí téma dobrovolného odchodu ze světa a boje, jenž vede hlavní hrdina spolu se svými přáteli a milovanými, proti sice potřebné, ale často slepé soudní moci. Ti se sice ihned po doslechnutí mužova přání staví jasně proti, ale postupně zjištují, že milovat neznamená jen touhu někoho vlastnit a pro sebe uchovat, ale i nechat druhému svobodu jít dál. Skvělé herecké výkony a zpracování. Silný a vyjímečný film, který donutí přemýšlet a vtáhne nás do děje naprosto přirozeným způsobem prostého lidství. Jasný strop pěti hvězd. (23.05.2018)

Jo, Indicke filmy zas kopiruju mensi, ale slavnejsi Hollywood. Konkretne ako pise uzivatel Niktorius, je to indicky rymejk US filmu Who´s Life is it anyway 1981. A podstatne slabsi rymejk, natiahnuty na 126 minut. Ciry priemer, navyse s europskymi kolonialnymi vplyvmi, takymito filmami by si reziser Sanjay Leela Bhansali meno vo filmovej brandzi nikdy neurobil, ne, ne . 60 % (29.04.2020)

Kromě pár scének poetického kouzlení na pomezí pohádky a baletu je to veskrze evropský film. S evropskou motivací, mentalitou i charaktery, v Indii se příběh pouze odehrává. Přesněji tedy: v jednom indickém domě. Hezky zvolená barevná paleta a výborně hrající Aishwarya Rai. S Hrithikem je to podle mě slabší, poněkud přehrává. ____ I když jsem zastánkyně euthanasie, nejsem zastánkyně takovýchto filmů. Hrdinovo utrpení je velmi nevýrazně naznačené (jeden nesoustředěný záběr na sáček s močí, jedna noc s kapkami deště na obličeji, jedna moucha). Chápu, že kdyby se ukázalo, co v reálu život ochrnutého na všechny končetiny obnáší, málokdo by na takový film šel. Ale ukazovat rozesmátého, milujícími lidmi obklopeného a opečovávaného hrdinu, který si přeje smrt, jaksi nezobrazuje do detailů, proč ji chce. A právě proto, že jsem pro euthanasii, zároveň jsem pro to, aby v každém jednotlivém případě byla sakra důkladně zdůvodněná. MÓDNÍ OKÉNKO: Aishwarya nosí krásně ženské, přesto cudné šaty, s rozevlátými sukněmi a upnutými živůtky, jak inspirovanými někde ve Španělsku. /7. 8. 17./ (07.08.2017)