Cosmopolis

Neřadím se k typickým intoušům, ale zajímalo mě, jak si nekonvenční režisér poradí s problémem mikrosvěta, jenž se svým dravým krysím jedem roztáhl do (mezi)světové makrotragédie. Ačkoliv jsem čekala smršť ekonomických pojmů a finančních dat, dostala jsem zcela diametrální filzofický obraz dnešního světa, který je až příliš současný. Když se technika a šustící papírky stanou místo sluhů pány, už i malé dítě tuší, jaký bude(je) v těsné budoucnosti následek. Krysa jako jednotka měny je ukázkovou asociací k nutkavé potřebě ultraboháče chtít se ostříhat, respektive k důležité civilizační evoluci, když dříve platné "Čas jsou peníze" alarmují ob(zv)rácenou platností (Money is Time). Čas se krátí... (22.08.2012)

Vlastně to není vůbec špatnej film - teda aspoň do doby, než se rozkecá Giamatti. Pak Cronenbergovi jakoby příliš pozdě dojde, že měla tahle knižní látka zůstat výhradně na papíře. Fimový pás v tomto případě filosofické dekonstrukci moderní společnosti nesluší... Otázka: "Je budoucností mnoho?" Odpověď: "Má pes blechy?" - Dan Simmons, Kantos Hyperion (03.01.2013)

Opsat knižní dialogy a natočit je stereotypní metodou záběr x protizáběr nestačí. Excentrických momentů je pár a vyznívají spíš sebeparodicky, závěr už je vysloveně verbální průjem. I když se mi v zásadě líbí, co film říká, formu Cronenberg neobhájí. Ani zoufale necharismatického Pattinsona, kterému člověk neuvěří ani tu dekadentní nudu. (08.07.2012)

Na tenhle film jsem byl hodně zvědavý, protože mě zaujalo jeho téma (předlohu jsem nečetl). Nakonec jsem ho ale bohužel dokoukal jen s největším sebezapřením, abych s nástupem závěrečných titulků úlevně vydechl. O prapodivně vystavěných dialozích pořádně nevím, co si myslet - snad i tuším, co chtěl režisér tímto snímkem sdělit a osobně ho vnímám jako relativně zajímavý příspěvek do diskuse o (ne)udržitelnosti statu quo moderního kapitalismu apod., ale filmově je to podáno takovou formou, která je pro mě téměř nestravitelná. A myšlenkově mi COSMOPOLIS spíše přijde prázdný a povrchní. Na to se vážně nedá skoro koukat, vždyť se to pohybuje na hranici bezděčné směšnosti coby parodie sebe sama! (03.04.2013)

Cronenbergův návrat do doby, kdy ho za jeho filmy neměl vůbec nikdo rád. Podivná alegorie na zkaženost, znuděnost a emocionální vyprahlost dnešní společnosti - to vše v různých podobách nechává Cronenberg plynout před okny hi-tech skleněné rakve jedoucí napříč bouřícím se a hlučícím New Yorkem. Cronenberg nechává postavy mluvit v podivných kryptogramech a prkenně si s nimi pohrává, znásilňuje je, nechá flirtovat s divákem a pak vše zakončí podivnou dvacetiminutovou hádankou, kterou se však dál už nikdo zabývat nechce. (01.07.2012)