VeraF

Film, kterej po každým dalším zhlédnutí pošoupávám ve svých nejoblíbenějších filmech o pořadí výš... Hereckej koncert. O tom, jak je těžké a jak je snadné si nelhat; o tom, jak může bejt rodina děsná i úžasná a jak má smysl, když jsou v ní ctěny individuality. A tak dále. Haj hou.

Tak za tenhle výkon odpouštím "Leovi" všechny manýry jeho příslušnosti k celebritám – jak mi Di Caprio trošku lezl na nervy tím svým hezounstvím a šarmem někdy až na pěst, tak tady si to u mne zcela vyžehlil a smekám – neviděla jsem lépe zahranou roli duševně postiženého – podle mne by mu to uvěřili i psychiatři, alespoň myslím. Skvělý výkon. Rovněž Johnny Depp naprosto věrohodný – vůbec nevadí, že jeho tvář znáte plnou rozverných držtiček piráta nebo pěkně švihlého majitele čokoládovny – Depp hraje tak, že vše z jeho ostatních rolí pro tu chvíli zapomenete a cítíte, jak z toho kluka leze únava, melancholie a bezútěšnost prostředí a rodinné situace, ve kterých je navěky upíchlej, nebrání se a nese to vlídně a trpělivě na svých bedrech, milenku přijme tu, které o to nejvíc jde, nečeká změnu a mlčky slouží rodině a zároveň má jakousi vnitřní sílu, vypěstovanou tolerancí. Vztah těchto dvou postav je úžasnej a ten příběh mne semlel. A to, že je tam i láska, to je sice moc fajn, ale není to v případě tohoto filmu to nejpodstatnější.

Film, který mne naprosto okouzlil mnoha nezvyklými formami – snovostí (běžně se vyskytující a hovořící opilý otec, který je už dávno mrtvý; rovněž mrtvý milenec komentující sexuální život manželů apod...), pro mne zcela novými vstupy - monology, které jako vysvětlující komentáře vykřikují postavy přímo do kamery, mystičností (černoška ovládající umění přivést naléhavostí a fyzickým kontaktem mrtvého zpět do života), syrovými scénami (znásilňovaná učitelka nadává žákům Co mne znásilňujete, pitomci, já vám dám sama), věrohodností popisu bezútěšnosti chudého sídliště (deprimující motiv přenášených očíslovaných dveří, komicky přibývající počet cizích strávníků apod.). Nádherně nevšední film, který jsem shlédla omylem kdysi v noci na ČT2 se spadlou čelistí a po letech jsem se rozhodla ho vypátrat a podívat se na něj znovu.

Zcela určitě jeden z těch "rozdělujících" filmů – buď jste jím zcela uneseni, nebo Vám lezl na nervy a přišel Vám nudný. Jsem z té první skupiny a celý film mi přijde naprosto přesný, všechny scény skvěle načasované, nenudila jsem se ani vteřinu. Christina Ricci měkká, poddajná, i když hrdá. Láskyplná, přijímající. A docela určitě je velkým darem pro hlavního hrdinu - nějaká pindulína by totiž pod tu jeho skořápku neměla šanci proniknout. Vincent Gallo v roli zrazeného, kolem sebe kopajícího, nemilující matkou poznamenaného citlivého muže, který je roztomilý ve své snaze tu svou citlivost v sobě zabít a být drsňákem. Jeho lpění na detailech, předem promyšlených scénářích a rituálech dává znát neurotickou osobnost, ale na to, jakou má matku, by měl nárok na 10x více psychických zvláštností. A dodatek pro holky - je sladkej a přitom je to chlap.

Film mne chytil za srdce a byla jsem ráda, že jsem na něj šla kdysi před lety do kina úplně sama, protože jsem si pak mohla do sytosti škytat a úpět a tápat poslepu nevidíc přes slzy celou cestu z kina až na kolej. To vše proto, přiznávám, že mi to tuze připomnělo vlastní milostné kotrmelce s osobou, do které jsem tehdy byla zamilována. Taky to tak dlouho trvalo, než jsme se konečně neminuli. No vidíte, a dnes jsme šťastně rozvedeni :-) Dvakrát. Nicméně film považuju dodnes za herecky mimořádně zdařilý - pořád mne uchvacuje herecký výkon Craiga Wassona; například naprosto skvělý a totálně věrohodný je ve scéně, kdy se probudí s kocovinou a zmlácenej a v televizi zrovna ukazujou, jak se lidem podařilo přistát na měsíci – on dojatě vzpomíná na zemřelého přítele, kterému tuto vzpomínku pro tento okamžik lidstva slíbil, pláče a směje se a vypadá příšerně a k pomilování a tohoto divného strýčka sledují dvě kukačky (malé dcerky) kamaráda, který ho nechal přespat... no jo, musím si ten film dát brzy znova :-)

Půvabnej film. Jsem velice ráda, že jsem Scarlett Johansson viděla poprvé právě v tomto filmu. Přišla bych o mnoho, kdybych ji znala už jako krasavici se smyslnými rty a jen bych si říkala Aha, tak takhle vypadala jako děvčátko. Kdežto já to děvčátko viděla poprvé a bylo prostě skvělé – inteligentní, vnímavé, laskavé, hrdé a hlavně zcela originální. Takové zádumčivé. Máte těhotnou sestru? No co je lepšího než ukrást z obchodu přímo porodní asistentku?