Kokuhaku

Námet ma navnadil, pretože adekvátna reakcia na každé zlo je jedinou účinnou prevenciou pred opakovaním. Tie výkriky samozvaných obhajcov, v súčinnosti so zneužívaním práva na obhajobu a spravodlivý proces vytvárajú situáciu, v ktorej sa postoje spoločnosti ku zločincom a ich obetiam vymieňajú. Bohužiaľ realizácia námetu mi nepriniesla očakávaný zážitok. Odlišnosť japonskej kultúry a generačná vzdialenosť pôsobili rušivo a ku koncu som už vlastne ani nevnímal to očakávané vyvrcholenie. Možno si záver filmu ešte raz pozriem, aby som objektivizoval svoje dojmy a hodnotenie. Zatiaľ mám z neho veľmi rozpačitý dojem. (27.08.2019)

Ideálne hodnotenie by bolo 3,5*. Keď si vypočujete úvodný príhovor učiteľky k jej žiakom, tak okamžite budete vedieť, že pomsta našla po dlhšej dobe zasa osviežujúcu podobu. Bezcitná hra, v ktorej sa viackrát zmení "Pán jeskyně". A predovšetkým pomsta, ktorá je podávaná pekne za studena, a to s presným načasovaním. Ak by sa tam podarilo zaradiť jeden naozaj šokujúci zvrat/prekvapenie, tak by som zaokrúhlil na 4*. Napriek tomu netuctový film, ktorý je vhodný k odporučeniu. (26.12.2021)

Svěží a svižný thriller s originálně pojatým vyprávěním (formou zpovědí několika hlavních postav) a velkým množstvím překvapivých zvratů. Snímek má široký záběr, divák sleduje poměrně hodně důležitých postav, přičemž snad ani na jednu z nich nelze pohlížet zcela pozitivně. To mi vadilo a rušilo mě to od hladkého diváckého zážitku. Morální ospravedlnitelnost Yukoiny pomsty se totiž časem stává víc a víc problematickou, tvůrci to ale vůbec nijak neřeší. Sympatie se tak minutu od minuty ztrácejí, případně přelévají od původní oběti k původnímu viníku a zase zpátky. Důsledkem toho je, že mám z Kokuhaku dost neujasněné pocity. Technicky bezproblémové, dějově spíš jako podnět k dlouhé diskuzi. 7/10 (12.08.2013)

Jednoho krásného dne – a to vcelku nedávného – mi přistála v poště zpráva od ne příliš tajné ctitelky, v níž mi bylo vyčiněno, že prý jsou mé komentáře psány stylem „studený psí čumák” a že to vypadá, že neumím být vůbec nadšený z filmů, že si je neumím vychutnat a že z nich zřejmě nedokážu mít radost. Řekl jsem si, že tedy dobrá, milá zlatá, až bude vhodná příležitost, tak si v komentáři k nějakému filmu či seriálu zkusím bez skrupulí slovně zaonanovat. A je to tu! Himlhergotfagot, pane jo, ach božínku, ach, ach, tohle byl tak strašně boží film, že jsem z něj nadšením nemohl usnout! Tento film mi prostě seděl jak prdel na nočníku, a přestože jsem byl v onu pozdní hodinu již těžce unaven, tak jsem při sledování Kokuhaku úspěšně přemohl spánek a ani na chvíli se nenudil. Dalším důkazem aplikovatelnosti prdelonočníkového přirovnání u tohoto filmu budiž fakt, že jsem v průběhu sledování poznal snad veškerou převzatou hudbu (Boris, The xx, Radiohead, Händel…), což se mi už hodně dlouho nestalo (pokud vůbec někdy). Kokuhaku je psychologický film, jenž v prvé řadě cílí na zobrazení vlastních světů jednotlivých postav, za což musím tvůrcům zatleskat. Zobrazují je formou hravou, často využívají flashbacků nebo zpomalených záběrů (pravda, místy možná až trochu moc), ale právě ono hraní si s časem, střídání rozdílných perspektiv jednotlivých postav a vykreslování jejich pozadí v kombinaci s již zmíněným hudebním podkladem tvoří vynikající atmosféru příběhu plnou gradujícího napětí. Opět děkuji za to, že žádná z postav není vyloženě kladná či záporná, každá má přídatný rozměr a osud žádné z postav na obrazovce mi nebyl lhostejný. Režisér skvěle využil knižního námětu k tomu, aby vytvořil velmi silný film, jenž ve mně zanechal silně rezonující zážitek. Určitě si Kokuhaku musím ještě jednou pustit. Někdy. A pokud se mi bude stále tolik líbit, půjde bez ostychu do topky. Čistých 5*. (07.08.2014)

Tak tomu poviem pomsta na úrovni. Inteligentná, chladná a nekompromisná. Keď nezjedná spravodlivosť štát, musí ju vziať do vlastných rúk nešťastná žena. Film má schopnosť vyvolať veľmi silné pocity čo sa týka jednotlivých postáv, či už sú negatívne alebo pozitívne. Nad tým usopleným spratkom a jeho "myšlienkovými výplodmi" mi niekedy zostal rozum stáť. Hovorím z vlastnej skúsenosti, pretože aj mňa kedysi opustila matka, ale našiel som si k nej cestu iným spôsobom. Snímok je tiež príkladom skvelej kamery a vydarených, fungujúcich spomalených záberov, ktoré zážitok z filmu ešte umocňujú. U mňa veľká spokojnosť, film odporúčam každému milovníkovi kvalitnej drámy na spôsob "stane sa mi tvojou vinou nešťastie, príde moja spravodlivá odplata, pretože druhý ťah v partii, ktorú si si so mnou začal patrí len mne." 85/100 (18.08.2014)