Režie:
Radu MunteanKamera:
Tudor LucaciuHrají:
Mimi Branescu, Maria Popistasu, Mirela Oprisor, Dragoș Bucur, Victor Rebengiuc, Ioana Blaj, Silvia Nastase, Adrian VãncicãObsahy(1)
Paul je úspěšný čtyřicátník. Má milující ženu, malou dcerku a taky milenku. Ta ho sice netlačí do žádných zásadních rozhodnutí, ale Paul si začíná jasně uvědomovat, že se musí rozhodnout, které z žen dá ve svém životě přednost. Rozhodnutí padne o vánočních svátcích. Civilní drama režiséra Munteana (Papír bude modrý, Boogie) vypráví univerzální příběh muže, který se v pasti své vášně rozhodne zachovat přímo, i když následky nemůže dohlédnout ani on, ani jeho blízcí. Film je natočen se silným smyslem pro detail, dramatickou stavbu příběhu a jeho hlavní devízou jsou mimořádné herecké výkony tří hlavních představitelů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Rumuni skoro nikdy nezklamou. Tady sice trvá, než se to konečně rozjede a ta první polovina je poměrně nudná a někdy i zbytečně natahovaná, ovšem v druhá polovina je zajímavější a minimálně od scény přiznání je ten film přesně takový, jak jsem čekal. Nevím, čím to je, ale Rumuni většinou dokáží z mála rozehrát pořádné drama. Věnují se realistickým tématům co nejrealističtějším způsobem, jemuž je podřízen i styl kamery, vždycky v něm hrají skvělí herci a vždy dokáží vyvolat silné napětí u scén, které by kdekoli jinde vyzněly nijak nebo banálně. Stejný případ je i Úterý po Vánocích, který i přes tisíckrát obehrané téma dokáže působit jinak, (od jisté chvíle) podmanivě a jak už jsem psal, realisticky a napínavě. Navíc má docela dobře promyšlené postavy, jen na psychologii by se dalo ještě zamakat (a nějak mi uniklo, proč si ten chlap našel milenku,ale třeba to tam je a já to jen přehlédl). Na filmy Cristiho Puiu to sice skutečně nemá, protože Smrt pana Lazaresca, Sieranevada a Aurora jsou někde výš, nicméně Úterý po Vánocích je i tak další povedený rumunský počin a celkově bych mu dal slabé 4*. ()
V jednoduchosti je síla. Zachycený trpký rozpad jednoho manželství je zbavený jakýchkoli odboček, kudrlinek a přídavků. Snímek se soustředí na hodnověrnost situace a přesné psychologické herectví. V mých očích to funguje, vzbuzuje přesně ty emoce, které chce a má. Není tam cokoliv navíc, a tudíž ani nic nepřekáží a neruší. Celkový dojem: 90 %. ()
Když jsem ten film před lety viděl, plácal jsem tady něco o formálně jednoduchém "realismu", kdy stačí postavit někam kameru a nechat herce v několikaminutových záběrech dělat svoje. Dnes vidím, že to zdaleka není tak jednoduché a že ta neobvyklá pozornost k detailům neslouží jen k vytváření zdánlivého "okna do skutečného světa". Například hned ta úvodní postelová scéna. Milenci vypadají jako že se baví o úplně každodenních banalitách, ale oni v tom počátečním dialogu velmi nenápadně představí sami sebe i povahu svého vztahu. Dál je potřeba ocenit, jak se tu účinně pracuje s přeostřováním mezi postavami v různých plánech, v nichž vyniknou jejich téměř neznatelné reakce (hlavně Paula) na vzniklou situaci (zatímco dialog a akce běží dál v rozostřeném plánu). Nejsilnější jsou tady dvě scény: ta v ordinaci a pak ta úplně závěrečná s koledníkama. Je to z toho důvodu, že v obou případech postavy zadržují určité emoce, hrají sjednané společenské hry a přetvařují se, zatímco my diváci dobře víme, co všechno se skrývá "pod povrchem". To odpovídá formálním vlastnostem filmu, ve kterém není snad jediný detail a všechno je podávané z odstupu. Naopak momenty, kdy postavy emoce přímo vyjadřují, paradoxně tak silné nejsou. ()
Civilná nezávislá dráma, ktorá mapuje rozpad jedného manželstva - pomalým, nenásilným spôsobom a čo je najlepšie veľmi realistickým. Všetko čo tu odznelo akoby písal život, vrátane reakcií jednotlivých postáv. Na druhú stranu, postava milenky mi prišla trochu nedotiahnutá. Tiež jej reakcia na stretnutie s manželkou mi prišla trochu neadekvátna, vzhľadom k tomu, ako celý ten vzťah brala (netlačila na pílu) a že sa k spoločnej budúcnosti vôbec nevyjadrovala. A hlavne, v prvom rade v tej scéne išlo o zuby pre malú. Celkovo ale som spokojný, nadpriemer. 75/100 ()
Nedá se sice říci, že tento snímek by námětem vzbuzoval dojem něčeho doopravdy novátorského, ale jeho síla tkví v realizaci příběhu, zobrazení pocitů hlavních postav a téměř voayeristickým náhledem do jejich života. Přiznám se, že v minulosti jsem viděl pramálo Rumunských snímků, ale tenhle je jistě nejlepším z nich. Ne nadarmo byl asi také zařazen na program letošního festivalu v Cannes do sekce Un Certain Begard..... ()
Reklama