Banáni

J. Edgar Hoover? The New Testament cigarettes? Woody Allen ve své nejbláznivější podobě - vtípek za vtípkem, kupící se absurdity brané jako samozřejmost, satirické podtóny. Zkrátka všechno to, co na Woodym mám tak rád. V té době by Allen dost dobře mohl tvořit jako obdoba Monty Pythonova létajícího cirkusu, akorát určeného pro americké publikum. Ztřeštěnost některých situací totiž nezná mezí, za všechny jmenujme inaugurační proslov "svobodu milujícího" prezidenta s novými pravidly, skoro až surrealistickou scénu hraní souboru bez nástrojů následující po problémech s účty u oficiální večeře nebo svatební noc v přímém přenosu... "Nechci dosáhnout nesmrtelnost svým dílem, ale tím, že neumřu." Toť známý výrok Allena, nicméně můžu jej ujistit, že tímto dílem dosáhl alespoň prodloužení mnoha jiných životů. (15.12.2010)

Davem shromážděným před parlamentem se prodírá člověk a tvrdí, že je z americké televize (mimochodem jde o skutečného sportovního komentátora Howarda Cosella). Právě byl spáchán atentát na El Presidenta, jenž leží na schodech parlamentu a Woody nás „šokuje“ hned v úvodu, jelikož muž-reportér do mikrofonu říká: „Budu se snažit prodrat se k němu davem a dostat z něj poslední slovo.“ Když zjistí, že na otázky již neodpoví, obrátí se k osvícenému vůdci Vargasovi. Ten vyjádří svou radost nad svržením tyranie a slavnostně slibuje, že zakáže noviny a nemilosrdně potlačí jakýkoliv odpor. „Hodně štěstí, excelence,“ dodává Howard. Začátky Allenovi režie stojí za to. Byl neomylný i tehdy – je vidět jistější ruka a další postava věčného smolaře. A zcela apolitického. Zamiluje se do sličné politické aktivistky („Nejde o to, že jsi malý a ne moc chytrý. A že máš zkažené zuby.“) a satira Banáni se více blíží k realističnosti v Allenově tvorbě. Prostor dostávají i další klasická témata – problematika manželství, profese, kariéry.. a rovněž i další z nastupujících Allenovských zbraní – brilantně zvládnutý dialog (dvě postavy, obě mluví či mlčí zároveň). (08.01.2006)

Banánům se snad ani nedá říkat komedie, to je zkrátka čistokrevná bžunda. Škoda několika slabších scének a hlavně úplně té poslední, která potvrzuje, že opakovaný vtip nemusí být vždycky vtipný, protože jinak jde o pohodovou satirickou zábavu v duchu grotesek. Už jen ten geniální úvod s atentátem na prezidenta mě rozesmál nahlas, o nákupu jídla pro revolucionáře, scéně u soudu či o reklamě na Nový zákon ani nemluvě. Ano, má to chyby, třeba příběh je tak nepodstatný, že film připomíná dvojitý díl Monty Pythonova létajícího cirkusu, ale může mi to po takovém srovnání vadit? (30.08.2013)

ach, woody, woody, charakteristickejšiu postavičku filmového priemyslu by sme veru ťažko hľadali . . . tento film z čias woodyho začiatkov je jedna veľká časovaná bomba, je to eskapáda dokonale napísaných a vymyslených skečov a fórov v naozaj len allenovsky vymyslenom šialenom príbehu. Scénky, ako Nancy príde k Woodymu prezlečenému za diktátora a žiada ho o bozk a on si odhrnie umelé fúzy alebo scénka, ako vodca odboja Esposito spieva pieseň revolucionárov a všetci na neho pozerajú ako na idiota alebo uspatie Britského veľvyslanca a kopec, koooopec ďalších skvostov, to je jednoducho nádhera, nádhera. (11.09.2005)

Woody Allen v pozici herce je zde hodně vtipný a sympatický. Jako scenárista srší neotřelými nápady. Jenomže jako režisér je u Banánů ještě poněkud nedozrálý. Což je škoda, protože výsledek působí přeplácaně a nedotaženě. Není to ve výsledku ani satira, ani dialogová komedie a již vůbec ne groteska. Přitom do všech těchto žánrů často zabrousí. A proč nedotažené? Mimo jiné i proto, že nakonec nedošlo na schylující se ultimátní souboj Woody vs Sly. (21.06.2007)