Hraniční zdi
Medianeras
Medianeras
Medianeras
Sidewalls
Režie:
Gustavo TarettoScénář:
Gustavo TarettoKamera:
Leandro MartínezHudba:
Gabriel ChwojnikHrají:
Pilar López de Ayala, Javier Drolas, Inés Efron, Carla Peterson, Rafael Ferro, Adrián Navarro, Miguel Dedovich, Jorge Lanata, Alan Pauls, Romina PaulaObsahy(1)
Identita velkých měst spočívá v jejich budovách. Dnes je to často chaotická směs různorodých a neslučitelných architektonických stylů. Kontemplací o Buenos Aires přechází snímek zároveň k pozorování jeho stejně nesourodých obyvatel: Martín je allenovsky neurotický intelektuál, „ajťák“, kterému internet přiblížil svět, ale zároveň ho vzdálil životu. Přítelkyně mu utekla do Ameriky a nechala mu psa. Je typickým obyvatelem metropole stejně jako Mariana. Oba žijí ve stejné čtvrti, ulici, bloku... Jejich cesty se každý den kříží, aniž by jeden o druhém věděl. Když Martín stoupá po schodišti nahoru, Mariana míří dolů, když on nastupuje do autobusu, ona vystupuje. V kině sedí ve stejné řadě, nikdy si ale nevidí do tváře. Potkají se jednou doopravdy? Příběh míjení sobě souzené dvojice zpracoval režisér již ve svém úspěšném stejnojmenném krátkém filmu. Nyní v celovečerní prvotině předkládá v mnoha úrovních, myšlenkově i formálně precizně propracovaný snímek, „romantickou komedii“, hravou a filmařsky sofistikovanou. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (108)
s dobrými argentinskými filmy se u mě nějak roztrhl pytlík a znovu přinesl kupu příjemných vjemů. Tento výstižně a s nadhledem ukazuje paradoxní osamocenost lidí žijících ve velkých přeplněných městech a jejich obtížnou snahu, si najít správný protějšek. Prezentuje to pomalým příběhem, jemným a chvílemi až absurdním humorem, s důrazem na estetickou stránku filmu. Mile mě to překvapilo a 4 hvězdy si dozajista zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Citlivý příběh o tvrdé pouti najít toho Pravého, tu Pravou v řečišti obyvatel velkoměsta, i když ten druhý žije tak blízko... kdyby film byl natáčen v Praze, bývala bych přidala fobii z cest v MHD, které jen a jen ještě více člověka zesmutňují :-( a vytvářejí ještě větší beznaděj... ve filmu platí - čím větší zakopávání o ty nepravé a větší zoufalství, tím větší šance na lásku. Konečně jeden film "neplzákovsky" se nepitvající ve vztazích, ale zdůrazňující hlubokou citovou romantiku jedinců, o kterých se mluví/točí tak málo. Je velice příjemné se podívat na poctivé romantické drama a chvílemi se pousmát, chvílemi se rozplakat, chvílemi si přát, aby ve filmu to skončilo špatně, tak jako v realitě nebo utnout to ve chvíli, kdy oba sedí naproti - každý v okně svého bytu, nevědíc o sobě, aby divák si mohl domyslet konec sám podle své fantazie. Největší plus přidávám úchvatným kamerových kolážím obrazů, které výtvarně prezentují Buenos Aires včetně úvodního výstižného monologu. Divák je pak obohacen dvakrát a to je, co ve filmu miluji. Ai ten Valdík potěší, když je námětem na celovečerní film. Kde je Valda? ()
Myšlenkově, motivicky i OBRAZOVĚ nápaditý / experimentální / hravý / romantický / existenciální (troufnu si říci) filmový esej, jenž primárně pojednává o strastiplné cestě muže a ženy ke společnému naleznutí se, ale stejně tak se zamýšlí nad podobou lásky ve 21. století a nad způsobem života v něm, nad současným odlidštěným betonovým a přetechnizovaným světem. (Přičemž nad ním nebrečí, ale využívá ho ke svým myšlenkám a dalším asociacím.) Estetická i etická filmová lahoda. ~ Již čtyřminutový řekněme prolog s vymazlenými statickými záběry z Buenos Aires, během nichž voice-over mužského protagonisty přirovnává budovy a byty k lidským životům, značně navnadí. Buenos Aires roste nekontrolovatelně a nedokonale. Přelidněné město v pouštní oblasti. Město, kde tisíce budov šplhají k obloze. Samy od sebe. Hned vedle vysoké jedna nízká. Vedle racionální jedna iracionální. Vedle francouzské jedna bez špetky stylu. Tyhle nepravidelnosti nás perfektně odrážejí. Estetické a etické nepravidelnosti. Tyhle budovy, které nedodržují žádné zákony, představují špatné plánování. Přesně jako naše životy. Vůbec nevíme, jak bychom je chtěli žít. Žijeme, jako by Buenos Aires bylo jen zastávka. Vytvořili jsme „kulturu nájemníků“. […] Stejně jako všechny lidské výtvory, budovy vznikají, aby nás odlišily. […] Jsem přesvědčen, že rozchody, rozvody, domácí násilí, přebytek kabelových TV stanic, nedostatek komunikace, netečnost, apatie, deprese, sebevraždy, neurózy, panické záchvaty, obezita, svalové napětí, nejistota, hypochondrie, stres a sedavý způsob života můžeme připsat na vrub architektům a stavitelům. Trpím všemi těmito chorobami s výjimkou sebevraždy. ~ On se jmenuje Martín, pracuje jako IT odborník. Její jméno zní Mariana, bude architektkou. Neznají se. Jen divák oba zná. Mají mnoho společného. Jsou single, mají různé fobie, z města, z davů, z výtahů… Žijí izolovaně ve svých malých bytech. Jsou jedněmi z milionů ztracených mezi miliony (viz filmový plakát). Film Medianeras vypráví o jejich dosavadním životě, o minulosti, o budoucnosti, o jejich snech, vizích, strastech i obavách. O komplikovanosti existovat. O hledání krásy tam, kde se skrývá. Leitmotivem je však jejich nechtěné MÍJENÍ SE. Na ulici, v kině, na chatu. Jde o to, že ti dva si souzení okolo sebe chodí a sami to netuší. Snímek poměrně rafinovaně, mnohdy až úsměvně či s použitím symbolů (např. probourání okna > konec obav ze svět(l)a…) v postatě idealisticky říká, že /spoiler/ Mariana najde onoho muže v proužkovaném svetru, v tom stejném proužkovaném svetru jako má její milovaná postava v oblíbené knize, zgeneralizujeme-li to, že tedy člověk toho vysněného ideálního partnera nakonec najde. Idealismus? Zahrávání si s předurčeností? ~ Formálně je snímek rozdělen na (opět symbolicky nazvané) kapitoly: Krátký podzim, Dlouhá zima a Konečně jaro. Zaujme bezesporu i forma a preciznost, s níž jsou jednotlivé nápady a experimenty realizovány: počínaje statickými záběry, přes fotografie, dělení obrazu na vícero polí či v neposlední řadě animovanými sekvencemi nebo záběry z jiného filmu. Postmoderní hravost a originalitu koneckonců podtrhuje i závěrečný záběr na monitor, na němž se přehrává video z youtube. Video na tomto serveru skutečně najdete (i když nahrané jiným uživatelem). Shrnu-li výše napsané, právě invenčnost, s níž je film natočen, je jeho největší devizou. () (méně) (více)
Umelecký film, ktorý si nezaslúži zaradenie medzi komédie. Ak, tak možno medzi trpké. Výborný úvodný obkec orámcoval o čom bude nasledujúcich 90 minút a to, čo sa dialo potom je už len ukážka vzťahov dnešnej doby. Príbeh je o dvoch ľuďoch, ich introvertnom svete, vzťahovej frustrácii, ich úzkostiach, túžbach a obmedzeniach, ktoré si vytvárajú vlastne sami. ()
Ztracené existence, outsideři s vlastním světem ve zmateném chaotickém světě kolem. Téma, které tu bylo už tolikrát a které by mohlo docela dost rychle omrzet, ne však v podání Gustava Taretta i geniálního Javiera Drolase v hlavní roli.. Ti, spolu se zbytkem štábu, zvládli jemnou, černohumorně optimistickou dramakomedii s bravurním nadhledem a kouzelnou smrští filmového charisma. Protože každý může najít svého Walda. ()
Reklama