Křičící muž

Žiadne angažované posmrkávanie, ako píše Marigold (angažované posmrkávanie je to, čo robí Bono z U2 alebo to, k čomu nabáda a pred čím varuje pápež v prejavoch) . Naopak cez jemné náznaky vyrozprávaná dráma človeka, čo nechce mať nič spoločné so špinavými mocensko - politickými hrami. Je však do nich okolím zaťahovaný. Či tými zdanlivo jednoduchšími v podobe privatizácie hotela a následnej redukcie jeho zamestnancov alebo tými fatálnejšími, vyzývajúcimi na aktívny vklad jednotlivca podporujúceho oficiálnu mocenskú skupinu v boji proti bližšie nedefinovaným rebelom. Spontánne reakcie jedinca na protivenstvá doby v prirodzene plynúcom filme. Žiaľ, prirodzené je len plynutie času a spôsoby vyrovnávania sa jedinca, čo nechce mať so svetom politiky nič spoločné s dôsledkami absurdných hier, ktorých je nechceným účastníkom. Nežiadal o účasť v tom, čo je dennodenne rozohrávané zbrojárskymi gigantami, politickými hochštaplermi a podvodníkmi (čítaj serióznymi demokratickými politikmi vyspelých mocností) na celom africkom kontinente. (21.01.2015)

Po Vrahovi ve mě nejlepší film viděný letos ve Varech. Na festivalové poměry "normální" exkurze do všedního dne jednoho afrického plavčíka, jenž si vzal lásku k práci až příliš k srdci. Nenásilně podávaná tematika soukromého boje proti stárnutí na pozadí začínající občanské války vykresluje nejen bezmocnost jedince vůči systému ale i vůči svým osudovým chybám. Jak interní tak celospolečenská tematika učinily mé spokojenosti za dost. Rozvojová tematika ve Varech!? Křičím JOO!!! (14.08.2010)

Dlhé zábery na nemé tváre a striedmy strih nie sú doménou iba "ťažkotonážneho artu", ale zdá sa, že aj Čadskej kinematografie. Minimálne aspoň kričiaceho muža. Nie je však pritom zámerom tvorcov indikovať v divákovi potrebu hľadania hlbších plánov filmu, ale iba naplnenie obligátnej minimálnej dĺžky celovečerného festivalového filmu. Ja som sa tak aspoň viac vžil do prostredia Čadu, čo tiež nie je na zahodenie. Avšak objektívny klad filmu to nie je. (03.07.2014)

„Já ne, to svět se změnil.“ Ztišené drama jediného současného tvůrce z „černé Afriky“, který svá díla pravidelně představuje v soutěžích nejprestižnějších festivalů, zachycuje napjatou a nepřehlednou atmosféru aktuálního válečného konfliktu v Čadské republice, v níž se státní armáda snaží zpacifikovat povstalce ze sousední súdánské oblasti Dárfúr. Skrze osobní příběh bývalého plaveckého šampiona Adama, jenž se těžko vyrovnává se ztrátou pracovní pozice u milovaného hotelového bazénu, střídán vlastním synem Abdelem, nahlíží režisér do přirozených reálií chudší městské vrstvy a ztvárňuje (vnitřní) konflikt (vnitřně) křičícího, úpějícího muže, jenž svým rozhodnutím vydat syna do služeb armádního pluku nepřímo zapříčiní tragický konec. Haroun, jenž oceněným snímkem pomohl mj. pozvednout kinematografické zázemí v zemi, kde prý dosud nestálo kino, precizně odvodil styl a temporytmus vyprávění (ve spolupráci s kameramanem Laurentem Brunetem) od estetiky současných francouzských festivalových filmů a při absenci hudebního doprovodu vyniká chvění přirozených ruchů zneklidněného města, důraz je kladen na kontrastní temně-světlé kompozice (charakterizující Adamovu rozpolcenost) a rámem příběhu se stávají scény s vodním živlem, v symbolickém a částečně protichůdném významu (voda v bazénu jako zdroj potěšení a jezerní stojaté hlubiny jako místo vyprovázející mrtvé tělo za tichým odchodem). (23.10.2013)

45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - OPEN EYES - Otevřené oči (Un homme qui crie / A SCREAMING MAN / Křičící muž) - Z filmu mu utknula v hlavě jediná velká vzpomínka a myšlenka - co je toto za otce? Takto obětovat syna kvůli svému pohodlí??? ... - 3. 7. 2010 - kino Městské divadlo - Karlovy Vary - 50% (20.08.2011)